Poklad vydaný bystřickým krajem

Poklad vydaný bystřickým krajem
Foto: pri
Uherský Brod Podnikání 05 / 01 / 2011

Mahdalík: Mohl bych dodávat do super hypermarketů, ale to dělat nebudu, to bych si pokazil jméno.

Od Lopeníku až k vám
Jen málokdo nezná Lopenickou slaninu od firmy VOMA. Tato typická slovácká pochutina dobývá nejedno ocenění a svou nepopsatelnou chutí a vůní si podmaňuje zákazníky i na zahraničních veletrzích. Na začátku byla tvrdá práce otce Bohumila Mahdalíka, který již v letech 1929 - 1948 provozoval soukromé řeznictví a uzenářství v Bystřici pod Lopeníkem. K práci je nutné vést od dětství, a tak když byl Miroslav Mahdalík ještě malý kluk, byl otcem zasvěcován do činností kolem rodinné živnosti. Ano, vzpomínám na své dětství, kdy jsem otci pomáhal při zabijačkách. Byla to těžká doba. Žádná technika, vše ručně a vesměs dřinou vykoupené. I moje děti těžko chápou, jak se tehdy žilo, že život obyčejných lidí se skládal z 95 % tvrdé práce a 5 % zábavy. Otec nám nic neodpustil, zmiňuje Miroslav Mahdalík na úvod něco z historie a nebojí se dodat, že práce ještě nikomu neublížila. Ba naopak udržuje člověka i ve stáří při životě. Táta zemřel v 90 letech a ještě měl v kalendáři napsané, že má dělat čtrnáct zabijaček.
Vzpomínky se vybavují při pohledu na zažloutlé fotografie, na nichž je také vidět, že rozdílů mezi dnešním podnikáním a tím dřívějším je mnoho. Zabijačka byla něco jiného než dnes. Byla to slavnost. Maminka napekla koláčky, uvařila horky čaj, něco na zahřátí. Ve firmě se tehdy dělalo od pondělí do soboty a v neděli ráno tatínek přišel a řekl: Miro, do kostela! Z Bystřice až do Bánova, ale nemohl jsem říct, že nejdu. Naučilo nás to samostatnosti a větší jistotě v životě. Byla to tvrdá výchova, ale jistě ne marná, nebojí se přiznat dnes 70letý Mahdalík.

Postrádal jsem otce
Brzy po II. světové válce rodina o svou živnost přišla a na pokračování musel nástupce rodu Mahdalíků čekat až do roku 1992. V začátku podnikání jsem měl obrovské nasazení, chuť, odvahu a na pomoc přišel i velký kus štěstí. Podvědomě jsem určitě tíhnul k potravinářskému oboru, letité zkušenosti jsem měl ze živočišné výroby, protože jsem pracoval v bývalém kunovickém družstvě. Škoda že se toho nedožil můj otec, protože jeho prvorepublikové řeznické znalosti a zkušenosti majitele obchodu by byly určitě neocenitelné, říká Mahdalík.
Začátky společnosti VOMA (výroba, obchod, Mahdalík) byly skromné, žádný raketový start se nekonal. Proběhla rekonstrukce provozovny na Moravské ulici v Uh. Brodě, pořízeny byly i nové technologie a díky vysokému pracovnímu nasazení a zodpovědnosti přišel i zisk prvních certifikátů kvality. To byl ovšem teprve začátek. O opravdové expanzi lze hovořit až po roce 2004, kdy byl dokončen nový závod uzenářské výroby Na Močidlech, také v Uh. Brodě, který je vybavený špičkovými technologiemi. Přibližně v tomto roce dochází k uzavření technologického cyklu, kdy se první provozovna stává dodavatelem suroviny pro nově vybudovaný závod, popisuje Mahdalík a zodpovídá i další otázku, proč se názvy výrobků vztahují k regionu nebo rodinnému odkazu. Naše výrobky se snažíme na trh nabídnout právě jako odkaz k tradici, proto regionální názvy jako například naše nejznámější Lopenická slanina, Bílokarpatský salám nebo Božkova klobása, Mahdalíkovy párečky, Ámos aj., říká Mahdalík.

