V roce 2020 vydal Josef Kubáník knihu Herec. Napínavý příběh o obletovaném a slávou unaveném herci, který odpoví na zprávu neznámé dívce a dostane se do kolotoče netušených zvratů, si získal obrovský ohlas. A tak není divu, že před pár dny vznikla i její audioverze, a to ve slavném studiu Chevaliere režisérky Heleny Rytířové. A stala se doslova hitem.

„S Jožkou jsme se seznámili, když u mě namlouval knihu Člověk Gabriel. Dal mi tehdy i své dvě knihy a do Herce jsem se úplně zamilovala,“ říká Helena Rytířová, která se ihned rozhodla natočit příběh jako audioknihu. Pak už stačilo jen několik dnů a titul patří k těm nejoblíbenějším letošního podzimu. „Styl vyprávění byl naprosto ojedinělý. Pořád jsem z příběhu v šoku a ještě si ho budu pár dní přehrávat v hlavě,” napsala v recenzi posluchačka Markéta a udělila knize stejně jako desítky dalších maximální hodnocení.

„Jožka Kubáník patří ke špičce v oboru”

„Velkou zásluhu na úspěchu má sám Jožka, který čte jednu ze tří postav. Co se týče interpretace audioknih, patří mezi špičku v oboru, řadím ho mezi nejlepších pět herců u nás,” říká zkušená režisérka, v jejímž studiu nedaleko Prahy vznikají audioknihy, které čtou osobnosti jako Jiří Lábus, Saša Rašilov, Martin Stránský a další. „Jožkova úroveň je úžasná. Miluju, když herci umí knihu prodýchat a vše propojit, nečtou otrocky čárky a tečky, ale dají knize duši, a přesně to Jožka umí - a je jeden z mála,“ vychvaluje Josefa Kubáníka Helena Rytířová. A jedním dechem dodává, že jejich spolupráce zdaleka nekončí. „Mám tady pro něj už připraveny další dvě knihy. Matrix od Gregga Bradena a Vlčí píseň od TJ Kluneho. Od tohoto autora už u mě jednu knihu načítal Saša Rašilov a další bude dělat Jožka, protože se vydavatelům líbil jeho projev ještě víc,“ uzavírá Helena Rytířová.

Jožka Kubáník: Stát u mikrofonu, kde točila desky Marta Kubišová, je síla

Jožka Kubáník přiznává, že se do načítání audioknih zamiloval. „Je to sice neskutečně těžká disciplína a příprava každé knihy mi zabere dlouhé dny, ale je to nutné. Ve studiu se pak už nechám unášet příběhy, úplně se propadnu do světa, kam mě autor knihy pozve, a rád opakuji, že bych nejradši načetl všechny knihy světa, jak moc mě to baví. A když si uvědomím, že na stejné židli sedávají herci, které odmala obdivuji ve filmech, a u stejného mikrofonu natáčely desky ty největší hvězdy jako paní Kubišová, pan Neckář a další, tak je to síla.” A co říká na převedení knihy Herec do audiopodoby? „Jsem za to vděčný a musím paní Rytířové a jejímu týmu poděkovat za to, že knížce dali ještě větší napětí, a nedivím se, když se od posluchačů dozvídám, že se báli tak, že ani nemohli spát.”

Matouš Ruml: „Herec je sakra dobrá kniha“

Jednu z postav v audioknize Herec čte Matouš Ruml. „Je jako film, který si okamžitě promítáte v hlavě,“ říká oblíbený herec, kterého diváci znají jako Lexu ze seriálu Comeback nebo jako účastníka taneční soutěže StarDance.

Matouši, když se připravujete na načtení audioknihy, předem ji pečlivě studujete, děláte si poznámky a značky, nebo naopak přijdete do studia a čtete?

Musím knihu předem minimálně jednou přečíst, jinak bych nemohl číst v pohodě a po významu nebo po situaci v příběhu. Někdy si i píšu poznámky, píšu si hodně výslovnosti, často si přepisuji dokončení vět z následující stránky, abych nemusel listovat ve čtečce, ze které knížky nejčastěji čtu. Ten čas strávený na přípravě je velký a velmi pečlivý. Proto taky dost knížek posouvám a odmítám, protože se na ně prostě nestihnu připravit. 

Co jste říkal na knihu Herec? Zaujal vás příběh Jana? 

Po této knize jsem hned sáhnul, je totiž sakra dobrá. Je to film, který si okamžitě promítáte v hlavě. Skvělá zápletka, která začíná nevinně, postupně dostává takové obrátky, až nemůžete přestat číst. A ta představa, že svůj život nemáte absolutně pod kontrolou a nic s tím nemůžete udělat, je naprosto hrozivá. Stejně na mě působil korejský film Oldboy. Herec je Oldboy na papíře. A teď i do uší… (úsměv)

Jste známý herec, vaše telefonní číslo by měl rád kdekdo. Stalo se vám někdy něco podobného jako hlavnímu hrdinovi knihy Herec?

Naštěstí ne. Ale myslím, že jsem i trošku jiný typ herce než Jan. Já vlastně ten obyčejný život, po kterém Jan touží, mám. A děkuji Josefovi Kubáníkovi, že od teď nikdy neodpovím na esemesku, která začíná: „Ťuky, ťuky!“