Říhovy muziky primášují dívky

Říhovy muziky primášují dívky
Foto: archiv muziky  /  Cimbálová muzika ŠEFRANICA.
Hluk Realityshow 04 / 07 / 2013

CImbálová muzika ŠEFRANICA

Cimbálová muzika Šefranica pracuje při ZUŠ v Hluku. Klasický repertoár muziky doplňují písně jiných regionů i žánrů. V loňském roce získala 2. místo v ústředním kole soutěže ZUŠ v Mikulově, natočila několik klipů do pořadu Sedmihlásky TV Noe.
Jméno si vybrali podle názvu polí nad Hlukem, i když si mnoho lidí myslí, že je to spíš místní název pro šafránové koření do polévky.
Vystupuje na folklorních festivalech (Strážnice, Kunovské léto, přehlídka muzik Hucký bombóz a jiné), reprezentovala v Bulharsku, Francii, chystá se do Polska. Doprovází dětské taneční soubory Hluboček a Děcka z Kunovic. V primování se střídají Míša Křápková a Radim Vojtek, který je zároveň jedním ze sólistů. Druhou sólistkou je Lucie Rybnikářová. Muziku vede dlouholetý ředitel ZUŠ Uh. Ostroh František Říha, který během svého působení založil i cimbálovou muziku Pramének, na niž navazuje soudobá stejnojmenná muzika vedená Radimem Havlíčkem.  

Říhovy muziky primášují dívky
Cimbálová muzika Šefranica je typická jak svým počtem muzikantů, tak primáškou v dívčích sukních, nevidomým sólistou a hlavně vedoucím Františkem Říhou.
Muzikantů je v plném obsazení dohromady patnáct - je to taková malá moravská filharmonie, čímž je vedoucí František Říha pověstný. I předešlá muzika Pramének se pyšnila velkým počtem členů. Bez zajímavosti jistě nezůstane, že všechny tři Říhovy cimbálovky primovaly dívky. Po Barboře Malinové přišla s CM Pramének Anička Surá a po ní pak s CM Šefranica Michaela Křápková. „Nebylo to cíleně, vyplynulo to ze situace a já si spolupráci s primáškami pochvaluji. Oproti klukům jsou zodpovědnější, více respektují hudební úpravy, mají smysl pro celou partu,“ pochvaluje si něžné pohlaví František Říha, ředitel a učitel ZUŠ Uh. Ostroh.  
„Jsme školní kapela, proto máme trošku jiné poslání než jiné muziky,“ vysvětluje učitel, jemuž prošla rukama téměř stovka muzikantů. „Jednou jsem to z legrace počítal a dobral jsem se tehdy k úctyhodnému počtu,“ usmívá se František Říha, který dal dohromady už třetí generaci muzikantské party. Jeho práce je vidět a nadšení pro hudbu cítit ve skladbách. Žákům se věnuje po celý život a mnoho z nich u hudby zůstává i nadále v nejrůznějších muzikantských uskupeních či hudebních školách. Dalo by se říct, že je vyhledavačem talentů, o čemž by mohl hovořit nevidomý Radim Vojtek, který k Františkovi chodil do hodin už jako malý kluk. „Přivedli ho tenkrát do třídy s flétničkou - sotva ho bylo vidět a už se rozkřikoval, ať zavřu okno, že neví, proč tadyk ty ptáci tak řvú,“ vzpomíná s úsměvem na malého kluka, který dnes studuje na Dejlově konzervatoři pro nevidomé. A na schůzku cimbálovky si to přifrčel s basistou Martinem Deylem na dvoukole.  

Snažíme se zvládat všechny žánry
I když CM Šefranica doprovází dětské soubory Děcka z Kunovic a Hluboček, na repertoáru nemá jen lidové skladby. Její členové zvládají i vážnou hudbu, pouštějí se do populárních písní. „U nás je to z každého rožku trošku. Snažíme se zvládat všechny žánry - táhlou skladbu stejně jako duvajovou, vypěstovat smysl pro souhru, přehled o oblastech a příslušném repertoáru apod. Snažíme se vybudovat základy, které mohou muzikanti rozvíjet, až se jednou rozběhnou do jiných souborů, “ dodává vedoucí.
Patnáct muzikantů, to už je pořádné společenství na ukočírování. „U nás však není problém se domluvit. Hlavní slovo má vedoucí a my jsme jen rádi, že máme nad sebou někoho, kdo je pro nás velkým příkladem,“ shodují se muzikanti, kteří se i o prázdninách s vedoucím scházejí k organizačním schůzkám nebo jen tak na pokec. Je jim spolu dobře.
Tváří se sice jako nejhodnější muzika, ale nejsou žádní andělé. I v Šefranici se řeší pozdní příchody a dělají se nejrůznější skopičiny. „Pověřili jsme zapisovače pozdních příchodů - co minuta, to koruna. Za dva měsíce jsme vybrali tři sta dvacet korun. Největším hříšníkem byla Lucka Rybnikářová, kterou ale omlouvá její studium,“ práskli na sebe muzikanti, kteří sem tam vyvedou i nějakou lumpárnu, jako je zapomenutý vedoucí na benzině, zamčený spící muzikant v autobuse atd.

Výhra by byla odměnou pro všechny  
V první chvíli
si jistě mnohý z vás nezúčastněných řekne: Přihlásili se kvůli penězům, ty přece chce dnes každý. A my se přiznáváme: ano, i proto. Proč ne? Až dosud jsme a jistě několik let ještě bude většina z nás odkázána na podporu rodičů. Proč by nás nelákala představa společně si výhry užít na zájezdu u moře, festivalu nebo soustředění na chatě? Výhra by nám to umožnila ještě včas. Za rok už to nemusí být možné. Po maturitách se rozběhneme do škol a tam, kde nás život zavede. Výhra však má pro nás i další, neméně velkou cenu. Bylo by to uznání i určitých kvalit a ocenění za několik let cvičení, odříkání si volného času k lenošení. Byla by pro nás velkou odměnou, která by byla jistě velkým dárkem a uznáním našim rodičům, dědům, babičkám a učitelům, všem, kteří nás k lidové písničce a její interpretaci vedli a vedou. V této chvíli nemůžeme opomenout našeho učitele pana Františka Říhu, ředitele ZUŠ Uherský Ostroh, který nás vlastně vytvořil, formoval a celou naši existenci vede. Měl s námi i mnohá trápení, ustál to. Moc mu děkujeme.
Tož proto bysme vyhráli rádi.
Michaela Křápková, primáška

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist