David Macháček: Svlékal jsem se doma před zrcadlem

David Macháček: Svlékal jsem se doma před zrcadlem
Uherské Hradiště Společnost 09 / 09 / 2014

Muzikál Slováckého divadla Donaha! je nejúspěšnějším muzikálem v regionu. Už tento pátek oslaví 110. reprízu. Ta bude ale výjimečná. Po více jak devíti letech od premiéry se v roli Malcolma nepředstaví Míra Zavičár, ale benjamínek uherskohradišťského souboru David Macháček. „Míra Zavičár má spoustu povinností v Hradci Králové a není v jeho silách dojíždět hrát do Hradiště,“ zdůvodňuje změnu ředitel Igor Stránský. Zeptali jsme se tedy mladého herce, co se musel naučit, jaké to je svlékat se před kolegy a následně pak před diváky i na to, jak se doma učí striptýz.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé slyšel o muzikálu Donaha!?
Učili jsme se o něm na konzervatoři v dějinách divadla. Ale důvěrněji jsem tento muzikál poznal až tady.

Kdy jste muzikál Donaha! v provedení slováckých kolegů poprvé viděl? Jak na vás působil?
Hned, jak jsem nastoupil do angažmá. Bylo to jedno z prvních představení, které jsem viděl. Všichni jsou ve hře výborní, hrozně jsem se nasmál, ale je to pro mě ten typ muzikálu, který se musí vidět vícekrát, proto chápu diváky, kteří jej už viděli třeba pětkrát. I když je mi jasné, že divačky nechodí kvůli krásné hudbě a skvělým hereckým výkonům, ale kvůli 5 vteřinám na konci představení, kdy mohou své idoly vidět zcela nahé. (smích)

Jak se herec dozví, že bude hrát tak velkou a dnes už také proslavenou roli, kterou před ním téměř deset let hrál jiný kolega?
Na chodbě. Opravdu. Postupně za mnou totiž chodili kolegové a připravovali mě na to, že to může přijít, že chce Míra skončit, protože má v Hradci moc povinností. Já byl nadšený, ale pak mi to všechno došlo. Na škole jsem si totiž říkal, že se budu snažit si u režisérů prosadit, že se nebudu nikde svlékat. Bohužel zatím hraji téměř všechno nahý. Hned první role Anděla v Dobře placené procházce byla jenom ve slipech a teď půjdu úplně do naha. A to jsem v angažmá teprve druhým rokem. Snad už mě nic nepřekvapí. Ale byla by to nuda, kdyby nechodily tyto výzvy.

Neváhal jste s přijetím role?
Váhal, ale neměl jsem na výběr. Ze začátku jsem byl nadšený, pak jsem měl strach a snahu o útěk.

Jak se z takové situace dá utéct?
Snažil jsem se panu řediteli vysvětlit, že daleko lepší by na tuto roli byl kolega Petr Čagánek. Jenže ten mě prosil, ať to vezmu, nebo bude muset do naha on. Nakonec ale zvítězilo odhodlání se s tím poprat. Nahota mi vadí, ale alespoň mě to donutilo se sebou něco dělat.

Jak jste se na Donaha! připravoval?
Byl jsem se dívat na poslední dvě představení už se scénářem a u druhého jsem byl s Mírou Zavičárem v zákulisí, kde jsem si všechno psal. Pak jsem dostal DVD a věnoval tomu čas o prázdninách.

Co bylo nejtěžší?
Choreografie, které jsem musel odkoukávat zrcadlově. Velice často se mi stávalo, že jsem při zkoušení doma kopl do nějakého nábytku nebo se uhodil, než jsem se zorientoval.

Musel jste se kromě textů, skladeb a choreografií naučit nějaké speciální dovednosti?
Ano, striptýz. Nikdy jsem to nedělal, na zkoušce mi to hrozně nešlo. Ne že bych se neuměl svléknout, ale kostým je speciálně upravený, aby byl co nejefektnější. Je na suché zipy, které jsou právě nové, a tak jdou těžko odepnout. Během zkoušky se mi to několikrát zaseklo a já jsem pak nestihl zbytek choreografie.

Co na to říkali kolegové?
Kluci se královsky bavili, dlouho jsem neviděl tak škodolibý smích. Pak mi sdělili, že si vybavili své problémy během zkoušení. Řekli mi, že si to musím vzít domů a zkoušet si to. Ze začátku jsem se smál, ale když mi to na jevišti stále nešlo, tak jsem si kostým domů opravdu vzal. Připadal jsem si trapně. Navlékl jsem se do toho, pustil si hudbu a začal se svlékat. Ale našel jsem si grif a teď už bych mohl být profesionální striptér.

Nebylo Mírovi Zavičárovi líto, že musí slavnou roli „odevzdat“?
Myslím, že mu smutno bude, protože hlásil, že se na další dvě představení, která budou v září a v říjnu, přijede podívat. Takže se může stát, že jednu půlku představení bude hrát Míra a druhou já. (smích)

Do vašeho prvního Donaha! zbývá několik dnů. Jaké zažíváte pocity?
Těším se, ale zároveň vím, že je to zodpovědnost, takže mám i strach a jsem i nervózní. Nechci diváky zklamat a hlavně pana ředitele, který mi dal tu důvěru a tak velkou roli mi svěřil, navíc v tak úspěšném představení.

Je něco, čeho se před vaší velkou premiérou bojíte?
Nebojím se, těším se. Je to výzva a ty já přijímám.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace