Bílovští stárci už jako děti spolu nesli hodové právo!

Foto: pas  /  Bílovští stárci František Dominec s Renatou Majíčkovou a Barbora Hubáčková s Ondřejem Kučíkem. s

Sedm let neviděli na svatou Kateřinu v Bílovicích čtyři stárky, až vloni. A protože chasa je mladá a početná, zadařilo se i letos. Hodová práva nesli Ondřej Kučík s Barborou Hubáčkovou a František Dominec s Renatou Majíčkovou.

O posledních letošních slováckých hodech s právem bylo nejhlasitěji slyšet sedmadvacet krojovaných párů, občas skupinku krojovaného potěru i hrstku zralých hodařů. Krojované doprovázela Topolanka.

„Naše hody vnímám jako symbolické ukončení hodové sezóny v okolí, protože uzavírají celé období veselí,“ přiznala starší stárka Barbora a její stárek Ondřej dodal: „I přesto, že máme nejmenší kulturní dům ze všech okolních dědin, atmosféra během večerní zábavy je velmi specifická. Tolik krojovaných na tak malém prostoru nikde jinde neuvidíte!“ Slovo si vzala mladší stárka Renata: „Myslím, že na našich hodech je vzácné to, že jako jedna z mála obcí dodržujeme tradiční datum hodů, a to vždy na Kateřinu. Dalším specifickým znakem pro naše hody jsou demižónky naplněné slivovicí, místo tradičního vína, a krojové “doplňky”, jako jsou návleky a rukavice, které děvčicám u nás nesmí chybět." A na závěr se přidal i mladší stárek Dominik s prohlášením: „A samozřejmě i tím, že máme v chase ty nejhezčí děvčice.“

Barboru Hubáčkovou folklor provází celý život. Ve čtyřech letech začala navštěvovat taneční soubor Botík v Březolupech, kde od svých čtrnácti pomáhá s vedením nejmladších dětí. „Práce s dětmi mi přináší radost a naplnění, stejně jako mé současné studium,“ poznamenala studentka čtvrtého ročníku Masarykovy univerzity v Brně, kde studuje Učitelství pro první stupeň, a dodala, že práce s dětmi ji velmi baví. „Ráda s nimi trávím čas jak na hřišti, tak ve sportovních kroužcích. Folklor, tanec a práce s dětmi tvoří nedílnou součást mého života, a proto si každoroční hody i všechny s nimi spojené aktivity užívám s nadšením,“ dodala usměvavá Barča, která pokračuje v rodinné hodové tradici. „Mamka, babička, dokonce i prababička byly stárky, takže v tomto směru nemůžu být výjimkou,“ přiznala třiadvacetiletá vysokoškolačka.

Se stárkem Ondrou ji pojí dlouholeté přátelství. „Známe se od dětství, protože naši rodiče jsou přátelé. Společně jsme toho zažili opravdu hodně. Už jako děti jsme spolu nesli hodové právo, a tehdy by nás ani nenapadlo, že se k této tradici jednou vrátíme jako stárci,“ prozradila stárka. Její šohaj také pokračuje v hodové tradici. Po šesti letech v chase stanul v jejím čele. Navázal tak na maminku a babičku.

Ondřej pracuje jako svářeč na velkých stavbách, tak i v menších provozech. Ve volném čase se od mala věnuje rybaření.

Hned za staršími stárky šli nerozluční kamarádi od školky, školy a z hasičského kroužku - Renata Majíčková s Františkem Domincem, toho času mladší bílovičtí stárci.

Renata je studentkou čtvrtého ročníku Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Přes deset let obléká hasičský stejnokroj a před sedmi lety objevila díky kateřinským hodům i krásu bílovického kroje. Se svým stárkem navštěvovali Hudební uměleckou školu Rudolfa Firkušného v Napajedlích, kde Renata absolvovala hru na zobcovou a altovou flétnu a byla součástí školní cimbálové muziky pod vedením Josefa Marečka. „Působení v cimbálovce můj vztah k tradicím a krojům také upevnilo a především jsem se naučila spoustu písniček, co nyní zpíváme na hodech,“ prozradila třiadvacetiletá tanečnice a hudebnice, která je v rodině první stárkou, když nepočítáme její sestřenici Romanu, která vedla chasu ve Zlámanci.

František přičichl k folkloru v sedmi letech, jako člen dětského folklorního souboru Fěrtůšek na Kelníkách. Ve stejné době začal chodit i do napajedelské zušky, kde se naučil hrát na akordeon. „Hraji už šestnáct let a folklorní písničky tvoří většinu času stráveného u harmoniky,“ uvedl František, který taneční zkušenosti pochytil ze svého působení ve FS Včelaran. Hody chodí sedm let. Jeho rodiče sice nikdy nestárkovali, ale děda jezdil jako legrút na Jízdě králů v Hluku.
František studuje čtvrtým rokem medicínu v Brně. „Studium je sice náročné, ale nesmírně zajímavé. Rád bych v budoucnu pracoval jako chirurg,“ přiznal šohaj s právem pro mladšího stárka, který ve volném čase rád zapne „dobrou“ hudbu, seriál, nebo zajde s kamarády na jedno.