Bez rodiny bych nebyla nic

Bez rodiny bych nebyla nic
Foto: Martina Gogolová  /  Loučení Marcely Hastíkové na prknech Slováckého divadla.
Uherské Hradiště Společnost 21 / 01 / 2013

Po pětatřiceti letech se loučila Marcela Hastíková

V neděli se s aktivní činností v Hradišťanu rozloučila Marcela Hastíková. Po pětatřiceti letech! Za obrovského potlesku se na jevišti po vystoupení naposledy objala s kolegy. „Byl to nádherný, nezapomenutelný večer, který pro mě připravili kamarádi ze souboru v čele s Laďkou. Byla jsem hrozně dojatá,“ tiše vypráví tanečnice, které v tu chvíli před očima proběhl celý souborový život.
Marcela pochází z Kudlovic z vinařské rodiny. Dlouhá léta bydlí s rodinou ve Starém Městě. Nikdo by jí nehádal abrahámoviny, které zanedlouho zaklepou na dveře. Drobná, usměvavá dáma, jíž nikdo neřekne jinak než Marcelka. Svůj život spojila s folklorem a Hradišťanem, jenž se jí stal druhou rodinou. Ve druhé třídě ji táta Alois přivedl coby copatou holčičku do Hradišťánku, ve kterém s mateřskou přestávkou setrvala až do dnešních dnů. Prožila zde šťastné roky, období hledání i zvratů při činnosti několika vedoucích i choreografů... Pod vedením přítelkyně a umělecké vedoucí Ladislavy Košíkové pracuje od devadesátých let. Nejdřív s ní tančila v souboru a pak, když se Laďka stala vedoucí, nechala se vést k vnímání tance i po stránce duševního naplnění.
Nic z toho by však nešlo bez pomoci rodiny. Rodiče ji k folkloru přivedli a podporovali až do osamostatnění. U manžela Jožky, rockera a bigbíťáka, také našla pochopení pro svou folklorní lásku. Také dva synové putují v máminých šlépějích. Šestadvacetiletý Petr po studiu tance pokračuje v divadle Neuer Tanz v Düsseldorfu. O pět let mladší Ondřej je taktéž členem Hradišťanu. „Bez rodiny bych nebyla nic. Proto si jejich pomoci nesmírně vážím, stejně jako přátelství lidí, kteří mě provází životem,“ dodává Marcelka, která své dlouholeté zkušenosti vrací dětem v Hradišťánku, jako jedna z vedoucích. Pomyslný kruh se tím uzavírá. Tam, kde jako malá začala a velký kus života protančila, se vrací zpátky k dětem.   
S Hradišťanem procestovala půl světa, prožila nespočet zážitků. V souboru se na ni nikdo nedíval jako na obstarožní dámu, která by už měla odejít do tanečního důchodu. Naopak. Všichni ji podporovali a nedělali žádné generační rozdíly. „Co blbneš?“ říkali vždycky, když vedla odcházecí řeči. „Vždycky jsem se držela filozofie, že to, co nechci, aby mi dělali druzí, nesmím nikomu dělat já - a myslím, že se mi to vyplatilo,“ dodává Marcelka, která má vždycky úsměv na tváři. „Na odchod ze souboru jsem myslela už několikrát, ale Laďka mi to vždycky rozmluvila. Přišel nový projekt, nové zkušenosti a tak uběhlo zase několik let,“ směje se tanečnice, která se napevno rozhodla letos o Vánocích. „Na Štěpána jsem to oznámila definitivně všem. Laďka chvíli mlčela a pak řekla, že mi koupí pugét a udělá parádní večer. A slovo dodržela. Na ten poslední taneční večer nadosmrti nezapomenu,“ utírá slzu dojetí už bývalá tanečnice Marcela Hastíková.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace