Byla to obrovská výzva, ale všichni do toho šli s nadšením

Cimbálová muzika Harafica si nadělila k dvojitým narozeninám exkluzivní koncert s názvem Harafica Symphonic, kterým oslavila svou „plnoletost“ a zároveň třicátiny svého kapelníka a cimbalisty Petra Gablase. „Chtěl jsem si splnit svůj malý sen a zároveň si nadělit dárek ke kulatinám a uspořádat koncert naší muziky se symfonickým orchestrem,“ vysvětluje Petr Gablas, kterému se vždy za cimbálem rozzáří jiskřičky v očích a celým tělem dává najevo, jak ho muzika naplňuje...
Na pódiu se vedle tradiční sestavy muzikantů z Harafice představil symfonický orchestr složený z profesionálních hráčů filharmonií, pod vedením dirigenta Roberta Kružíka z opery Národního divadla Brno. Tento orchestr byl složen unikátně pouze k této jediné příležitosti z přátel Petra Gablase. V programu kromě kamarádů z konzervatoře a akademie vystoupili sólisté Kristýna Daňhelová, Barbora Machová a Tomáš Koláček a koncertní mistr Jiří Pospíchal. Převážnou část večera tvořily nové skladby inspirované lidovou poezií. Nádherné byly písně U našeho jazera či Uherské vojny. Obrovský ohlas sklidily jak skladby od Petra Gablase, tak ty od Leoše Janáčka, Bély Bartóka atd. Vážná hudba byla prokládána laskavým humorem moderátora Davida Pavlíčka, který v závěru dokonce zahrál na kytaru. Bylo to na přání „galánek“, které pro Petra k narozeninám vymyslely překvapení v podobě písničky na melodii Slavíci z Madridu. O přestávce všem divákům rozdaly letáky s textem a notami, aby se na závěr mohlo hromadně popřát oslavenci k třicátinám... Odměnou za úžasný večer byl bouřlivý potlesk vestoje, který Klub kultury už dlouho nepamatuje!   

La la la... Peťo, jsi muzikant dobrý, všichni to v Hradišti víme. Vaše koncerty nás baví, záruku kvality máme. Harafica, to je síla, která nám nedává spát. V hledišti jenom to hvízdá... Hoši, jste unikát! Hej! Peťo, jsi nejlepší přejeme ti štěstí, ať se ti dobře daří i dál! Děkujeme ti vřele za zážitky skvělé, děkujeme ti nastokrát! La la la...

Šťastného oslavence, skladatele a kapelníka Petra Gablase, jsme pro čtenáře DOBRÉHO DNE trochu vyzpovídali.

Cítí se CM Harafica dospělá?
Na jednu stranu si myslím, že se dospělá cítí, na druhou stranu jsme náctiletí kluci, kteří život i hraní berou s humorem, a jsme za to rádi. I tento koncert o tom vypovídá. Program ukázal, že umíme držet krok s profesionálním tělesem, umíme být vážní i zodpovědní, ale někde v pozadí zůstával náš humor...
Jak dlouho jsi „symfoňák“ připravoval v hlavě?
Strašně dlouho. Já jsem nápad na symfonické spojení nosil v hlavě x let. První myšlenka směřovala k tomu, že bych si chtěl orchestr seskládal z lidí z konzervatoře a akademie, které mám rád, ale i z přátel, kterých si vážím. Nevěřil jsem, že se to opravdu podaří, že do toho všichni se mnou se stejným nadšením půjdou. Moc mi v tom pomohli i kluci v čele s Martinem Melichárkem a jsem opravdu nadšený výsledkem.
Vaše zkoušení musí být komplikované, jste pracovně rozjetí do celé republiky...
No, tak to teda je. Ale když už vyhlásíme zkoušku, zorganizujeme to tak, aby se udělalo co nejvíce práce. A vzhledem k tomu, že to byl můj nápad, tři čtvrtě roku jsem na tom pracoval a závěrečné dva měsíce nedělal nic jiného, než ležel v notách, aby všechno klaplo tak, jak jsem plánoval.
Když se ohlédneš zpátky, z ušatých kluků v kroji jsou cílevědomí muži. Bylo těžší kluky ukočírovat tehdy, nebo teď?
(smích) Ono je to pořád stejně těžké... Každé období nese svoje komplikace. Dříve bylo složité ukočírovat je přes věci, které jsem po nich chtěl, a musel jsem vysvětlovat, proč mi na tom záleží. Dnes je to zase jinak. Hraní je naše zábava, protože každý máme svou práci. A vzhledem k tomu, že se málo vidíme, je složitější se při plánované zkoušce držet jen práce. Zkoušky se pak protahují a končí všelijak, protože nás to spolu prostě baví.
Tři z muziky jste už jste ženatí, zakládáte rodiny... Kdo bude po tobě, Milanovi a Honzovi další?  
Nevíme, kdo tentokrát bude mít černého Petra. (smích)
Dnes to nebyla brnkačka. Byli jste hodně nervózní? Kolik bylo vlastně hromadných zkoušek?
Zkouška byla jen jedna, kromě dnešní generálky. Spolužáci z konzervatoře či akademie jsou profíci, dostanou noty na pult a nic pro ně není problém. Horší to bylo pro nás. Já jsem byl nervózní měsíc a kluci pořád legráckovali. Trošku škodolibě jsem si užíval, že včera znervózněli i oni, protože nikdy nehráli, na rozdíl ode mě a bráchy, pod dirigentem. My jsme studovali hudbu, tak to pro nás nebylo nic nového. Všichni to však zvládli na jedničku a jsem za to hrozně rád. Všem klukům bych tím chtěl poděkovat, že do toho bez zaváhání šli. Byla to obrovská výzva a já jsem na ně fakt pyšný.
Máte nějakou vlastní tradici? Rituál?
Před tím, než jdeme na pódium, si vždycky povzbudivě plácneme do dlaní a kluci slyší má tradiční slova: „Na všechno zapomeňte, kašlete na noty a dělejte muziku!“
Proč sis vybral právě dirigenta Roberta Kružíka?
Protože je jeden z největších muzikantských talentů současnosti, navíc je skvělý člověk a přítel.
Kristýna Daňhelová a Barbora Machová jsou jasné, spolupracují s vámi už dlouho, ale kde jsi našel zpěváka Tomáše Koláčka?
Tam jsem šel na jistotu. Je to můj velmi dobrý kamarád z Dolních Dunajovic, zpíval mi na svatbě, spolupracujeme spolu v jeho muzice. Mou nabídku přijal bez váhání, i když se nám křížily termíny. Proto přijel až na poslední chvíli, protože se před koncertem vrátil z nějakého hraní.
Čekal jsi nějakou narozeninovou lotrovinu?
Vůbec jsem nic netušil a ani nepodezříval. Naše legrácky jsem tentokrát upozadil v mysli, protože jsem cítil obrovskou zodpovědnost. Ale když zazněly první tóny, všechno ze mě spadlo a celý koncert jsem si opravdově užil. Každá věc v programu měla své opodstatnění, svůj příběh a já jsem se do toho pohroužil celý... Překvapení na konci bylo pro mě nádhernou tečkou a moc za ni děkuji. Pro mě to byl opravdu nádherný sváteční večer.