Rockový hlas, který se nesmazatelně zapsal do české hudební historie. Jaroslav Albert Kronek – zpěvák, skladatel a frontman legendárního Kernu, dnes stojící v čele vlastní kapely Alband – zamíří v sobotu 11. října do Klubu Mír v Uherském Hradišti. Přiveze nejen osvědčené hity, ale i poctivou rockovou energii, která ho už desítky let drží na pódiu. V rozhovoru prozrazuje, co jej i po letech žene k fanouškům, jak vnímá proměny hudební scény a čím překvapí publikum tentokrát.

Alband není jen kapela, ale i parta lidí, kteří spolu sdílejí cestu. Co pro vás osobně znamenají vaši spoluhráči?

Spolu jsme Bratři v triku! Společně pracujeme, společně se klaníme.

Kdy jste si naposledy při zkoušce nebo koncertě řekl: Tady je to ono, proto tu hudbu pořád dělám?

Teď to bylo naposledy v Ivančicích na náměstí. Bezvadný publikum, skvělý zvuk a vydařená součinnost a pohoda na pódiu. Super pocit!

Hudba se často rodí z emocí. Je pro vás psaní písní spíš formou terapie, zpovědi, nebo dialogu s publikem?

V mém případě jde o zkraje nepopsatelné křížení emoce s pramenem živé vody. Vysvobození nápadu z tortury mozkových závitů, směna spousty ticha za hlasitý výkřik.

Váš hlas znají lidé jako symbol rockové síly – ale co je pro vás za tou syrovou energií? Jaké nitro tam vkládáte?

No, a jsme v prologu šestisetstránkového románu, v němž já, jako autor, píšu věnování mým rodičům. Moje mamka mi říkala: … prosím tě, furt tak neřvi! A táta jí odpovídal: On musí, když chce být slyšet…!

Máte skladbu, která je pro vás tak osobní, že ji na pódiu zpíváte vždy s jiným prožitkem než ostatní?

V playlistu Albandu jsou písně, které vznikaly před desítkami let. Třeba Fernetový oči nebo Exploze. Mají náboj a sílu doby, kdy vznikly, zpívají je se mnou vrstevníci a jejich děti. Tam se chvěju dojetím. Jsou pecky novější, jsou věnovány třeba našim pilotům v RAF, nebo našim láskám zmizelým – Kalimba, Šougle On The Road či Najdu. Na ně se těším, z pusy jdou tóny a v hlavě jede film…

V čem je pro vás Alband jiný než Kern – nejen hudebně, ale lidsky a osobnostně?

Kern byl hutný, plný, energický a hlasitý, šlapáky na solar plexus, žádala to doba našeho mládí, lidé kolem nás a my tím žili naplno. Alband byl tak trochu fénixovitý, přicházel nenápadně z klidu, byli jsme v bandě objevitelé a dobyvatelé. Šok z cajonu, koncert na židličkách, akustická bezpražcovka, ochutnávka akordeonu, lidé metr před mou pusou. Hledali jsme, až jsme našli. Člověk, nástroj, přátelství.

Každá kapela si nese své příběhy a křižovatky. Byl okamžik, kdy jste uvažoval, že s hudbou skončíte? A co vás nakonec přivedlo zpátky?

Tvrdé to bylo v říjnu 1989, kdy mne osud připravil o ženu. Do života mě vrátila rodina, hudba a přátelství. Pak ten rok 2008, kdy jsem nechtěl být v Kernu. Chuť do života mi vrátila muzika a přátelství. Po letech to vypadá a zní jednoduše. Ale jizvy jsou, i když zahojené.

Jak vnímáte věrnost fanoušků, kteří vás sledují už desítky let – je to pro vás závazek, nebo spíš dar?

Je to obojí. Věrnost je síla. Uvědomujeme si to v Albandu každou zkoušku, každý koncert.

Co vás v poslední době v hudbě dojalo natolik, že jste si řekl: Tohle stojí za to, to musíme předat dál?

Hm, raději to mírně odlehčím. Dodělali jsme po dvou letech nové, třetí album Sklad hořlavin. Natočili, vylisovali a obalili. A teď s ním běžíme do světa. Vždycky to tak s novou deskou je. Máme hotovo, jsme na dobrou práci pyšní a musíme s tím dál…

Když se ohlédnete, je Alband pro vás víc splněný sen, nebo nová etapa, která vám otevřela jiný pohled na hudbu i na život?

Alband tady je. A už 16 roků. Z jemné pavučinky snu se zhmotnil puberťák. Sem tam ještě pupínek, ale přestal se ošívat, chodit v teplákách a bos. A i když jsme my čtyři o kapku dospělejší a zkušenější, můžeme jej jen hýčkat a mazlit. Ty jeho poťouchlý nápady se nám budou ještě hodit.

Co všechno jste si připravili pro fanoušky v Uherském Hradišti na sobotním koncertu v Klubu Mír?

Vezeme z Brna playlist s hodinou a půl naší muziky, ze tří alb po pár zvoncích a taky trochu připomenutí těch oprášených kerňáckých pokladů. Klub Mír neznáme, ale velmi rádi se seznámíme a na lid klubový se moc těšíme!

Společně s vámi vystoupí další legenda rockové scény, kapela Abraxas. Kde vidíte průsečíky obou formací? Co vás spojuje lidsky?

S kapelou Abraxas se na pódiu potkáváme podruhé. Křižujeme jako satelity kolem naší zemičky. Před časem Plzeň a teď Uherské Hradiště. Průsečíky ale spíše vidím v tom průniku do sluchových orgánů fans. Jedné i druhé kapely. Tyto zásahy fungují a těm věříme. A všechny zveme!