Úsměv z tváře vzalo náhlé zranění

Úsměv z tváře vzalo náhlé zranění
Foto: pri
Drslavice Realityshow 08 / 07 / 2012

V úvodu e-mailu rodiny Sedláčkových, která potajmu přihlásila svoji babičku do naší soutěže, stálo: Rádi bychom přihlásili naši nejhodnější a nejzlatější babičku do soutěže vyhlášené Vaším týdeníkem. Dovolujeme si vám tedy představit druhou účastnici finálového rozstřelu. Pětašedesátiletou rodačku z Veletin, která si svého manžela našla v Drslavicích. Spolu vychovali tři syny a dnes, již v důchodu, se raduje z pěti vnuků a jedné vnučky.

Marie Sedláčková z Drslavic


Osudové rodinné okamžiky
Paní Sedláčková pochází z devíti dětí. Jak bývávalo u tak početných rodin obvyklé, všichni její členové se museli naučit skromnosti, úctě jednoho k druhému. I když již někteří starší sourozenci nežijí, nadále zůstala soudržnost a snaha vzájemně si pomáhat. Víte, životní příběh naší rodiny je velmi složitý a až neuvěřitelný, začíná naše povídání. Moje maminka se narodila v roce 1910 a po cestě do Vídně, když jeli do nemocnice, jí její maminka zemřela. Děda se vrátil, oženil se podruhé a druhá žena z Vlčnova si převedla kluka, kterého měla za svobodna. Dědeček musel do války, kde záhy zemřel. To už spolu čekali další dítě, takže se její nevlastní maminka vdala podruhé a opět měli spolu další dítě. Nový manžel ale psychicky vše v rodině neunesl a utekl do Ameriky a už se nevrátil, popisuje složité dětství svých předků, které je možná důvodem jejich vzájemné rodinné soudržnosti.  
Ve všem jim byla nápomocna víra. Víra moji maminku držela nad vodou. Vše zvládla, i když jí bylo 37 let, když jsem se narodila, a ještě na svět přišly dvě sestry, z čehož první byla postižená, pokračuje Sedláčková již v představování svého života. Někdy mi rozum zůstává stát, jak to vše mohla zvládat, udiveně na projev obdivu kroutí hlavou. Tatínek si rád vypil, ale byl velmi pracovitý. Maminka byla velmi šikovná ve všech směrech. Sousedé o ní tvrdili, že se umí pořádně otáčet. Vše dělala s láskou a vírou v lepší život pro nás.

Práce denním chlebem
Práce bývalo vždy dost. Moc, moc jsme se nadřeli. Jako děti, ale i jako dospělí, třeba když jsme stavěli nebo chodili do práce a posléze měli naše tři kluky, říká Sedláčková, která se nebojí přiznat, že by neváhala a šla do všeho znovu. Měla jsem méně roků. Vše se dá stihnout, když se chce nebo musí.
O živobytí se postarali sami. Pěstovali jsme vše možné. Chovali jsme prasata, husy, kačeny, slepice, abychom mohli vůbec žít. Neměli jsme nikoho, kdo by nám mohl pomoct. Nebyly žádné sociální dávky. Rodiče velmi brzo zemřeli, ale naučili nás soběstačnosti, podtrhuje zdůrazněním slova soběstačnost důležitost a správnou výchovu, kterou ona a její sourozenci získali od svých rodičů. Doma byli čtyři pořádní jedlíci. Všichni knedlíkoví. Jejdamane, co jsem se navařila! I tři prasata jsme měli, kačeny, husy. Nebylo tolik masa, jako je teď. Vše se chovalo doma. Co chvíla děcka vzpomínajú, jaké to bylo, dodává a její kuchařské kvality dokládá chvála celé rodiny, jak výborná je kuchařka a že peče ty nejlepší buchty na světě.
Do mateřské dovolené byla zaměstnaná ve Frutě. Po ní šla šít rukavice do přidružené výroby JZD Poolšaví v místě bydliště. Po revoluci, když se přestaly šít rukavice, přešli v JZD na výrobu bot pro německé vojáky. Do důchodu odešla předčasně o dva roky dříve.

Úsměv vzal pád
Když si přejeme zdraví, ani mnohdy netušíme, jak cenné je. Od letošního 16. února prožívá smutnější dny. Spadla jsem na ledovici a za tři týdny mě začala bolet hodně hlava. Vše to mělo rychlý průběh. Nervové, CTéčko a v pondělí už probíhala operace hlavy, kdy mi odstraňovali vzniklý hematom, vysvětluje Sedláčková svůj neobvykle posmutnělý výraz v obličeji, ale zároveň se brání. Nejsem smutná, i když to tak vypadá. Mám rada své děti a miluji všechny svoje vnuky. A taky se starám o svoje kvítečka. Jak přiznává, ne na vše, co ji v životě potkalo, vzpomíná ráda. Na co ale určitě nezapomene, jsou její výlety s manželem v kabině kamionu po celé Evropě. Jsou to krásné vzpomínky. Když jsem odešla do důchodu, jezdila jsem s ním, co to jen šlo. Navštívili jsem Francii, Bulharsko, Neměcko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, dodává závěrem. 

Kam dál?

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace