Tři dny na třech scénách v topolovém háječku

Na přelomu července a srpna besedovalo patnáct stovek pohodových lidí v Tasově. Po třiadvacáté je do topolové háječku nalákal (ne)tradiční hudební festival. Šedesát účinkujících především z Visegradského prostoru, od folkloru přes pop, undergroud až po HC, bavila, roztančila nebo jen vytvořila kulisu pro odpočinek v čajovně, u dobrého piva nebo u procházek festivalovým areálem. Novinkou byla třetí scéna s bohatým programem. Poskytla zázemí začínajícím písničkářům, besedám, ale i léčivé dávce Apollonovy návštěvy: performanci, divadlu, povídání a autorskému čtení.
Svoji současnou pozici na domácí scéně potvrdili Vložte Kočku, kterým se podařilo ustát roli černého koně pátečního programu a jejich koncert provázelo velké nadšení u návštěvníků. O překvapení se postarali na sobotním céčku Mutanti hledají východisko. Euforického přijetí se této dvojici dostalo za eklektické spojení hudby, textů a vizuálního animovaného doprovodu. Podobného úspěchu se na stejném místě ale také dostalo jednočlennému projektu Aid Kid nebo duu Tvrdý /Havelka. „Atmosféra na třetí scéně byla fantastická, několik vystoupení zde bude určitě patřit k vrcholům posledních několika ročníků,“ říkají jednomyslně dramaturgové festivalu Kateřina Janotová a Pavel Uretšlégr. Až nečekaného přijetí se také v pátek dostalo na vedlejší scéně ruskému elektronickému mágovi Antonovi Maskeliadovi, což jen pořadatele utvrdilo o posluchačské otevřenosti návštěvníků festivalu.
 Osvěžující se ukázaly vedlejší projekty ostřílených muzikantů, kteří si už na Besedě zahráli pod hlavičkou jiných kapel. Část skupiny Midi lidi roztančila v pátek publikum hned dvakrát. Nejprve jako Monikino kino a v závěru večera pak i jako Tomino & Myslivec. Po pátečním úspěchu kapely Vložte Kočku si na vedlejší scéně v sobotu střihli set Kaplan Bros. A chvíli po nich i Nod Nod, sesterský projekt Kalle.
 Zajímavým formátem bylo účinkování španělských Seward. Kapela, která má pověst chameleona a improvizátora, přizpůsobující se prostředí a náladě, si střihla v Tasově hned dva odlišné sety. V pátek na hlavním pódiu byli divocí a odvázaní, v sobotu měli zase blíž k publiku a užívali si komornější atmosféry menší scény. Jedním z největších taháků letošního festivalu bylo také vystoupení hvězd německé klubové scény Von Spar. Set plný přechodů mezi různými polohami taneční hudby roztančil i několik ryze statických jedinců a přinesl jeden z dalších vrcholů festivalu.
 Jedinou změnou v programu byl sobotní koncert brněnského tria Ponk. Ti zaskočili za původně avizované Fallgrapp.
 Beseda u Bigbítu si ve své třetí dekádě upevnila postavení jednoho z pevných bodů festivalového dění v Česku.  Poloha festivalu i podpora Mezinárodního visegrádského fondu mohou za to, že festival reflektuje česko-slovenskou scénou v jinde nebývalé míře. Jedním z dalších důvodů, proč si Beseda uchovává trvalou přízeň návštěvníků, je důkladná příprava areálu a pečlivý výběr všech služeb pro návštěvníky.
 „Chceme, aby se u nás všichni příchozí cítili jako doma. Věřím, že se nám to i letos podařilo. Osobně nechci vyzdvihovat žádného z vystupujících, pro mě, stejně jako pro zbytek týmu, jsou hvězdy všichni účinkující letošního ročníku,“ dodal k letošní Besedě u Bigbítu ředitel festivalu Tomáš Ševčík.