David Koller: U některých písniček mám pokaždé husí kůži

Foto: archiv Agentury Velryba  /  O Vánocích vypnu telefon - dám svařák, kytaru a nějaký dobrý blues.

David Koller se vrací do Zlína a s ním i pořádná porce rock’n’rollu! V pondělí 1. prosince zaplní Kongresové centrum svou Best of šňůrou – sezení jen na balkonech, dole na parketu bude místo pro tanec, skákání a čistou koncertní divočinu.

Deska vyjde, až budu cítit, že každá skladba řeže jako žiletka

Fanoušci už téměř vyprodali balkony, stání se ale dá stále chytit přes online předprodej. V rozhovoru Koller prozradil, které jeho písničky mu stále nahánějí husí kůži, jak baví fanoušky nová aranžmá starých hitů a s jakými překvapivými hudebními projekty chystá rokenrolovou jízdu v příštím roce.

Davide, Zlín bude jednou z posledních zastávek letošního turné Best of. Jak si to s kapelou užíváte? Jak reagují fanoušci na novou kapelu a známé hity v nových aranžmá?

Hele, my jsme stejná stará parta darebáků, jen jsme přibrali klávesy, a i ten náš „novej“ klávesák s náma brázdí pódia už pěknou řádku měsíců, vlastně spíš let. A jak si to užíváme... Přijedeme, zapojíme aparát a jedeme bomby. Starý věci dostaly šťávu, jako kdyby je někdo složil včera odpoledne. A lidi? Mám pocit, že je to baví od první minuty až do poslední čáry v setlistu. A jakmile třeba „Chci zas v tobě spát“ dostane novej groove, publikum jede s námi, nikdo nenadává, naopak. A to platí i pro ostatní písničky, který jsme oblíkli do novýho aranžmá. Lidi dostávají starej dobrej rock’n’roll nebo pop v novým kabátě.

Kdybychom si vypůjčili název turné k osobní otázce..., které písničky v koncertním setlistu jsou „nejvíc best of“ pro vás osobně?

To se těžko vybírá, ale u některých písniček mám husí kůži pokaždý. Ve Vězenkyni mi pořád zní ta směs naděje a trpkosti, a to mě strašně baví zpívat. No a Amerika je emotivní nářez – publikum zpívá s náma, vzduch vibruje. A ano, pořád mě baví řvát „Chci zas v tobě spát“, to je prostě evergrýn, kterej si žádá pot a napětí v sále.

Letos jste na sebe upozornil taky spojením se spisovatelem Patrikem Hartlem, který vám otextoval písničku Nebudem se bát, v červnu jste hrál na Rock for People s filharmonií… Chystáte nějakou další netradiční spolupráci, nebo jsou to spíš výjimky?

Já to mám rád. Člověk sám se sebou má tendenci zakrnět, neposouvat se. Tyhle kooperace zajistí opak. Jakmile ucítím, že by to mohlo mít jiskru, nápad, že mě bude těšit na tom dělat, jdu do toho. Teď mám v hlavě projekt s jednou elektronickou partou, nechci prozrazovat jména, ale zní to, jak kdyby se Depeche Mode dali dohromady s kytarama Queens of the Stone Age. A když to klapne, příští rok to vybalíme na festivalech. Takže spíš než výjimky to je můj způsob práce.

Před podzimní částí turné jste vydal nový singl Taková pěkná, na kterém jste spolupracoval s Jáchymem Topolem a Bárou Topol Hankovou. Je na obzoru nová deska?

Jáchym s Bárou napsali text, kterej mi v hlavě ležel dlouho. Tak jsem na to hodil riff, kapela do toho kopla a pak jsme to docela dlouho ladili. Jestli se ptáte na desku, tak jsme zhruba v půlce. Chci tam mix energie, poetiky a trochu syrovosti, aby to mělo koule. Deska vyjde, až budu cítit, že každá skladba řeže jako žiletka. Odhadem jaro 2026? Dá-li rokenrolovej pánbů.

Za chvilku jsou tu Vánoce. Jak budete trávit svátky a začátek nového roku?

Do Vánoc dohraju turné, pak vypnu telefony, odjedu si odpočinout. Mezi svátky vytáhnu rodinu na hory, ať se provětráme, večer dám svařák, kytaru a nějaký dobrý blues. 1. ledna tradičně skočím do moře. Až se vrátím, zalezu do studia a budu si hrát s novýma nápadama, budu se chystat na jarní šňůru a budem dělat na nový placce. Rock’n’roll nikdy nespí.