Záludnosti třetí doby

Záludnosti třetí doby
CM Včelaran: Pavel Šuranský a Miroslav Lapčík - violy, Jiří Hubáček - kontrabas, Stanislav Mach - cimbál, Luboš Dohnal, Petr Čumíček - housle, Jaroslav Hubáček - primáš
Topolná Realityshow 02 / 08 / 2013

Cimbálová muzika VČELARAN

Historie muziky začíná v roce 1960, ale název Včelaran používá cimbálová muzika i taneční soubor, který občas muziku doprovází při jejích vystoupeních, teprve od roku 1977. Zakladatel této nezaměnitelné muziky Mojmír Vlkojan byl první z plejády jejích vynikajících primášů. Od roku 1993 je primášem Jaroslav Hubáček, který jako jediný z dosud žijících primášů pochopil specifické odlišnosti ve hře doprovodných nástrojů. Se záludnostmi pro Včelaran typické třetí doby se nedokázaly vyrovnat takové primášské osobnosti jako František Černý, který v současné době primuje poněkud stagnující Broln, a třeba Stanislav Gabriel mladší si dokonce raději založil muziku vlastní…
Cimbálová muzika Včelaran je již od založení stejnojmenného souboru jeho neoddělitelnou součástí. Základní repertoár tvoří především bílovské sedlcké a další písně uherskohradišťského Dolňácka, Luhačovského Zálesí a Moravských Kopanic. Některé z těchto písní najdete na CD CM Včelaran, které muzika natočila v roce 2003 v úpravách současných, ale i dřívějších muzikantů.


Cimbalista je vždycky Mach
Cimbálová muzika hraje už více jak patnáct let v takřka stejném složení. Mění se jen cimbalisté a basisti. Jak sami muzikanti říkají, dobrých basistů a cimbalistů je vždycky málo. Jistou raritou mezi muzikanty CM Včelaran je, že za cimbálem sedí už mnoho let některý Mach. Mají mezi sebou už čtvrtého Macha z jednoho rodu, což je určitě velmi neobvyklá záležitost. „Jako první hrával Staňa, pak jeho brácha Víťa a nakonec Staňovi kluci - nejdřív Vašek a po jeho odchodu na vysokou do Brna teď na cimbál hraje jeho bratr a zatím nejmladší z Machů, Stanislav. Uvidíme, až Staňa odejde studovat někam mimo, koho seženeme potom,“ uvažují nahlas muzikanti, jejichž houslové posty se takřka nemění.
Muzika zkouší v památkové usedlosti č. 90 v Topolné většinou v pátek večer a má zde vše potřebné pro svou činnost, a to včetně podpory obecního úřadu a starostky Hanky Maráškové.
Muzikantský i souborový rok Včelaranu začíná novoročním umýváním tanečnic po většinou společně stráveném silvestru. Dnes už se sem dá zařadit i tradiční Včelarská baňka - košt slivovice a ostatních pálenek ve Včelarech, fašank, velikonoční objíždění tanečnic v kroji, hody s právem a pořádání Setkání pod lipú v Topolné - festivalu folklorních souborů, který jak organizačně, tak dramaturgicky zaštiťuje primáš a vedoucí souboru Jaroslav Hubáček již 10 let. Muzika hraje tradičně na koštech, hodech nebo oslavách všeho druhu. „Nejraději ale tam, kde se podaří naladit na stejnou vlnu s publikem. Což se díky nadání vpít se do nálady daří velmi často,“ usmívá se violista Miroslav Lapčík.

Štrajchkapela otevřela nový směr
Při dlouhých muzikantských debatách, kdy přemýšlíte nad otázkou, jakým směrem se budou ubírat cimbálové muziky a folklor obecně, vznikl Štrajch, ve kterém hraje hned pět muzikantů ze Včelaranu. „Již od roku 2004 jsme začali s hledáním pro nás nové cesty, proti proudu času, ke kořenům lidové hudby tady doma. Nakonec nás od planých debat k samotnému hraní přesvědčil Ivan Polášek, dlouholetý muzikant Včelaranu a zakladatel mužského pěveckého sboru v Kněžpoli, a na svět přišla Štrajchkapela z Kněžpola,“ dodává Miroslav Lapčík. 
„Díky vzájemnému propojení cimbálovky a dechovky jsou muzikanti Včelaranu v podstatě živoucím folklorem, neboť dokazují, že i dnes najdeme muzikanty, kteří jednou vezmou do ruky trubku a podruhé housle - podle toho, kde je třeba právě zaskočit, tak jak to uměli na Slovácku po několik generací,“ doplňuje Pavel Dostálek.
Přesto anebo právě proto je CM Včelaran zcela ojedinělou, stále zářící hvězdou na našem bohatém folklorním nebi, ze kterého zajisté ještě dlouho nezmizí…

Fašančáré v podání Včelaranu
„Prosíme vás všecky, rychle rcete, jaký pohřeb chcete. Má to byt potichu, alebo s muzikú?
S muzikú? Tož teda s muzikú!“

Klasický úvod a bubnování policajta patří ke včelarském fašanku asi jak Fanek Janek ke koštu slivovice. A stejně tam patří aj cimbálová muzika Včelaran. A to neenom proto, aby člověk zjistil, že futrál na violu sa dá při sněhovém poprašku použit k rychlejšímu sjezdu na dolní konec. Ať už fašankové divadlo pojednává o dění na dědině, ve světě, nebo třebas v televizi či v politice, muzika Včelaranu zahraje přesně dle představ režiséra. Když není dost vhodných hereckých talentů, zjistíte, že primáš zahraje třebas aj po japonsku jako zápasník sumo. A aj když basista mosí basu obečat za hříchy svoje aj ostatních, nikdy ho jeho spoluhráči nenechajú na holičkách, zápisy do hříšné kroniky přidávajú poctivě všeci. Časem sme přišli aj na fintu, jak si zajistit co nejvíc muzikantů na obchůzce - důležité je zavčasu poschovávat nástroje na sále a muzikanty do hospody, oboje pokud možno mimo dosah manželek. Potom už je zajištěná aj hojná účast na obchůzce - protože když sa vycházá z hospody, těžko dojdete pozdě, když už v ní sedíte. No a aj proto dám muzice ze Včelaranu svůj hlas, jednak si to za ty desítky fašanků zaslúžíja, zas bude co dávat do hříchů a hlavně, kluci ze Včelaranu na fašanku ve Včelarech nebudú chybět ani narok.
Pavel Dostálek

Naši hrdinové nikdy nezklamou!
Jako členka taneční složky souboru Včelaran jsem se s naší cimbálovou muzikou účastnila několika festivalů a zájezdů, na které, nepochybně i díky našim milým muzikantům, ráda vzpomínám.
Svým uměním dokázali zaskočit dokonce i tak temperamentní národ, jako jsou Italové, když v nočním kempu hráli a zpívali na dobrou noc, což jim ale bylo pro další noci bohužel zakázáno. Aby tedy Italové mohli klidně spát, podnikli naši umělci něco pod hvězdnou italskou oblohou jistě zcela nevídaného - závod na kontejnerech, kterému sice nepřihlíželo mnoho diváků, ale nepochybuji, že šlo o nezapomenutelnou podívanou.
Kromě veselých zájezdových zážitků společně zažíváme různá dobrodružství i během vystoupení. Občas nám muzika přichystá překvapení dokonce i na pódiu, když pečlivě nacvičenou choreografii oživí velmi nečekaným tempem. Díky tomu pak zjistíme, jak rychle vlastně dokážeme tančit. Jindy zase musí zachraňovat situaci, když se během vystoupení ozve naše vedoucí se slovy: „Jaro, eště hrajte, holky nejsú přeslečené!“
Naši hrdinové nikdy nezklamou, a tak všechno proběhne, jak má.
Každé vystoupení, zájezd nebo i beseda u cimbálu s CM Včelaran je pro nás a věřím, že i pro všechny ostatní příjemným zážitkem.
Veronika Kučerová, tanečnice FS Včelaran

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist