Prosím vdoleček, ne koláček

Prosím vdoleček, ne koláček
Foto: Svata Josefíková
Vlčnov Podnikání 13 / 01 / 2011

Svata Josefíková: Jsou to úžasné ženské, pracovité, optimistické, a když už je toho hodně a nemůže se, začínají zpívat. Beru si z nich příklad, jsou pro mě obrovskou posilou.

Důležitý recept a pracovité ruce
Tentokrát představujeme voňavou, sladkou, v ústech se rozplývající perlu Slovácka barvy žlutohnědé. Díky své typické neodolatelné chuti s prozatím neprověřenou záruční dobou, protože když se tyto lahůdky přinesou na stůl, všechny se okamžitě snědí. Ano, je to vlčnovský vdoleček. Výrobců je ve Vlčnově mnoho a každý má svou klientelu, tak jako každý zdejší vinař. Vdolečků bude ale vždycky málo. „Než začnu vzpomínat na historii, tak určitě na úvod mohu prozradit, že první soukromou osobou ve Vlčnově, která se zaměřila na komerční výrobu a prodej tradičních vlčnovských vdolečků, byla manželova maminka, paní Božena Josefíková, která začala podnikat v počátcích 90. let v provozovně na pálenici.
I když nás tu ve Vlčnově peče hodně, každý máme svoje zákazníky. Kdybychom pekli od rána do večera, trh bychom nejspíš nenasytili,“ rozvádí Svatava Josefíková moji myšlenku, jestli je vdolečků stále málo. Kdyby však nebylo šikovných rukou, určitě by nebyly žádné. „Ano, při práci je zapotřebí dovedných rukou. Do jisté míry se něco změnilo, využívá se jednoduchých strojů. Na začátku se peklo pouze pro lidi ve vesnici, a to ještě tím způsobem, že rodina si musela nakoupit a přinést materiál a pod dozorem zkušené pekařky, paní Růženy Kuželové, si vdolečky upekla svépomocně.
Přišla nová doba a ta umožnila tyto zažité věci i zde ve Vlčnově změnit. Lidem se už nechce nebo nemají čas péct si vdolečky doma. A asi se to v malém množství ani nevyplatí,“ popisuje Josefíková a nezapomíná na zmiňované šikovné ruce ani na to opravdu nejdůležitější. Tím je původní technologie a receptura, na které je vše postaveno. To, že využíváme techniku, je pouze kvůli zefektivnění práce. Zůstává nezměněný recept a k tomu ruční balení. Tak, jak se to dělalo dříve.“

Rodinné tajemství?

Přesný recept se dozvědět nelze. „Není to žádné rodinné tajemství, ten recept je částečně známý. Receptura se za ty roky nezměnila. Každý sice využíváme svých fíglů při práci, i tak ale pečeme jen mírně chuťově odlišně. Vše stojí v zásadě na dobrých a ověřených surovinách. Vyzkoušela jsem různé druhy másel, než jsem našla to pravé. Jsou to sice drobnosti, ale ty dělají tu typickou chuť mých, potažmo vlčnovských vdolečků. Nic nesmíte ošidit, bylo by to hned poznat. Svědčí o tom nejeden telefonát,“ hrdě vyzdvihuje Josefíková nezaměnitelnost zdejší dobrůtky. A opravdu, po chvilce se stávám svědkem nové objednávky. Je to až neuvěřitelné. Brněnská firma objednává vdolečky na svatební hostinu pro španělského prezidenta nadnárodní společnosti.

Reklamy netřeba
Kvůli zdejšímu výrobku není potřeba tisknout letáky a dávat peníze za reklamu. Prodává se sám prostřednictvím spokojených zákazníků. „Existují takové tři základní typy zákazníků, kteří od nás kupují. První jsou stálí. Druzí, to jsou náhodní lidé, kteří si vdolečky odvezou na návštěvu nebo využijí ke své oslavě. A ke třetímu typu patří ti, kteří se s nimi setkají na různých oslavách a událostech, doslova jim učarují a chtějí je prostě mít na svém stole,“ říká Josefíková a prozrazuje cestu vdolečku kolem světa. „Nebyl snad jen na jižním pólu a v Austrálii, co vím. Jinak všude - Švédsko, Emiráty, Malajsie, Singapur, Libanon, Amerika, Afrika. Byla to vždycky objednávka, kterou chtěl zákazník udělat radost někomu v cizině, nebo vdolečky cestovaly díky propagaci Vlčnova ve světě. Přišel mi i děkovný dopis od prezidenta Václava Klause.“
Dozvěděl jsem se i počet vdolečků upečených na Jízdu králů. Za týden ženy napekly 20 000 kusů. Paní Svatava vzpomíná na objednávku, která ji mile překvapila. „Nejvíc nás potěšilo, když si nás vybral organizátor setkání poslanců EU jako jednoho z výrobců, kteří nabízeli krajové speciality.“
A proč se říká vdoleček a ne koláček? Našemu výrobku je jedno, jak se jmenuje, ale byla jsem upozorněna lidmi, kteří se zabývají etnografií, že správný regionální název je vdoleček.

