„Projdu slévárnu několikrát denně. A nesmím mít zaprášené boty,“ říká Jarmil Cileček

Foto: archiv  /  Jarmil Cileček, honorární ředitel společnosti ALUCAST

Pořádek u pecí, disciplína ve výrobě. Tak se rodí odlitky pro Airbus.

Na první pohled „jen“ malá obec kousek od Uherského Hradiště. Jenže právě v Tupesích vzniká špičková práce, která se nezastaví na hranicích Slovácka ani republiky. Společnost ALUCAST vyrábí přesné odlitky ze slitin hliníku a hořčíku pro mimořádně náročné obory – od letectví až po obranný průmysl. Zakladatel a honorární ředitel firmy Jarmil Cileček v rozhovoru vysvětluje, v čem je ALUCAST jiný než „běžná“ slévárna, co firmu vystřelilo do světa a proč se zapojil do Podnikatelského klubu Regionu47.

Když byste měl našim čtenářům představit vaši společnost ALUCAST, co byste zdůraznil především? V čem jste dnes nejvíc silní a čím se lišíte od „běžné“ slévárny?

ALUCAST, s.r.o. dnes vyrábí přesné odlitky ze slitin hliníku a hořčíku. Jde o vysoce sofistikované díly vyráběné technologií přesného lití metodou vytavitelného modelu. Tato technologie se používala i v Mesitu už od 60. let minulého století a v ČR ji vyvinul u firmy Baťa ve Zlíně Dr. Doškář – původně hlavně pro odlitky ze slitin železa.
Odlitky ze slitin hliníku se ve větším objemu a ve vyšší kvalitě začaly vyrábět až po roce 1990 ve slévárně FIMES v Uherském Hradišti. Zásadní nárůst kvality i množství hliníkových odlitků pak přišel po roce 2000, kdy na trh vstoupila firma ALUCAST.

Vaše společnost sídlí v malé obci Tupesy. Proč právě tady a co pro vaši firmu znamená vyrábět světovou kvalitu v malé obci?

Držím se hesla Tomáše Bati: „Vše je možné, jen musíš chtít a umět.“ V době, kdy moji vrstevníci už často myslí na důchod, jsem se s kolegou rozhodl založit slévárnu. Že to byly právě Tupesy, bylo jednoduché – našli jsme tu prostory, kde jsme mohli začít vyrábět první odlitky ze slitiny hliníku.
Kvalita se neměří velikostí firmy ani obce. Vždy je to o lidech, managementu, disciplíně a nasazení. A nám se v Tupesích podařilo vytvořit tým velmi schopných lidí, kteří dnes vyrábějí pro tak sofistikované obory, jako je letectví – AIRBUS, BOEING – a dnes i DEFENCE.
První odlitky jsme vyrobili v únoru 2002, tržby v daném měsíci byly 160 tisíc korun a měli jsme obrovskou radost. Dnes potřebuje ALUCAST jen na výplaty přes 6 milionů korun měsíčně.

Když byste se ohlédl do minulosti, které byly tři klíčové milníky v historii ALUCASTu, po nichž se firma posunula na vyšší úroveň?

První důležitý milník přišel hned v roce 2003. Obrátila se na nás významná izraelská firma s žádostí o výrobu nádherného, složitého odlitku ze slitiny hliníku. Do toho si v tehdejším Česko-slovensku nikdo netroufal. My – s deseti zaměstnanci – jsme řekli: jdeme do toho.
Držel jsem se svého životního hesla: „Je lepší mířit ke hvězdám a minout, než do kopy hnoje a trefit.“ Dnes nevím, jestli v tom byla větší odvaha, nebo drzost, ale fakt je, že výroba tohoto odlitku – a pak ještě složitějšího navazujícího dílu – nás finančně postavila na nohy. Odlitky jsme vyráběli pět let, vrátili jsme půjčku z roku 2001 a v roce 2007 jsme si z vlastních prostředků postavili vlastní výrobní prostory, znovu v Tupesích.
Další milníky byly roky 2011 (druhá výrobní hala), 2018 (třetí hala) a 2024, kdy jsme postavili moderní administrativní budovu. Jenže nevím, jestli jsou to ty pravé milníky. Budovy jsou „jen beton“ a stroje „jen železo“, jak říká Baťa. Mnohem důležitější jsou lidé – u pecí, v provozu i na manažerských postech. Jejich práce a rozhodnutí se po letech ukazují jako ty skutečné milníky. Díky nim dnes děláme odlitky, které létají v letadlech AIRBUS a BOEING, a také v letounech L 410.

Co bylo rozhodující, že jste se prosadili na zahraničních trzích? Šlo o technologie, šikovné ruce vašich zaměstnanců, certifikace či obchodní strategie?

Samozřejmě musíte umět výrobek vyrobit – a musí po něm být poptávka. Zároveň se musíte dostat do oborů, kde jsou takové odlitky skutečně potřeba. Každá příručka pro podnikatele říká: chceš-li být úspěšný, dělej to, co nikdo nedělá. A když už to někdo dělá, dělej to líp než on.
Odlitky, které dnes ALUCAST vyrábí, umí v Evropě jen několik sléváren. Když jsem v roce 2006 sdělil kolegům a spolumajitelům, že ALUCAST bude vyrábět odlitky pro AIRBUS, klopili hlavy, abych neviděl jejich úsměvy. Ano – vize musíte mít takové, kterým se okolí směje.
Tady si vždy vzpomenu na J. F. Kennedyho. Při nástupu do prezidentské funkce v roce 1960 řekl, že Spojené státy do konce desetiletí přistanou na Měsíci. Odborníci šíleli, protože Američané tehdy neuměli pořádně poslat raketu do vesmíru. A v červenci 1969 Neil Armstrong po Měsíci skutečně kráčel. To jsou vizionáři a to jsou vize, které je při podnikání potřeba mít.
A jak na tom byl ALUCAST? Už v roce 2007 jsme dodali první odlitky do letounů AIRBUS a BOEING. Kromě směru je ale nutné mít schopný management, schopné pracovníky ve výrobě, lidi oddané firmě – a dnes také specialisty nejen na slévárenské profese, ale třeba na 3D tisk, rentgen, skenování odlitků, rapid prototyping, nastupující topologickou optimalizaci i přicházející umělou inteligenci.

Zaměřujete se na moderní postupy přesného lití a další technologické „vychytávky“. Kde to zákazník pozná nejvíc?

Všechno, co uvádíte, je důležité. Leteckému zákazníkovi musíte dodat odlitek včas a to, že musí přesně odpovídat požadovaným parametrům, je neoddiskutovatelné. Zmínil bych hlavně mechanické vlastnosti – pevnost daného dílu a homogenitu.
Těchto parametrů dosahujeme díky speciálním technologiím, jako je řízené ochlazování a tepelné zpracování dle NADCAP. To vše musí dělat školení a zodpovědní lidé. Leteckému zákazníkovi můžete prodat srovnatelný výrobek i za vyšší cenu, jenže jeho nároky jsou mnohem tvrdší: kvalita, dokladování, stabilita dodávek a celková preciznost.

Vstoupili jste do Podnikatelského klubu Regionu47. Co vás k tomu vedlo a jaký přínos od spolupráce firem, obcí a škol očekáváte?

Podnikatelský klub Regionu47 je uskupení zástupců obcí, měst, firem a řady spolků. Řešíme, co udělat pro to, abychom zastavili zásadní pokles obyvatel Zlínského kraje. Zlín – dříve Gottwaldov, dnes opět Zlín – si uchovával a stále uchovává baťovského podnikatelského ducha. A to je dobře. Právě to je potřeba využít.
V kraji máme řadu vynikajících soukromých firem, které dodávají do celého světa a dávají práci mnoha lidem. Máme kulturní památky, čistotu a úroveň obcí a měst, pracovitost lidí. Folklorní tradice jsou známé v celé Evropě a služby, kultura i zábava často přesahují náš kraj. Potřebujeme nejen zastavit nebo výrazně omezit odliv studentů, firem a lidí, ale také nové lidi do Zlínského kraje přilákat.
Co je k tomu potřeba? Podporovat privátní firmy v rozvoji a pomoci s budováním ubytovacích kapacit pro zaměstnance – protože právě ubytování a bydlení dnes mnoha firmám citelně chybí. Rozvoj firem je především v rukou jejich vedení a bytová výstavba je věcí starostů a samospráv.
Proto vznikl Region47: aby podnikatelé, starostové a zástupci vzdělávacích institucí společně řešili, jak a hlavně kam posunout Zlínský kraj do roku 2047. Jsem hrdý, že i ALUCAST je v Regionu47 aktivní.

Kdybyste měl vybrat jeden okamžik nebo příběh, na který jste ve firmě osobně nejvíc hrdý, co by to bylo?

Nevím, jestli odpovím úplně přesně, ale těch příběhů je dnes v ALUCASTu přesně 105 – to jsou všichni lidé, kteří u nás pracují. ALUCAST vznikl v roce 2000. To byla doba, kdy panovala značná apatie ke slévárenství. Bylo vnímáno jako „černé řemeslo“ – a stát v tehdejší slévárně pět minut na jednom místě znamenalo, že jste se už neodlepili.
Slévárenství skutečně bývalo černým řemeslem. A přestože mělo v bývalém Československu silnou tradici, kvalitu tehdy porážel socialistický ukazatel „tuny“ – a to za každou cenu, bez ohledu na pracovní prostředí, ekologii nebo hygienu. Zakládat slévárnu v takové době byla nejen odvaha, ale i trochu šílenství. Pro nás zakladatele to byla výzva: změnit situaci i povědomí. A podařilo se.
Dnes celou slévárnu dvakrát týdně vysáváme. Já ji projdu několikrát denně a nesmím mít zaprášené boty. Pořádek a čistota na pracovišti jsou základním předpokladem pořádku a disciplíny při výrobě odlitků pro letecký obor. Všichni lidé v ALUCASTu to pochopili. Naše výrobní i administrativní prostory jsou na vysoké úrovni, všichni si toho jsou vědomi – a já jsem na ně hrdý. Děkuji jim každý den.
My slévači máme před sebou nádherné výzvy: aplikovat nejnovější trendy do slévárenských procesů, předběhnout konstruktéry a nabídnout jim něco, co nečekají. Svět je přesycen nabídkami. Vítězit můžeme jen tehdy, když nabídneme něco unikátního – něco, o čem zákazník ještě neví, že by to mohl chtít. Jakmile mu to nabídneme, zjistí, že bez toho nemůže být. Henry Ford prý řekl: „Lidé po mně chtěli rychlejší koně, já jsem jim nabídl auto.“ Tak je třeba se v našich firmách chovat.