Pouze s názvem trh dobýt nelze
Firemním heslem je: Kvalita za rozumné ceny. Hlavní důraz klademe na kvalitní maso, koření a další přírodní přísady. Tím, že většinu naší produkce prodáme ve vlastních prodejnách v Uh. Brodě, Uh. Hradišti a Bojkovicích a minimum na smluvních prodejnách, jde vždy o čerstvé zboží. Můžeme tak měnit výrobu podle zájmu zákazníků, zdůrazňuje Mahdalík. Že se firmě daří, připisuje taktéž velmi dobré znalosti trhu. Pro nás je velmi důležitá zpětná vazba od zákazníků. K dnešnímu dni vyrábíme 67 druhů uzenin a každým rokem přidáváme 1 - 2 nové výrobky. Posledním, velmi zdařilým výrobkem je uzenina Ámos, která získala oblibu i u konzervativních zákazníků.
Neméně důležitá je informovanost v oblasti moderních trendů výroby. Zaměřujeme se na ekologické procesy výroby, odbourali jsme chemii, vše je vyráběno za nejpřísnějších hygienických podmínek. Když přijdete do nového uzenářského závodu v Brodě, máte dojem, že jste v laboratořích farmaceutického průmyslu. Taková je tam čistota, nerezové technologie a moderní, vysoce hygienické provozy. Zaměstnanci jsou vedeni k přísné technologické kázni, netrpí se sebemenší porušení hygieny, čistoty nebo technologického postupu, tvrdí Mahdalík rezolutně a rozvážně dodává: Pomalu tak vytváříme celkový image a značku kvalitní regionální firmy.

Firemní fenomén
Největší oblibě se těší Lopenická slanina. Máme co nabídnout, ale co zažíváme se slaninou, je úžasné a těší nás to. Letos jsme na Vánoce připravili speciální balení a prodalo se vše, hrdě se hlásí Mahdalík k nejúspěšnějšímu výrobku a prozrazuje, co vše předcházelo tomu, než byla tato slanina uvedena na trh. Využil jsem zkušenosti mého otce a jeho tradiční receptury. Surovinu máme všichni stejnou, ale do kuchyně k recepturám nikdo nikoho nepustí. Vše záleží na volbě koření, dobrém zalákování a v poslední části na tom nejdůležitějším - řízeném procesu uzení.
Uvedení slaniny na trh trvalo skoro tři měsíce a nebylo to vůbec jednoduché. Ke kvalitní surovině přibylo potřebné koření, které lidé mají rádi - jedná se o česnek, cibuli, papriku, pepř, majoránku, koriandr. Vyrábělo se, degustovalo, zkoušelo se něco přidat, něco ubrat. Měnilo se i palivo na uzení, které bereme z Německa. Několikrát jsme to museli i vyhodit, než se nám vše podařilo k naší spokojenosti, popisuje Mahdalík v kostce a prozrazuje také svůj recept na úspěch v podnikání. Ten je v mém případě velice prostý. Poctivá práce, dodržování zákonů a vážit si dobrých lidských vztahů. A trocha toho chytrého podnikání.

Kazit jméno si nehodlám
Inspiraci čerpal v Německu, kde pracoval, a jeho strategie je uzavření cyklu zpracování, výroby a samotného prodeje. Dodáváme do Coop Mikulov a Uh. Ostroh a dále jen do našich provozoven. Mohl bych dodávat do supermarketů aj., ale to dělat nebudu, to bych si pokazil jméno. Sázím na kvalitu zboží za rozumnou cenu. V plánu je otevřít ještě jeden obchod v Uh. Hradišti a jeden ve Zlíně. Vše, co vyrobíme, prodáme ve svém a lidé to buď koupí, nebo nekoupí, říká Mahdalík nekompromisně.
VOMA se dá se sedmdesáti zaměstnanci považovat za středně velkou firmu. Ty velké výrobce požírají velcí hráči, jako je např. Andrej Babiš, který se pomalu a jistě blíží k monopolnímu postavení na českém trhu. Proto je žádoucí, aby se zákazníci soustředili na regionální menší pěstitele, zpracovatele nebo výrobce. Jde hlavně o to, že by mohl nastat nedostatek surovin nebo příliš velké zdražení, pokud by na trhu nezůstaly tyto menší články, poukazuje Mahdalík na hrozbu, která by mohla český trh postihnout. Český národ byl vždy šikovný a dokázal si poradit. Ale kapitalismus není žádné lážo-plážo, jak si lidé zvykli nebo myslí. Takové to ani do budoucna nebude, musí se makat.
Ale nadále zůstává optimistou. Když jsem byl nedávno pozván na otevírání pasáže Menton a restaurace Le Nautic, chtěl jsem se seznámit s novým starostou Uh. Hradiště. Když jsem se mu chtěl představit, tak mi okamžitě řekl: Pane Mahdalík, vy se mně ani představovat nemusíte. Chodím do vaší prodejny nakupovat a vaši firmu sleduji s obdivem.

autor: Pavel Princ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace