Eliáš věnoval svůj dres podepsaný všemi hráči New Jersey

Eliáš věnoval svůj dres podepsaný všemi hráči New Jersey
Foto: Kateřina Mařáková  /  Herec Martin Dejdar s nehrajícím trenérem Patrikem Eliášem.
Uherské Hradiště Společnost 03 / 07 / 2013

Jednou z největších hvězd, která se benefice zúčastnila poprvé, byl bezesporu Patrik Eliáš. Tentokrát zůstal jen na střídačce jako nehrající trenér, protože prozatím nemá ještě podepsanou smlouvu na další sezonu a případné zranění by bylo velkou komplikací. „Hradiště nemá tolik peněz, aby zaplatilo pojistku Patrika Eliáše,“ vtipkoval organizátor akce Jakub Kovář.

Patriku, teď máte vlastně dovolenou, jak ji trávíte?
Trénuju, věnuju se rodině a jsem tady v Čechách.

Jak vidíte příští rok? Prozatím nemáte smlouvu v zámoří, už víte, co bude dál?
Zatím ještě ne, sice už se to krátí, za 5 dní začne trh s novými hráči, takže nějaké představy už jsou. Není to jednoduché rozhodování, s Jersey komunikujeme, jednáme, ale zatím jsme nedospěli k nějakému závěru. Všechno ale může být za těch pět dní jinak, takže zatím jsem nějak připravený na všechno.

Na mistrovství světa a olympijské hry v příštím roce pojedete?
Jestli nás NHL na olympijské hry pustí, tak samozřejmě bych jel rád. Na mistrovství světa nevím. Sezona je našlapaná, bude to nesmírně těžké a opravdu náročné... Kluci těch zápasů budou mít strašně moc. Bude to hodně těžké, aby se motivovali a měli chuť hrát.

Zůstáváte tady pak i na hokejovou školu Ondry Pavelce, budete mu pomáhat?
Já si myslím, že nemám zapotřebí pomáhat, já jsem ten starší, tak by měl spíš pomáhat on mně. (úsměv)

Vy ale máte více zkušeností, vedete hokejovou školu v zámoří.
To mám, to je pravda, ale Ondra je přece jenom gólman, ti to mají úplně jinak.

Těšil jste se na dnešní zápas, když jste celý rok na ledě?
Dneska budu trenérem. Ještě nejsem pod kontraktem, takže bych se tady nerad zranil. Během několika dní bych měl podepisovat smlouvu, tak nechci neriskovat. Většinou i když hraju, tak jsem takový trenér, hrající trenér, a dneska jsem nehrající trenér.

Jak zavzpomínáte na své hokejové začátky v Uherském Hradišti?
Na Hradiště vždycky hrozně rád vzpomínám. Jezdil jsem sem jako kluk s Třebíčí za žáčky hrát turnaje. Pamatuju si to, jako by to bylo dneska. Támhle vlevo pod tribunou jsem seděl, jedl jsem párky. Měli jsme asi čtyři zápasy za den, což bylo pro ty děcka neuvěřitelné. Vzpomínky mám hrozně hezký.

A co večerní dražba? Věnoval jste také něco?
Přivezl jsem dres se svým číslem podepsaný od všech kluků z mančaftu z New Jersey.

Teď ještě z jiného soudku. Četla jsem, že jste velvyslancem Unicefu. To musí být náročné, a to nejen časově.
Ani ne, samozřejmě mi vycházejí vstříc v tom směru, že tu sice strávíme dva měsíce přes léto, ale člověk toho má hodně tím, jak jezdí po babičkách, po dědečcích, po rodině, takže se toho moc nestíhá. Samozřejmě nějakých akcí se zúčastňujeme, probíhá skvělá kampaň. Mám tu vlastně i jejich náramek na jejich podporu - Věříme v nulu. Cílem kampaně je snížit počet dětí, které umírají na banální nemoci. Kampaň začala před rokem, kdy to bylo nějakých 24 000 dětí denně. Po roce je to nějakých 19 000, což je pořád neuvěřitelné číslo. Plánujeme cestu do místa, odkud Unicef distribuuje všechny pomocné věci.

Vy jste do Unicefu zapojení oba i s manželkou?
Ano, manželka vlastně s Unicefem spolupracuje trošku déle než já a přivedla mě k tomu. Nakonec jsem se stal ambasadorem, ale je to spíš taková rodinná záležitost.

Co vám tato práce přinesla? Vidět tolik nemocných dětí, to musí být náročné.
Tuto cestu jsme podstoupili zatím jednou. Byli jsme v Belize a bylo to neuvěřitelné, ta směs pocitů. Na jednu stranu vidíte, jaký život vlastně žijí, za jakých podmínek, s nemocemi... a na druhou stranu to neznamená, že jsou v těch podmínkách nešťastní. Samozřejmě za každou pomoc jsou vděční.

autor: Kateřina Mařáková

Galerie

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace