Zpěvákova dcera Barča složila sedm písniček, je autorkou obalu nového cédéčku i dvorní fotografkou

Kapela Trilobit patří k bigbítovým legendám na Slovácku – na scéně působí s dvěma přestávkami téměř padesát let. Před sedmi lety vydali debutové album Bojovník a nyní přicházejí s novým cédéčkem Není návratu, které vychází v těchto dnech. O jeho vzniku, inspiraci i o tom, jak se kapela po letech dívá na svou cestu, jsme si povídali se zpěvákem Petrem Vlčkem.

Kapela Trilobit hraje už téměř padesát let. Když se ohlédnete zpátky, jaké jsou nejdůležitější milníky existence vaší kapely?

K nejdůležitějším milníkům naší kapely patří pro mě určitě rok 1982, kdy jsem do kapely přišel. Líbil se mně repertoár a styl hudby, který tenkrát kapela hrála. Byla úplně jiná doba, po takové hudbě byl doslova hlad. To se také odráželo v hojné návštěvnosti a počtu hraných bigbítů, které se pohybovaly i kolem stovky za rok. Dalším milníkem byl rok 1988, kdy jsem byl uloven do kapely Reflexy a tím kapela Trilobit přerušila na dlouhých 27 let činnost, aby se paradoxně při příležitosti 40. výročí vzniku kapely Reflexy dala opět dohromady.

Před sedmi lety jste vydali debutní album Bojovník. Jak se od té doby vaše hudba proměnila?

Bojovníka jsme vydali ještě s legendou a nezapomenutelným rockerem, kytaristou, flétnistou, textařem a především výborným člověkem a kamarádem Petrem Opočenským, který se podílel téměř na všem textech. Petr byl a je nenahraditelný, ale přesto jsme se snažili dál pokračovat v trendu, který jsme s ním drželi. Proto si myslím, že výrazná změna v repertoáru není, jen jsme do něho zařadili několik písní legendární a dnes již zaniklé kapely Gong, v které on několik let působil.

Teď přichází nové cédéčko Není návratu. Co posluchači na něm najdou?

Posluchači se můžou těšit na skladby, které jsou novinkami v našem repertoáru z posledního období. Název alba je podle naší úvodní skladby od kapely MSG, dále tam nechybí skladba od Ozzyho Osbourna, Iron Maiden, Manowar, Scorpions, Helloween, nově Deep Purple a také Uriah Heep a Accept. Je to nabité, co skladba, to legenda a pojem, takže posluchači se mají na co těšit. Celkem je na cédéčku jedenáct písní.

Která píseň z nového alba je vám osobně nejbližší?

Těžko říci, každá píseň zanechává ve mně určitou vzpomínku. Kdybych měl ale vybrat přece jenom tu nejbližší, tak by to byla píseň Ocelové srdce z repertoáru Manowaru, kterou otextovala moje dcera Barča v době, kdy ještě žila a pracovala v Itálii, v Římě, začátkem roku 2020. A to, jak víme, v té době se právě v Lombardii začal rozšiřovat ve velkém kovid. Do dnešní doby to ve mně zanechává velké emoce. A mimo jiné, text je to hodně podařený!

Vaše texty často mívají silné příběhy a emoce. Kdo všechno je píše?

Jak jsem již naznačil, texty nám píše většinou moje dcera Barča, na cedéčku je jich od ní celkem sedm. A k tomu je nám i dvorním  fotografem při koncertech a vytvořila výtvarný a grafický návrh nového cédéčka.

Kde vlastně deska vznikala?

Nahrávky vznikaly v průběhu léta letošního roku v nahrávacím studiu Ivoše Ledabyla v Uherském Hradišti. Nic jsme neměnili, jeho vstřícný a profesionální přístup je zárukou kvality. Tak snad to ocení i naší příznivci a posluchači.

Za ta léta s vámi jistě zažili spoustu koncertů, ale vzpomenete si vy na nějaký, který se vám vryl do paměti?

Opravdu za ta léta máme nespočet zážitků a vzpomínek. Těžko říct, který je nejsilnější. Možná vzpomínky na bigbíty v Bílovicích, ale také v Sušicích, Spytihněvi, Starém Městě, dalších a dalších. Vzpomínám i na první koncert před deseti lety v Kovosteelu při obnovené premiéře. Je toho opravdu hodně.

Jak vypadá Trilobit dnes? Kdo tvoří současnou sestavu a jak vám to spolu hudebně i lidsky ladí?

Od posledního vydání našeho prvního alba se toho opravdu změnilo hodně. Ze sestavy, která nahrála Bojovníka v roce 2018, jsem zůstal jen já a bubeník Roman Máčal. Brzy po vydání a křtu cédéčka bohužel odešel na jaře v roce 2019 do hudebního nebe již zde zmiňovaný Peťa Opočenský, a proto jsme museli řešit první změnu na postu kytaristy. Nahradil ho Jarek Surý, který nějaký čas hrál v kapele s Romanem Máčalem. V roce 2020 jsme museli řešit odchod basového kytaristy Jiřího Vrby Sejáka, který ukončil z pracovních a později i zdravotních důvodů činnost. V kapele ho nahradil Jirka Stašek, známý především z kapely NaEx. A aby toho nebylo málo, v roce 2022 se rozhodl skončit Jara Nejezchleb, kterého nahradil na postu sólového kytaristy Mirek Kaňovský. Tato sestava se brzy stabilizovala a působí dodnes. Myslím si, že nám to spolu vyhovuje, což mohou ale nejlépe posoudit naší příznivci na bigbítech.

Co plánujete dál? Bigbíty, křest alba a ...?

Toť otázka. Roky nám přibývají a vystoupení je náročnější a náročnější. Takže moc neplánujeme. V této chvíli se připravujeme na křest nového CD, které se uskuteční příští sobotu 22. listopadu v prostorách sokolovny ve Starém Městě. Už se na to moc těšíme a všechny příznivce srdečně zveme. Na této jedinečné akci bude také možné si zakoupit naše nové limitované CD Není návratu, za symbolickou cenu 50 korun. A co bude další příští rok? To ukáže čas.