Kdo za to může?
Paní Svatavu by nikdy nenapadlo, že se dnes bude věnovat pečení. Její pracovní dráha původně směřovala mezi děti. „Pamatuji si manželovu maminku, když sama začínala. Vlastně ani v rodině nikdo nevěřil, že vdolečky budou ve Vlčnově a okolí žádaným artiklem. Pouze manžel ji v jejích počátcích podporoval, přípravil jí dílnu a udělal jednoduchou reklamu. Babička s pečením začala hned po revoluci, když dostali v restituci zpět objekt pálenice. Sehnala si kamarádky (i z dětství) a  pustila se do pečení vdolečků, makovníků a ořechovníků na objednávku jako živnostník,“ vzpomíná její snacha na začátky pečení v jejich rodině. Před šesti lety paní Svatavu ale pracovní i životní cesta přivedly na křižovatku zásadního rozhodnutí. Změna zaměstnání a před tím i místa bydliště. „Pracovala jsem ve školství jako učitelka mateřské školy se specializací na loutkoherectví,“ vzpomíná Josefíková a neopomíná dodat podstatnou informaci.
„Brouka v hlavě jsem měla od roku 2003, kdy babička slavila 70. narozeniny. Přišla za mnou a oznámila mi, že už jí dochází síly a potřebuje pomoci s živností a předat zkušenosti někomu, kdo má k pečení vztah. Dala mi to jako návrh. Bydleli jsme už 2 roky ve Vlčnově, a proto bylo moje rozhodování ještě těžší. Odmala jsem chtěla učit malé děti a vzdát se školky bylo těžké. Manžel mi řekl, že rozhodnutí nechává zásadně na mně. Současně mě podpořila i školka, která mi nabídla, že pokud by mě nová práce nenaplňovala a chtěla bych se vrátit, že to mohu kdykoliv udělat,“ zmiňuje Josefíková, co jí pomohlo rozhodnout při nelehké volbě.

Dva roky na zkušenou
Pod rukama jí prošla jistě stovka dětí a tisíce vdolečků, přesto na její tváři neustále zůstává úsměv. Čím že to je? „Jsem ráda, že náš výrobek je žádaný a že jsem ve výborném kolektivu žen. Máme k výrobku vztah. Stojíme přímo u toho a cítíme se za něj zodpovědné. To není jako obchodník, který zboží pouze překupuje, ale vůbec neví, za jakých podmínek vzniká,“ říká Josefíková, ale přiznává, že na začátku si jistá nebyla. „Měla jsem pořád dvířka do školky pootevřená. Rozhodnutí, že se nevrátím, padlo po letech, když mě babička vzala do podnikání jako partnerku. Původně jsem byla její zaměstnanec a postupně jsem byla zasvěcována do chodu firmy. V kostce jsem to znala - jak se dělá těsto a tak dále. Učila jsem se spíš organizační věci a jak si práci rozvrhnout. Vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu babičky jsem její firmu před 3 lety nakonec převzala. I dnes mi přijdou pomoci její vrstevnice, které mají i 75 let. Čerpám z nich obrovskou energii a sílu. Jsou to úžasné ženské, pracovité, optimistické, a když už je toho hodně a nemůže se, začínají zpívat. Beru si z nich příklad, jsou pro mě obrovskou posilou. Navíc já sama už jsem čerstvá babička,“ přiznává Josefíková.

Problémy minimální
Nejdůležitější je pracovat v kolektivu, kde je pohoda a klid. „Těžké chvíle zažívám pouze, když jsem fyzicky unavená. Vše se ovšem kompenzuje oceněním a pochvalnou reakcí. Je to překrásný pocit, když vidíte okamžitý výsledek práce a že se zákazníci vrací nebo telefonují kvůli poděkování,“ říká Josefíková, která za největší překážku považuje výpadek elektřiny nebo poruchy stroje. „Letos určitě bude problém s ořechy. Náplň rozhodně nehodlám ničím nastavovat, takže si zákazníci budou muset ořechy přinést, víc za ně zaplatit nebo je oželet,“ nabízí Josefíková možné řešení. „Co se týká elektřiny, výpadky se nám úspěšně vyhýbají. To by byla katastrofa. Představte si, že máte stojan krásně nakynutých vdolečků, které mají jít do trouby, a ona nepeče. Několikrát se stalo, že se trouba pokazila, ale na to tady mám pána, který velmi operativně přijde a spraví mi to za provozu. Dnes je pro mě všechno jednodušší, do pekárny jdu, kdykoliv je to zapotřebí, protože za čtvrt roku uplyne druhé výročí, kdy jsme se i s personálem přestěhovali z pekárny na pálenici do nové provozovny Na Rybníčku, kterou jsme zbudovali na vlastní zahradě,“ uzavírá Josefíková naše povídání.

autor: Pavel Princ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace