Většina lidí vidí sklenku vína. My vidíme práci, rodinu i riziko

Foto: archiv OK Holdingu  /  Radoslav Kubiš, majitel uskupení OK HOLDING.

Slovácké slavnosti vína a otevřených památek patří k událostem, které připomínají sílu tradic, místní kultury a vztahu ke krajině. Jedním z výrazných momentů programu je Putování Vinohradskou ulicí, kde se potkávají vinaři, návštěvníci, muzika i příběhy lidí, kteří vínu věnují velkou část svého života.

Letošní ročník podporuje společnost OK GROUP, člen uskupení OK HOLDING, která se dlouhodobě zaměřuje na pojištění, řízení rizik a ochranu majetku. Její majitel Radoslav Kubiš v rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM mluví o vztahu k vinařství, o náročnosti práce vinařů i o tom, proč má dobře nastavené pojištění chránit nejen vinici, ale celý provoz a zázemí rodinného podnikání.

Putování Vinohradskou ulicí je pro mnoho lidí jedním z nejsilnějších okamžiků Slováckých slavností vína a otevřených památek. Co pro vás osobně znamenají vinařské tradice, kroje, muzika a setkávání lidí u vína?

Pro mě jsou podobné tradice jedním z důkazů, že některé hodnoty se nedají nahradit ničím moderním, rychlým ani virtuálním. Kroje, muzika, víno, otevřené sklepy, setkávání lidí. To všechno má v sobě něco, co nevznikne ze dne na den. Je za tím práce generací, vztah ke krajině, k rodině, k obci i k řemeslu.

Možná právě proto mám k těmto věcem blízko. V životě jsem se naučil, že skutečná hodnota nevzniká zkratkou. Vzniká tehdy, když člověk chápe, že není jen sám za sebe. Putování Vinohradskou ulicí je pro mě přesně takový okamžik. Lidé se zastaví, potkají se, mluví spolu, připomenou si, odkud jsou a co je spojuje. A to je v dnešní době, kdy máme všichni tendenci všechno urychlovat, velmi cenné.

Jste člověk, který má blízko k zemědělství a půdě. Díváte se proto na víno jinak než jen jako na produkt ve sklence? Vidíte za ním spíš práci vinaře, krajinu, počasí, riziko a celý rok péče o vinici?

Určitě ano. Za každou sklenkou je konkrétní člověk, rodina, kus krajiny, spousta práce a také velká míra nejistoty. Kdo má blízko k zemědělství, ví, že příroda není tabulka v Excelu. Můžete mít zkušenosti, dělat věci poctivě a investovat do prevence. A stejně vám může jedna noc vzít velkou část výsledku celoroční práce. V tom je zemědělství, vinohradnictví nevyjímaje, velmi poctivé, ale zároveň tvrdé. Člověka učí pokoře.

Když tedy držím v ruce sklenku vína, nevidím jen barvu, vůni a chuť. Vidím vinohrad, nikdy nekončící práci a odpovědnost vůči těm, kteří v tom podnikání pokračují nebo jednou pokračovat budou.

Vinaři dnes nemají úplně na růžích ustláno. Na jedné straně se mluví o poklesu poptávky po víně, na druhé straně jim do podnikání stále tvrději vstupuje příroda – mráz, kroupy, sucho, choroby révy. Jak jejich současnou situaci vnímáte vy?

Vnímám ji jako velmi náročnou. A myslím, že by bylo nefér dívat se na vinaře jen optikou toho, kolik stojí láhev vína a jestli si ji někdo koupí. To je až konec celého procesu. Předtím je rok práce, spousta nákladů a rozhodnutí. Výsledek pak vinař mnohdy nemá šanci plně ovlivnit. Dnes se často mluví o efektivitě, výkonu a číslech. To je v podnikání samozřejmě důležité. Ale u vinařství i zemědělství obecně platí, že člověk nikdy není pánem všeho. Může dělat maximum, a přesto mu do výsledku vstoupí věci, které prostě nemá plně ve svých rukou.

Ve vaší inzerci k partnerství Putování Vinohradskou ulicí stojí: „Většina lidí vidí sklenku vína. My vidíme dál.“ Co přesně za tou jednou sklenkou vína vidí OK GROUP jako pojišťovací partner?

Vidíme především celý příběh, který té sklence předchází. Vinohrad, sklep, práci celé rodiny a mnohdy i majetek budovaný po generace. Většina lidí opravdu vidí až výsledek – víno ve sklence. My se ale profesně musíme dívat na to, co všechno se musí stát, aby se ta sklenka vůbec mohla naplnit. A právě tam začíná naše práce. Nechceme vinařům prodávat pojistku jako papír do šanonu. To by bylo málo. Naším úkolem je pochopit jejich provoz, jejich rizika, jejich slabá místa a pomoci jim nastavit ochranu tak, aby dávala smysl v reálném životě.
Pokud to řeknu jednoduše: vidíme dál proto, že víme, že škoda ve vinařství nekončí jen u jedné rozbité lahve. Často zasahuje celý provoz, obchodní vztahy, rodinný rozpočet i důvěru zákazníků.

