Čardáš putuje od sourozeneckých dvojic do stavu manželského

Čardáš putuje od sourozeneckých dvojic do stavu manželského
CM ČARDÁŠ - Zuzana Jurigová - kontry, Klára Salvetová - kontry, Petra Jakšíková - prim, Antonín Juriga - basa, Ondřej Hégr j.h. – klarinet, Jakub Juriga - cimbál, Karel Šimek - terc
Bojkovice Realityshow 16 / 08 / 2013

Cimbálová muzika Čardáš

Cimbálová muzika Čardáš z Bojkovic s primáškou Petrou Jakšíkovou vznikla roku 1999 z dětské cimbálové muziky Základní umělecké školy v Bojkovicích. Od roku 2002 doprovází folklorní soubor Vlčnovjan z Vlčnova, se kterým se pravidelně účastní vlčnovské Jízdy králů či uherskohradišťských Slavností vína. V současnosti hrají v sestavě Petra Jakšíková - prim, Karel Šimek - terc, Zuzana Jurigová - kontr, Klára Salvetová - kontr, Antonín Juriga - basa, Jakub Juriga - cimbál, Ondřej Hégr j.h. - klarinet (když mu čas dovolí, bydlí totiž v Podivíně).
Společně vystupovali na festivalech v Klatovech, Dolní Čermné, Těrchové, Košicích, Velké Bystřici, Starém Hrozenkově a několika zahraničních festivalech. Cimbálová muzika Čardáš má šest stálých a 4 hostující členy. Organizačním a uměleckým vedoucím muziky je Antonín Juriga. Zpracovává písně především ze Zálesí, Kopanic a Uherskobrodska, pokud soubor Vlčnovjan zabrousí do jiných regionů, zpracovávají třeba i slovenskou Myjavu či horňácký Suchov.

Tři baby vždycky docílí svého
Ač je cimbálová muzika Čardáš původem z Bojkovic, od svého počátku je úzce propojena s folklorním souborem Vlčnovjan. Jejím vedoucím se stal Antonín Juriga, poslední ze zakládajících členů původní zuškové muziky, o uměleckou stránku se staral Petr Krsička. Studijní a pak pracovní záležitosti ho donutily muziku opustit, a tak umělecká i organizační zodpovědnost padla na bedra Antonínu Jurigovi. Primášský post po dvou letech vyměnil za jemu milý kontrabas. Na jeho místo přišel Jan Špirit, který se později odstěhoval za prací do Brna, a poté přišla Petra Šimková, dnes už Jakšíková...
Stejně jak běží koloběh života, kvůli studiím, práci, svatbám a rodinným i jiným povinnostem se měnily i muzikantské posty, než se složení před pěti lety ustálilo. S primáškou a dalšími dvěma babami v cimbálce přišla také nová atmosféra. Chlapi museli být trochu ohleduplnější a zvyknout si na to, že v muzice sice dělá hudební úpravy a organizuje ji chlap, ale muzikantům velí ženská. A ne ledajaká! Nikdo jí neřekne jinak než Pikaču. Na jednom z prvních zájezdů s sebou všude tahala žlutý polštář s kocourem Garfildem... „V té době zrovna frčeli Pokémoni. No a Petře, díky žlutému polštáři, který se podobal jedné z pokémonovských postaviček, byla přisouzena přezdívka Pikaču, kterou nakonec přijala,“ usmívá se Tonda Juriga, umělecký vedoucí CM Čardáš. Muzikantky jsou šikovné a ještě k tomu i kreativní. Jako první široko daleko si nechaly ušít krojové muzikantské košule. „Chlapi nemusí moc řešit problémy s oblečením, ale my baby se domlouváme, jestli půjdeme v sukňách, nebo kalhotách,“ prozrazuje primáška, která nejdříve působila v muzice s bratrem (terc), stejně jako bratři Antonín a Jakub Jurigovi (basa a cimbál) a sestry Klárka a Šárka Salvetovy (kontr a terc). Trojnásobné sourozenecké škádlení nakonec přebily svatby - primáška si vzala jednoho z nejvýraznějších tanečníků Vlčnovjanu a umělecký vedoucí Tonda si vzal za ženu kontrášku Zuzku a Šárka se po svatbě, už jako Březinová, odstěhovala do Hamburku „Svatbama se nic nezměnilo, protože jsme všichni zatím bezdětní a kromě Šárky se nikdo nikam nestěhoval. Ale až se rozrosteme o děti, uvidíme, jak se všechno vyvine,“ přemýšlí nahlas vedoucí Tonda, který se muziku složenou z učitelky, doktorky, sestřičky, stavebního a strojního inženýra a studenta snaží držet v opratích. „Vždycky si vyslechnu všechny připomínky a vyberu pro mě tu nejlepší,“ chechtá se. „Něco jako diktátorská demokracie,“ vtipkuje pohotově jeho žena Zuzka. „Ale co si budeme povídat, tři baby stejně vždycky docílí svého,“ kontruje Tonda.  

