Stop právním euronesmyslům, říká diplomat Jaroslav Knot z Uherského Hradiště

Stop právním euronesmyslům, říká diplomat Jaroslav Knot z Uherského Hradiště
Foto: archiv   /  Bývalý velvyslanec Jaroslav Knot a emeritní prezident Miloš Zeman.
Uherské Hradiště Podnikání 03 / 06 / 2024

Má za sebou bohaté mezinárodní zkušenosti. Přes dvě dekády působí v české diplomacii, kde to dotáhl dokonce do funkce českého velvyslance v Norsku. Tyto své zkušenosti teď chce Jaroslav Knot z Uherského Hradiště zúročit v Evropském parlamentu. „Za poslední roky prošla Evropským parlamentem řada kontroverzních norem s negativním dopadem jak na hospodářství členských států, tak přímo na celou evropskou společnost, To je pro mě jako pro právníka a člověka, který vyznává svobodu, silná motivace k tomu, abych začal uvedené negativní jevy měnit,“ říká kandidát hnutí ANO.

Co přimělo zkušeného diplomata a dlouholetého českého velvyslance v Norsku k rozhodnutí kandidovat do Evropského parlamentu?
Pokud bych měl svými slovy popsat současnou situaci v Evropské unii a v České republice a držet se při tom diplomatického výraziva, volil bych přídavná jména typu problematická, komplikovaná, neutěšená. Dívám-li se na náladu ve společnosti, nejsem zdaleka sám, kdo by uvedená hodnocení na aktuální dění patrně použil. Nu a když jsem stále častěji od svých přátel a známých začal slýchávat větu: „Co s tím ty jako člověk „od fochu“ hodláš dělat?“, rozhodl jsem se zvednout hozenou rukavici a kandidovat do Evropského parlamentu za Hnutí ANO, jehož program do eurovoleb je mi opravdu velmi blízký.

S jakým hlavním posláním kandidujete do Evropského parlamentu? Co byste tam chtěl změnit především?
Za své volební heslo jsem si zvolil tezi „Stop právním euronesmyslům!“. Vzpomenete si, co vám naposled přišlo z eurounijní legislativy jako rozumné? Za poslední roky prošla Evropským parlamentem řada kontroverzních norem s negativním dopadem jak na hospodářství členských států EU (Green Deal, zatěžování firem byrokratickými nesmysly typu: „máte už toalety s označením i pro nebinární jedince?“), tak přímo na celou evropskou společnost (čím dál větší cenzura, ostrakizace názorů nepohodlných mainstreamovému liberálnímu proudu) apod. To je pro mě jako pro právníka a člověka, který vyznává svobodu, silná motivace k tomu, abych začal uvedené negativní jevy měnit.

Často se mluví o tom, že europoslanci jsou tak trochu do počtu, protože např. nemohou ani sami navrhnout žádnou legislativní iniciativu? Není tedy Evropský parlament zbytečně drahý špás?
Postavení Evropského parlamentu se od jeho založení v roce 1951, tehdy ještě pod názvem Parlamentní shromáždění, podstatně zlepšilo. Byl daleko více vtažen do procesu tvorby eurounijní legislativy, vyslovuje důvěru či nedůvěru nové Komisi a jejím členům (jde o ono pověstné „grilování“ kandidátů na eurokomisaře), společně s Radou EU schvaluje rozpočet Evropské unie a tak bychom mohli pokračovat. Drahým špásem je však každoroční stěhování Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku a naopak, což daňového poplatníka v jednotlivých členských státech vyšlo již na hezkou řádku stamilionů eur. Léta se proti tomuto nesmyslu snaží rozumní europoslanci bojovat, ovšem vždy narazí na odpor Francie cokoliv na uvedené praxi měnit.

Jste rodákem a stále také občanem Uherského Hradiště. Jakou výhodu by pro „našince“ mohlo mít to, že bude mít souseda v Evropském parlamentu?
Dostanu-li důvěru od voličů na Slovácku, dokáži si takovýchto sousedských výhod představit hned několik. Ještě jako český velvyslanec v Norsku jsem se snažil, abych měl na ambasádě vždy nějaké stážisty, které by práce na zahraničním zastoupení České republiky obohatila. Když mne o stáž požádal nějaký student z Uherského Hradiště a okolí, přičemž takových bylo hned několik, bylo víceméně dopředu jasné, že mu ji umožním. Rád bych v této aktivitě pokračoval i jako europoslanec. Několikatýdenní stáž v Evropském parlamentu není určitě pro žádného studenta k zahození a obyčejně znamená i první významný „zářez“ do životopisu. Každopádně bude-li mít kdokoliv z našeho regionu nějakou iniciativu ve vztahu k EU, s níž by potřeboval pomoci, může se na mne bez okolků obrátit. Lobbing byl vždy mou silnou stránkou.

Velkým tématem letošních voleb je Migrační pakt, který podle některých obsahuje povinnost pro Českou republiku přijímat migranty třeba z islámských zemí. Je tomu skutečně tak?
Ano, bohužel je tomu tak. Studoval jsem pečlivě a velmi dlouho všechny právní normy, které tento tzv. Migrační pakt tvoří, a jsem opravdu zděšen, čemu že to vrcholní představitelé naší vlády během relativně nedávno proběhnuvšího předsednictví České republiky v Radě Evropské unie napomáhali. Tragikomickým rozměrem z českého pohledu je skutečnost, že ti, kteří za nás v průběhu našeho předsednictví Migrační pakt tak vehementně protlačovali, se jej nakonec sami zalekli, takže jsme se jako ČR při finální diskusi a schvalování nakonec alibisticky zdrželi hlasování.
Uvedu vám nyní jeden konkrétní propočet. V loňském roce přišlo do Evropy 1,1 milionu nelegálních migrantů, tedy ještě více než při tzv. první migrační krizi v roce 2015. Pokud by se měli tito migranti pocházející z pohledu náboženského vyznání v drtivě většině z muslimských zemí rozdělit do jednotlivých členských států EU, pak na Českou republiku by podle kvóty vyšla povinnost přijmout 70-80 tisíc nelegálních migrantů. To je stejné, jako by vám zde vyvstalo nové město o velikosti Zlína složené pouze z migrantů.
A druhá možnost - odmítáte přijmout migranta? OK, pak ovšem zaplatíte příspěvek (rozuměj pokutu za nepřijetí) 25.000 EUR za každého jednoho nelegála do kasy Evropské komise. Nemusíte si do ruky ani brát kalkulačku a lehce zjistíte, že taková pokuta by stála ČR ročně 50 miliard korun. Kde bychom na to za stávajících, již tak dosti hlubokých deficitech našeho státního rozpočtu vzali, to opravdu nevím.

Migrační pakt tedy již prošel schvalovacím kolečkem Evropské unie. Je možné jej tedy ještě změnit či upravit?
Jistěže ano. Při studiu na právnické fakultě jsem se v kurzu světových právních dějin učil o řadě smluv, které byly nazvány jako věčné dohody, a za pár let už po nich neštěkl ani pes. Nakonec, nemusíme ani chodit daleko, řada dříve narozených Hradišťáků si jistě vzpomene na fresku na fasádě domu u hlavní křižovatky, kde bylo napsáno „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“. Dnes jsou na stejném objektu umístěny komerční reklamy.
Určitě proto budeme hledat koalice s podobně smýšlejícími politickými subjekty z ostatních členských států EU, jak aktuální Migrační pakt smést ze stolu a hledat nová, razantnější řešení v boji proti nelegálním migrantům a pašerákům, která by se zaměřila na příčinu, nikoliv až důsledky nelegální migrace.

Podobně kontroverzním tématem je také Green Deal, proti kterému v posledních měsících hodně protestovali zemědělci. Jak se k zelené politice EU stavíte Vy a co konkrétního byste chtěl v této věci z pozice europoslance učinit?
Green Deal, z právního hlediska soubor asi 50 nařízení EU, představuje v té podobě, v jaké existuje nyní, čirou katastrofu. Nedávno jsem byl na rozhovoru v internetové televizi XTV.cz u moderátora Luboše „Xavera“ Veselého a v daném kontextu jsem citoval slova pana prezidenta Zemana, který označil tento eurounijní ideologický a právní nesmysl za vraha českého hospodářství. S greendealovou představou zářných hospodářských zítřků to opravdu nebude tak divoké, když nedávno 70 šéfů největších průmyslových konglomerátů v Evropě podepsalo v belgických Antverpách deklaraci o tom, že Evropa se nesmí stát kontinentem pouze průmyslových inovací, ale především má intenzívně usilovat o zachování a další rozvoj průmyslové výroby. Přeloženo do normálního jazyka - kapitáni evropského průmyslu uštědřili tímto prohlášením Green Dealu řádný diplomatický políček, jenž sice přichází pozdě, ale přece. Evropští zemědělci a sedláci, kteří se kvůli povaze své práce nemohou nechat opít rohlíkem, rozpoznali zelené bláboly ihned, v důsledku čehož vidíme po celé unii protestně defilovat traktory a hospodářské stroje. Jsem všemi deseti za tvorbu rozumné Unijní strategie pro povzbuzení průmyslu, obchodu a zemědělství, nikoliv pro zelený fanatismus.

Volby do Evropského parlamentu vždy trpí velkým nezájmem voličů. Proč podle Vás tomu tak je a proč by lidé neměli podle Vás tyto volby podceňovat?
Česká republika patří spolu se Slovenskem na absolutní chvost, pokud se týká účasti voličů v evropských volbách. Dříve bych pro to měl i shovívavé pochopení, neboť Evropská unie fungovala relativně normálně, a ve smyslu slavného výroku náčelníka hasičů Ignáca Trči z knihy Slovácko sa nesúdí: „Co ťa nepálí, nehas!“, nám byla eurounijní problematika tak nějak buřt. Nicméně v poslední dekádě se situace rapidně změnila. Použiji-li literární obrat, pak Brusel nikdy nebyl tak blízko nás jako teď, jde-li o razanci, s jakou jeho rozhodnutí ovlivňují naše životy. Shora zmiňovaný Migrační pakt nebo Green Deal jsou toho bezprostředními důkazy. Rád bych tedy i tímto prostřednictvím vyzval spoluobčany, aby 7. a 8. června nelitovali malé zacházky do volebních místností a pomohli nám do Evropské unie vrátit řád, pořádek a prosperitu.

autor: Karel Výborný

Tagy článku

TOPlist