Když se řekne pojištění vinaře, mnoho lidí si možná představí jen pojištění vinice proti mrazu nebo kroupám. Vy ale v inzerci zmiňujete i škůdce, škody na majetku, zásoby nebo odpovědnostní škody. Kde podle vás vinaři nejčastěji podceňují rizika?

Myslím, že často právě v tom, že se na riziko dívají příliš úzce. Je přirozené, že vinař v první řadě myslí na vinici, mráz, kroupy nebo sucho. To jsou rizika viditelná a velmi bolestivá. Ale vinařství dnes není jen vinice. Je to také sklep, technologie, zásoby, zaměstnanci, návštěvníci, prodej a odpovědnost vůči třetím osobám.

Velké riziko může být třeba ve špatně nastavených limitech. Vinař má sice pojištění, ale až při škodě zjistí, že neodpovídá skutečnému rozsahu jeho provozu. A to je pozdě. Pojistka, která vypadá levně, může být nakonec velmi drahá, pokud nefunguje ve chvíli, kdy ji člověk opravdu potřebuje.

Za mě je důležité nepodceňovat souvislosti. Požár ve sklepě není jen požár. Může znamenat zničené zásoby, přerušený provoz, nesplněné dodávky i ztrátu zákazníků. Ani odpovědnostní škoda nemusí být maličkost. Stačí úraz návštěvníka, problém při akci nebo škoda způsobená provozem. Proto se vždy snažíme dívat na vinařství jako na celek.

Jak konkrétně může OK GROUP vinařům pomoci – nejen při sjednání pojistky, ale i při nastavení celého systému ochrany, prevenci rizik a následné likvidaci škody, když už problém skutečně nastane?

Na začátku musí být poznání konkrétního vinařství. Ne obecná šablona. Každý vinař má jiný provoz, jinou velikost, jiné technologie, jiné zásoby, jiný způsob prodeje a jinou míru rizik. Proto je podle mě nejdůležitější nejdřív se ptát, dívat se a rozumět tomu, co člověk pojišťuje.
OK GROUP může vinařům pomoci v několika rovinách. První je analýza rizik, tedy pojmenování toho, co může ohrozit majetek, úrodu, zásoby, provoz nebo odpovědnost. Druhou rovinou je správné nastavení pojištění: limity, rozsah krytí, výluky, spoluúčasti, návaznosti mezi jednotlivými smlouvami. A třetí, velmi důležitou rovinou, je pomoc ve chvíli, kdy škoda skutečně nastane.

Právě tam se podle mě pozná rozdíl mezi tím, jestli má člověk jen uzavřenou pojistku, nebo skutečného partnera. Když se stane škoda, vinař nemá čas studovat podmínky, dokazovat každou maličkost a bojovat s administrativou. Potřebuje rychle vědět, co dělat, jak škodu doložit, jak postupovat a jak se co nejdřív vrátit k provozu. A to je role, kterou jako makléř bereme vážně.

Vinařství je často rodinné podnikání, kde se hodnota buduje po generace. Je podle vás právě proto důležité, aby vinaři nepřemýšleli o pojištění jako o povinném nákladu, ale jako o ochraně práce, majetku, zásob a budoucnosti rodiny?

Ano, a u rodinných firem to platí dvojnásob. Když někdo buduje vinařství celý život, často nenese odpovědnost jen za sebe. Nese odpovědnost za práci rodičů, kteří něco vybudovali před ním, za děti, které možná jednou budou pokračovat, za zaměstnance, zákazníky i za jméno rodiny.

Pojištění by proto nemělo být vnímáno jen jako povinný náklad. Rozumím tomu, že každý podnikatel hlídá náklady. To je správné. Ale jsou náklady, které jen odcházejí, a pak jsou náklady, které chrání hodnotu. Dobře nastavené pojištění patří do té druhé skupiny.

Byla právě tato blízkost k zemědělství, vinařům a regionálním tradicím důvodem, proč se OK GROUP rozhodla podpořit Putování Vinohradskou ulicí? A co byste vzkázal vinařům a návštěvníkům, kteří se letos na Vinohradské ulici potkají se sklenkou vína v ruce?

Ano, určitě. Pro mě osobně má podpora podobných akcí smysl právě tehdy, když není jen marketingovým gestem. Putování Vinohradskou ulicí není jen akce, kde se nalévá víno. Je to setkání lidí, tradic, řemesla a vztahu k místu, ze kterého člověk vychází. Vinaři jsou lidé, kteří dobře vědí, že nic poctivého nevzniká okamžitě. Musí se sázet, pečovat, čekat, riskovat a věřit, že práce má smysl.

Vinařům bych chtěl popřát, aby měli sílu, zdraví, dobré roky a aby jejich práce měla pokračování. A návštěvníkům bych vzkázal, aby při sklence vína zkusili vidět o kousek dál. Nejen chuť a vůni, ale i člověka, který za tím vínem stojí. Protože právě tehdy má takové setkání skutečný smysl.