Zuzka musela zpívat, vedúcí verbovat
Díky tomu, že s Vlčnovjanem CM Čardáš spolupracuje už deset let, jsou jako jedna rodina. Velká parta, která má k sobě hodně blízko. Kromě tradičních věcí, jako je Krojový ples, velikonoční obchůzka tanečnic a muzikantek, Jízda králů, letní zahraniční festivaly, Slavnosti vína, vánoční koncerty, se sejdou mnohokrát za rok na oslavách narozenin, promocí, nebo jen tak, povykládat, popít, zahrát a zazpívat - zkrátka přesně tak, jak se na folkloristy sluší a patří. Umí také udělat hromadu legrace. Kromě narozenin se v poslední době nejvíc vyžívají na svatbách. Tonda se Zuzkou měli nedávno velkou krojovou svatbu. Hlavním družbou byl známý filuta Martin Jakšík (manžel Pikaču). Pro Zuzku, kdysi nadějnou hvězdu soutěže Zazpívej, slavíčku, připravili pěvecké překvapení. Věděli, že na Slavíčkovi naposledy zpívala písničku Mala som já rukávce - pak se v ní něco zaseklo a na veřejnosti na dlouhá léta přestala zpívat. „Přesto ji donutili před tolika svatebčany zazpívat,“ popisuje Tonda, tanečnické dřevo, pro kterého kamarádi zorganizovali finálové kolo strážnického verbuňku, včetně budky a poroty. Přítel kontrášky Klárky musel pro změnu na vystoupení v Kinského zahradách v Praze předvádět malého desetiletého krála. „Souboráci ho postavili před hotovou věc, tak se chudák ani nebránil, když ho soukali do dívčího kroje“ vzpomíná vedoucí.
Také primáška s Martinem se od kamarádů z muziky a souboru dočkali překvápka. „Nepřáli jsme si, aby nám někdo na svatbu přinesl dort, jak to bylo vždy zvykem. Chtěli jsme tam mít pouze jeden. Muzikanti se ale na nás domluvili a každý z nich nám přinesl jeden dort. Takže místo očekávaného jednoho dortu jich bylo na svatbě o devět víc,“ vzpomíná primáška, která byla nucena na chvíli přepustit primášské žezlo manželovi. Ona se naopak musela pro ten večer stát tanečnicí, která musí zvládnout tanec nad skleničkou slivovice. Tož tak...
Zažili jsme hodně srandy, nabláznili a nakalili jsme se do sytosti. S přibývajícím věkem, pracovními a rodinnými povinnostmi jsme všichni vděční za volný víkend. Cítím, že naše muzika dospěla,“ loučí se Tonda Juriga.   

Ráno jsou kuponky od súsedů na okně
My jsme se vlastně do této soutěže sami nepřihlásili, někdo nás nominoval. Nejprve to pro nás bylo velké překvapení, že tam jsme, ale postupně jsme s napětím sledovali vývoj soutěže. U nás doma se dokonce objevovaly vystřihnuté hlasovací kupony na parapetu okna někdy už v 6 hodin ráno, to když šel kolem nějaký súsed.
Tak jako pro ostatní, i pro nás je velkým lákadlem finanční obnos, který tato soutěž nabízí. Pokud by se podařilo, že by CM Čardáš vyhrála, bylo by to hodně velké překvapení. Zároveň by to pro nás byl i jakýsi závazek, protože bychom výhru použili na natočení vlastního CD, které bohužel ještě nemáme. Myslím si, že i tak jsme se dostali v této soutěži dost daleko. Nikdo z nás nepočítal s tím, že bychom mohli být až ve finále. A to je pro nás důkazem, že neděláme hudbu nadarmo. Chtěli bychom vám tímto všem poděkovat za hlasy, které nám posíláte.
A pokud nevyhrajeme, tak se svět nezboří. Budeme dál dělat to, co nás baví - hrát pro lidi, kteří si za námi přijdou zazpívat, zatančit nebo jen poslechnout pěknou písničku. Když hrajeme, vidíme kolem sebe lidi, kteří se na nás usmívají, a jak řekl J. Voskovec: „Ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.“ A tím se snažíme řídit.
Petra Jakšíková, primáška

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist