K dvacetinám darovali nejstarší členové děckám medvěda, Jitce Novákové nový soubor Popovjan

Popovjánek má dvacet, ví to celá dědina. U pátečního vzpomínání byli všichni jako jedna rodina. Neúnavná Jitka jede jako mašina, za odměnu dostala od nejstarších vzpomínkové pásmo a velikého medvěda. O tom, že to nebude dar poslední, nevěděla zhola nic, proto to Vlastik Turzík z pódia vykřičel z plných plic. Jé, já myslela, že povedu dom opicu, a on to bude medvěd, poznamenala Nováková, která neskrývala dojetí. A to ještě nevěděla, že jí nejstarší nadělí ještě luxusnější dárek. Jsem ráda, že to vše jede dál. Pokud to bude fungovat, bude to nejlepší dárek k dvacetinám. Kéž by jim to vydrželo, neskrývala Jitka Nováková radost ze zprávy, že nejstarší členové založili nový folklorní soubor Popovjan. Na to, jak je málo času a že každý řeší svoje problémy, je div, že se v takovém počtu dali dohromady, dodala s radostnou jiskrou i slzami v očích. Baví nás tam všechno. Hrajeme hry, zpíváme, tančíme. Naposledy jsme byli na soutěži v Liberci, kde jsme vyhráli v několika kolech zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili, odpověděly Kačka, Veronika, Aneta a Katka na mou otázku, co je láká chodit Popovjánku.
Vzpomínky jsou úsměvné, začátky byly krušné - hlavně přípravy prvního zájezdu. Jitka to ze začátku vedla sama. Na první zkoušku přišlo 20 děcek, ale na druhou už šedesát. Rozjelo se to ve velkém stylu a chvíli se k ní přidala Blanka Machalová, zavzpomínala Marta Andrýsková, která s manželi Mikuláštíkovými Jitce stála neúnavně po boku. Naše první soutěž byla v Opavě. Pořádně jsme se zapotili při shánění peněz na autobus, prozradil Jaromír Mikuláštík a dodal: Obešli jsme celou dědinu a chvílemi jsme si připadali jako žebráci. Snaha i sebezapření se vyplatily. Dostavil se úspěch. Pochvalu hlásil i obecní rozhlas. Druhý a další výlety už byly pořadatelsky snazší. Několikrát jsme byli v Praze. Vystupovali jsme v Žofíně, Lucerně, v hale Eden i na Pražském hradě, doplnila vzpomínky Marie Mikuláštíková.
Narozeninovou atmosféru připomínaly fotografie rozvěšené po sále i ty promítané na plátno. Nikdy se u nás nedělal nábor. Vždy jsem razila heslo: pokud to dítě baví, vždy se něco naučí. Bylo pro mě velkou motivací jít do toho a věřila jsem, že to bude fungovat, prozradila Nováková klíč, kterému věřila. Když se s manželem do Popovic přistěhovali, už věděla, že nějaký soubor založí. Seznámila jsem se se spoustou fajn lidí, se kterými jsme někdy tu nelehkou káru táhli společně. Dnes mi se vším pomáhá Zuzka Bičanová, které jako ostatním moc, moc děkuji, dodala Nováková a popřála všem krásné dvacetiny!