8. 3. 1931 - 14. 11. 2011

S Pánem Bohem idem od vás, s Pánem Bohem idem od vás
neublížil jsem, neublížil jsem, neublížil jsem žádnému z vás …

Písničku, s níž se Slávek Smišovský loučil s každou návštěvou, která opouštěla jeho dům, lze zcela jistě použít i jako životní motto tohoto významného hudebního skladatele. Smišovský totiž vždy v duchu této písně žil a lidi dovedl k slzám jedině při hraní svýcho nádherných písniček. Když například muzikanti v Holandsku spustili:

Široká dolina, úrodná rovina,
zahrady, pole, vinohrady
Z Hradišťa kúsek dál
hrad Buchlov, lesů král,
z dávných dob na skále stojí tady.

... čili úvodní část Zahrady Moravy, měli slzy v očích nejen posluchači, ale i většina muzikantů. Všichni totiž vycítili jeho vřelý vztah k rodné zemi, které věnoval množství svých skladeb. Slávek Smišovský jak jej všichni nazývali, dělal vždy vše naplno a na jeho písních je to znát. Z více než pěti set písní, které tento rodák z Dolní Cerekve složil, vešlo do povědomí veřejnosti množství z nich, krom Zahrady Moravy jmenujme alespoň Za tichú Moravú, Ty falešná frajárko, Ptali se maměnka či Na veselském rynečku.
Skladby Slávka Smišovského jsou ryze moravského charakteru, jsou naplněny srdečností, city ke kraji a lidu, oslovují srdce a svádí k úvahám o hodnotách v životě. Smišovský spolupracoval s množstvím dechových hudeb, přičemž zřejmě nejbližší jeho srdci zůstala Mistříňanka, která před pouhým čtvrt rokem zahrála slavnému skladateli na zaplněném nádvoří ostrožského zámku k jeho osmdesátinám.
Srdce jedné z nejvýznamnějších osobností české hudební scény dotlouklo v pondělí 14. listopadu. Do ostrožského kostela sv. Ondřeje se s ním přišlo rozloučit nejen množství známých a přátel, ale i posluchačů jeho písní. Velikán odešel, ale jméno Smišovského nikoliv. Jeho písně budou i nadále přinášet útěchu, radost a vztah k rodné domovině.