David Macháček: Líbí se mi pustit ven emoce

David Macháček: Líbí se mi pustit ven emoce
Uherské Hradiště Společnost 28 / 11 / 2015

Slovácké divadlo chystá pro diváky novinku. Milovníky šansonů a básní potěší herec David Macháček svým autorským projektem s názvem Šansonování na Malé scéně. K jeho vytvoření jej přivedla, jak sám říká, touha pracovat, zpívat, režírovat a ukázat divákům herce Slováckého divadla jinak, než jak je znají. Premiéra se uskuteční už tento pátek v 19.00 hodin.

Davide, co jste pro diváky připravil?
Jedná se o komponovaný večer s krásnými šansony a básněmi nebo prózou. První Šansonování je na téma Láska, v prosinci to bude Zima, témata se budou měnit. Pokaždé divákům nabídneme jiné uskupení herců. Všechny písně zazní za doprovodu skvělé klavíristky Kateřiny Kraftové. Budou se zpívat šansony známé i neznámé a dokonce pro každý večer vznikne nový šanson, který bude napsán hercům na tělo.

Je Šansonování vaším prvním autorským projektem?
Takovým velkým a profesionálním projektem asi ano. Ačkoliv jsem o prázdninách dělal se Štěpánem Urbanem Kadiš, židovskou modlitbu, kterou jsem režíroval a spolu se Štěpánem, jenž napsal hudbu, hrál a zpíval. Jeli jsme s tímto poutavým příběhem na Colours of Ostrava. Ale tohle je něco úplně jiného. Moc mě to baví.

Jak takový autorský projekt vzniká?
Hodně se čte a poslouchají se písně. Vybere se téma, o kterém chci večer udělat, aby to mělo hlavu a patu, ale spíš mě ovlivní píseň. A pak je důležité vybrat vhodné interprety, každý nemůže zpívat všechno. V mém projektu jsou hlavní písně a těm se podřizuje poezie či próza. Pak už jen zbývá dát všechno dohromady a začne se zkoušet.

Jaké to je, kolegy, se kterými jinak hrajete, režírovat?
Ze zkoušení s herci jsem opravdu moc překvapený, protože mi opravdu věří a poslouchají, což je obdivuhodné, vzhledem k tomu, že jsem oproti všem kolegům ještě pískle bez zkušeností. Prokazují mi důvěru a já se tak nemusím bát říkat připomínky a nápady otevřeně.

Šansony jsou vám asi blízké. Co vás na nich upoutalo?
Ta obrovská síla textu. Jsou to vlastně herecké monology s krásnou hudbou. V šansonech si nemůžete na nic hrát, to musí být opravdové. Stačí lehce zalhat a divák vše pozná. Líbí se mi, že si můžete dovolit pustit ven emoce. Hudba se podřizuje interpretovi. Jde o intimní zpovědi, které nemusejí být nutně vážné. Dávají možnost nahlédnout divákům do interpretovy duše.

Máte nějakého oblíbeného interpreta šansonů?
U nás největším interpretem šansonů je Hana Hegerová a ta mě opravdu hodně ovlivnila. Její pojetí šansonů je jedinečné, nemá cenu ho napodobovat, ani se pokoušet o to zazpívat to lépe. Jediná cesta je být sám za sebe, mít nové pojetí písně a být opravdovým. Mnohokrát žasnu nad tím, co mi píseň dovolí, a dává mi tak interpretační svobodu.  

Je ještě někdo, koho obdivujete?
Mám rád pojetí písní slovenské herečky Szidi Tobias. V posledním albu Anety Langerové je také dost šansonových písní, které mě ovlivnily natolik, že jsem sám začal psát a skládat písně. A ze zahraničních je to především Charles Aznavour, Jacques Brel, Edith Piaf nebo Barbara. Není divu, že ve Francii tento žánr vznikl.

Můžete prozradit, na koho se mohou diváci při Šansonování těšit?
Pokaždé na někoho jiného. V prvním Šansonování s tématem Láska uslyšíte Jaroslavu Tihelkovou, Terezu Novotnou, Pavla Majkuse nebo mě, ale největší radost mám z toho, že mé pozvání přijal Vladimír Doskočil a máte se opravdu na co těšit! Jeho nezaměnitelný hlas jenom s klavírem působí jako balzám.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace