Slovácké slavnosti vína a otevřených památek nejsou jen o krojích, cimbálu a burčáku.

Každý rok ukazují, že folklor a tradice mají v moderním světě své pevné místo – a když se dobře uchopí, dokážou spojit generace i světy. Přesně na téhle vlně se veze i uherskohradišťská společnost mmcité, která je již několik let generálním partnerem Putování Vinohradskou ulicí, které je každoročním bujarým vyvrcholením slavností vína. „Opravdu si myslím, že čím více člověk poznává svět, tím lépe dokáže hodnotit to, co se mu děje „za barákem“,“ říká Jan Juza, marketingový ředitel mmcité, v rozhovoru pro slovácký týdeník DOBRÝ DEN S KURÝREM.

Také letos je mmcité generálním partnerem Putování Vinohradskou ulicí. Co vás k tomu přivedlo?

Popravdě jsme se k tomu tak trošku „přichomejtli“, když jsme na Vinohradskou přesunuli hlavní sídlo firmy. A potom, jak se říká „být ve správný čas na správném místě“, jsme využili příležitost podpořit něco, co zapadá do naší filozofie – podporovat setkávání lidí, jak je dnes moderní a možná výstižné říkat komunit, ve veřejném prostoru.

mmcité působí v celém světě a přináší do veřejného prostoru moderní design. Jak se podle vás dá tato světová filozofie propojit s našimi slováckými tradicemi, folklorem a kroji?

Dnes už to zní možná jako klišé, jelikož na to narážím docela často, ale opravdu si myslím, že čím více člověk poznává svět, tím lépe dokáže hodnotit to, co se mu děje „za barákem“. Získává potřebný nadhled a zároveň pochopí, že některé věci je třeba opečovávat a hýčkat. A to jsou jednoznačně tyto naše tradice. Z vlastní zkušenosti vím, že nám mnoho z nich některé země závidí. Co by např. za Jízdu králů dali někde ve Washingtonu?! Musíme si však dát pozor, abychom nezůstali pouhým skanzenem. Musíme jít dál než jen následovat tradici. Inspirovat se ve světě tím dobrým, zkoušet nové věci, i za cenu slepých uliček. A stejně tak zkusit ve světě prodat naše myšlenky, postoje a vize, zrovna jako finální produkty. Ať už průmyslové či kulturní. Tak nevím, jestli je to propojení, spíš v tom nacházím nějakou paralelu.

Nezůstáváte jen u loga partnera, ale aktivně se zapojujete i do programu. Proč je pro vás důležité připravit rodinné odpoledne přímo u vašeho sídla?

Jednak chceme poskytnout zázemí našim kolegům, kteří se na Vinohradskou vypraví. A zároveň nám to přišlo jako dobrá příležitost, abychom i my následovali trend ze světa a z ryze soukromého prostoru vytvořili ten poloveřejný. A upřímně, taky chceme, aby nejen naši zaměstnanci viděli, že nejsme žádný „konzervativní korporát“ (omlouvám se těm funky korporátům)

Co konkrétně jste pro letošní ročník nachystali? Na co se mohou návštěvníci těšit u stanoviště mmcité?

Na víno, lavičky, zpěv. Jelikož jsem Putování Vinohradskou ulicí navštěvoval už v dobách, kdy jsme tady ještě sídlo neměli, pamatuji si, že mi vždycky trošku chyběla jedna lapidární věc – mít se kde posadit. Zní to skoro jako ta sůl z pohádky Sůl nad zlato, no ale řekneme si… K tomu si návštěvníci mohou užít několik koncertů od zlínských Franc Alpa po hodně zajímavou českou indie rockovou kapelu The Silver Spoons, která má za sebou spolupráci s producentem velikánů Rolling Stones či Davida Bowieho. Popravdě nevěřím, že někdo zůstane při jejich vystoupení sedět.

Vaše firma je známá po celém světě. Jak se vám daří prosazovat na zahraničních trzích a co považujete za největší úspěch posledních let?

Ono to asi nejde říct v takové zkratce, aby to opět nepůsobilo jako klišé. Je to soubor mnoha vlastností, ať už samotných produktů, nebo servisu okolo nich. Samozřejmě, že se snažíme mít vlastní nadčasový design produktů, které vydrží i v extrémních venkovních podmínkách mnoho let. Když se ale podívám víc do hloubky, tak vždycky skončím u lidí. Ti jsou, naštěstí stále ještě za tím vším. A když nemáte kolegy, kteří pracují jako skvělý tým, moc toho nezahrajete. A to bych řekl, že je to, co se poslední roky daří – mít skvělé lidi součástí značky mmcité.

Když byste měl jednou větou vystihnout – co spojuje svět designu, ve kterém se pohybujete, se slováckým folklorem a atmosférou Putování, co by to bylo?
Dobří lidé.