Folkloristou jsem se stal z lásky

Folkloristou jsem se stal z lásky
Staré Město Realityshow 23 / 08 / 2013

Erik Feldvabel, Staré Město

Král verbířů našeho regionu, dnes už lektor a porotce, bývalý člen souboru Dolina a folklorní nadšenec Erik Feldvabel během života získal nějedno ocenění.
Pro verbíře je nejvýznamnějším okamžikem Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na Mezinárodním festivalu ve Strážnici, kde Erik získal třetí místo, pak druhé a čtyřikrát první! Verbuňk byl zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO a Erik se zasloužil o jeho rozkvět. Už dávno předtím se stal členem sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku, členem poroty v soutěži, ve svém volnu vyučuje verbuňk různé hodové chasy, skupiny, ale i jednotlivce. Ač nikdy nezpíval sólově, v loňském roce získal jako zpěvák hlavní cenu v mezinárodní vokální soutěži Písní okolo Dunaje v rumunské Braile.


Největší úspěch
Za největší úspěch považuje první verbuňkové vítězství ve Strážnici. I když vyhrál čtyřikrát, na to první nikdy nezapomene. „Bylo nejkrásnější. Stál jsem tam a jako Kája Gott opravdu nečekal... Bylo to jako z říše snů, když vyhlásili moje jméno. Kluci z Doliny pak vyběhli na pódium, dali mi hobla a odnášeli mě na ramenou. Neskutečné! vzpomíná s nostalgií v hlase Erik. Loni v Rumunsku se mi vrátily úplně stejné pocity. Tohle byly kromě narození mých synů ty nejemotivnější okamžiky, přiznává.

Po zkoušce se jelo na bigbít
K folkloru se dostal díky sestřenici Simoně, která chodila do dětského souboru Dolinečka, kam si musela přivést tanečníka. Tož sem šel já, směje se Erik, který neměl k lidovému tanci žádný vztah - kromě toho, že babička Gahurová šila kroje. Však byl také už jako dvouleté dítě krojovaný na hodech!
S bráchou dělali od dětství všestranné sporty, chodili do posilovny, ale jen tak pro radost. Nikde nebyli registrovaní.   
Ve čtrnácti letech ho oslovil Jožka Bazala - tehdejší vedoucí Doliny - s tím, aby přišel do semináře Doliny. „Nijak zvlášť mě to nebavilo, přesto jsem zůstal hned po první seminářové hodině i na zkoušku dospělého souboru, vzpomíná Erik.  
„Po roce působení v souboru se mě Jožka zeptal, jestli bych nechtěl jít do soutěže ve verbuňku. Zaskočilo mě to. Do té doby jsem o verbuňku nevěděl víc, než že Gregor a Bazala měli úspěch, přiznává budoucí král verbířů. Řekl jsem si ale: Proč ne? A začal se připravovat, popisuje.
Pro mě to byla velká událost. Přišli se podívat snad všichni příbuzní. Rodiče, babičky, tetičky a bratranci obsadili dva dlouhé stoly. Cítil jsem zodpovědnost všechny nezklamat, vzpomíná na své první vystoupení Erik. Jeho výkon byl však překvapením hlavně pro celou Dolinu. Nikdo netušil, co se v nenápadném nováčkovi skrývá. Obsluhujeme v šenku, když najednou slyšíme hlas jako zvon. Málem nám vypadly skleničky z ruky... Šak to je Era! Letěli jsme se rychle podívat na našeho benjamínka, který nám tehdy vyrazil dech, vzpomíná jeho žena Jitka, která tehdy v Dolině už tančila třetím rokem. Však kvůli ní také v Dolině zůstal a ve folkloru našel smysl života. Před tím byl zarytým metalistou a bigbíťákem - po zkoušce na něj čekávali kamarádi, se kterými objížděl bigbíty v regionu.  

Verbuňk jej proslavil a zůstal mu věrný...
Pak následovala taneční vystoupení se souborem a také první účast ve Strážnici. Hned napoprvé se probojoval do finále.
V roce 1997 nastoupil na vojenskou službu do VUS Ondráš v Brně, kde získal všeobecnou taneční průpravu a velmi se zdokonalil po stránce technické. Díky tomu také ve Strážnici skončil na třetím místě a pokračoval druhým a čtyřmi prvními místy, což se hned tak někomu nepodaří! V nejlepším odešel a usedl do poroty.
„Eri, už tam nechoď, nehoň sa,“ říkávala maminka. Ale Erika verbuňk a vzrušení kolem soutěže bavilo. Vždycky se poctivě připravoval - ne proto, aby vyhrál, ale aby nezklamal.
S Jitkou se oženil a rodinný život propojili s folklorním. Jako dlouholetí tanečníci Doliny dodnes nechybí na žádné její akci. Jitka rozumí krojům, šije je a váže turčáky, vymýšlí choreografie pro dětskou Dolinečku. Manžela velmi podporuje a jezdí s ním na všechna verbířská klání, kam je přizván buď jako porotce, tanečník nebo lektor.
„Mně se verbuňk hrozně líbí. Úplně ho hltám, když mě tanečník svým projevem přesvědčí,“ říká Jitka. „Rozumí tomu a moc se mi líbí, že je nezaujatá. Má své tabulky. Po soutěži vždy diskutujeme a musím říct, že výsledné pořadí nám většinou sedí,“ usmívá se spokojeně Erik.
„Jediné, co se mi nelíbí, je zaslepenost některých lidí. Erik, když jezdil soutěžit, trénoval. Běhal, třeba měsíc nepil pivo a do Strážnice jsme jezdili vždycky až v sobotu. Přistupoval k tomu zodpovědně. A dnes mnozí nehnou ani prstem, a pak se rozčilují, že neobsadili vytoužené místo,“ dodává Jitka.
Společně vychovávají syny Robina (13) a Marka (9), kteří jdou v rodičovských šlépejích.

Přirozenost a upřímnost je v největší deviza
Přirozenost a upřímnost je v mých očích největší deviza, jež zdobí Erikův charakter. Za ta společná léta ve folkloru nepamatuju, že by někomu v něčem nevyhověl, když byl požádán o pomoc. Přidáme-li k tomu všemu jeho specifický humor, máme záruku vynikající atmosféry, kterou kolem sebe při folkloru, ale i mimo něj Erik rozdává. Pravdou taky je, že je mnohdy velmi těžké vzít mu slovo. Nelze však opomenout jeho nepřeslechnutelný hlas, znějící na různých folklorních vystoupeních, besedách u cimbálu, na mezinárodních soutěžích, nebo v ranních hodinách Starým Městem. Je verbířskou ikonou a vzorem pro malé talentované verbíře.
Všechny tyto jeho vlastnosti spojené s pěveckým a tanečním talentem mají za následek jediné. Přirozenost projevu jemu vlastní. Divácký zážitek na velmi vysoké úrovni. Úspěchy na domácí a zahraniční folklorní scéně. Jakékoliv vítězství je pro Erika poděkováním za jeho přístup k lidové písni a tanci. Proto Erikovi přeju za všechny jeho fanoušky a podporovatele, aby jeho hlas zněl a nohy verbovaly nejméně tak dlouho, jak si to on sám bude přát.   
Roman Škrabal, dlouholetý tanečník Doliny

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist