Nebe, peklo, ráj byl připraven srdcem

Předvečer Štědrého dne strávilo mnoho rodičů i přátel Děcek z Buchlovic a tanečního oboru ZUŠ ve společnosti malých folkloristů, tanečníků a muzikantů. Diváci se prostřednictvím dvou skupinek Děcek z Buchlovic, za doprovodu cimbálové muziky ZUŠ pod taktovkou Davida Šedy, a malých i velkých tanečnic pracujících pod vedením Jitky Košíkové ocitli mezi andělíčky v nebi i čertíky v pekle.
Motto Nebe, peklo, ráj, kam ty duše daj bylo pomyslným pojítkem programu, ve kterém se představila takřka stovka účinkujících. Pořad vyvrcholí koledou, kterou před zapomněním zachránil Karel Strýček, jenž ji zapsal a zanechal dalším generacím. Nestihla tak zapadnout do prachu historie. Na lístku ji dostal každý z diváků, aby se buchlovický odkaz nesl dál…
Pořad Nebe, peklo, ráj autorky Lenky Rašticové přinesl divákům pohlazení na duši. Propojení folkloru s baletem a scénickým tancem je v tomto případě velmi přínosné a obohacující. Z komponovaných předvánočních pořadů Děcek z Buchlovic a zušky je totiž cítit, že jsou připravovány s láskou a srdcem, v duchu pospolitosti.
Koleda nese odkaz Karla Strýčka dalším generacím…

Šel jest Pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje
Když doprostřed přicházeli, pravil Pán Bůh Adamovi.
Ze všech stromů pojídejte, z jednoho jen vynechejte.
Který stojí vprostřed ráje modrým kvítkem prokvétaje
Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem
Utrh jabko velmi prudce a podal ho Evě v ruce
Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila.
Jez, Adámku, jez to jabko, bude po něm tuze sladko
Tak se oba prohřešili, vem vyhnaní z ráje byli.
Pán Bůh jim dal po motyce a poslal jich do vinice
Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte
Než se chleba nadělali, velice sa naplakali.