V závěru července si užila své výhry vítězka loňského ročníku soutěže Tvář DOBRÉHO DNE Lenka Trojanová. Během dvou dnů si vyzkoušela, jaké je to být modelkou, a u agentury PH Models, která je už tradičním partnerem naší soutěže, absolvovala dvoudenní stáž zakončenou focením. Před startem letošního ročníku Tváře DOBRÉHO DNE se s námi podělila o dojmy, které nabrala nejen na zmiňované stáži, ale také v průběhu celého minulého ročníku této soutěže.

Vzpomínáte ještě na chvíle, kdy jste se rozhodla do soutěže přihlásit, a co bylo prvotním impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se této soutěže?
Vzpomínám si, že mě zaujaly krásné fotografie na plakátech k soutěži, které jsem viděla ve městě. Mrkla jsem se ještě na internetové stránky novin a řekla si, že se přihlásím. Pak jsem to ale nějak vypustila z hlavy a na dovolené mě překvapil telefonát, že jsem byla vybrána do soutěže. Rodiče ani nikdo z blízkých vlastně celou dobu nevěděli, že jsem se přihlásila až do chvíle, kdy jsem byla vybrána.

Prošla jste soutěží, prošla jste také modelingovou stáží. Změnila vás a cítíte se nyní být třeba modelkou?
Když jsem sama doma, tak ani ne, ale třeba na stáži v Praze jsem se tak cítila, protože se ke mně lidé z agentury chovali jako k modelce a bylo to strašně pěkné.

Když jste vzpomněla stáž v Praze - co vás na ní nejvíce zaujalo a co se vám na ní nejvíce líbilo?
Překvapilo mě, jakou péči mně v agentuře věnovali. Katarína se mnou byla vlastně po celou dobu a jakýkoliv problém hned vyřešila. Navíc jsme si neustále vyprávěly a cítila jsem z ní, že mně chce předat co možná nejvíce svých zkušeností. Zaujalo mně také samotné focení s japonským fotografem.

V agentuře jsem se cítila uvolněně
Vy jste stáž v této agentuře absolvovala vlastně nadvakrát. Už v zimě jste ji navštívila krátce poprvé a teď v létě v ní prožila dva dny. Můžete ji popsat?
Tato letní část stáže byla samozřejmě lepší. Měla jsem mnohem více času poznat agenturu a tak trochu se v ní zabydlet. Poznala jsem všechny pracovníky agentury, jejich práci, a poznala jsem vlastně, jak taková agentura pracuje. Setkala jsem se v ní také s dalšími modelkami, které už u agentury pracují, a tak trochu jsem poznala, jak to v této branži funguje. Druhý den jsem si už připadala jako součást agentury a cítila jsem se naprosto uvolněně.

Když jste jela do agentury poprvé, tak jste z ní měla respekt?
Máte pravdu, že jsem v zimě jela do agentury s obavami. Měla jsem respekt z lidí, kteří už něco dokázali a připadali mně dokonalí a já se tak v zimě vůbec necítila. Hodně jsem přibrala a na to jsem nebyla zvyklá, nemohla jsem se vejít do džínů a podobně. Měla jsem strach z toho, že mě za to zkritizují. Řekla jsem si, že do druhé návštěvy na sobě musím zapracovat, abych se cítila lépe.

Asi se vám to skutečně podařilo. Výrazně jste zhubla. Jak jste toho dosáhla?
Zhubla jsem sedm kilo, ale žádnou drastickou metodou. Upravila jsem si jídelníček, snažila jsem se jíst zdravě a výrazně omezila sladké.

K tomu je potřeba silné vůle. Máte ji a jste také cílevědomá?
Chci něčeho dosáhnout, dávám si před sebe cíle, ale zase nejdu za tím přes mrtvoly. Do teď jsem měla za cíl prosadit se ve florbale a dostat se na mistrovství světa. Sice jsem se dostala do dobrého týmu, ale start na šampionátu mně utekl kvůli zranění a v reprezentaci jsem skončila kvůli věku. Takže cíl, který jsem si dala, jsem nenaplnila. Proto mě teď láká dát si nový cíl a díky stáži mě zaujal modeling. Ráda bych se s ním někam dostala, něco nafotila.

Takže na první místo teď dáváte modeling?
To zase ne. První v řadě je škola a také můj přítel Libor, se kterým o modelingu hodně diskutujeme a ne ve všem si zatím rozumíme.

Ale florbal jste za modeling vyměnila?
Dá se to tak říci.

Chtěla bych se podívat do Číny
Co vás při stáži zapálilo pro modeling nejvíce?
Cestování. Vím, že asi nikdy nebudu mít tolik peněz, abych mohla odjet třeba do Číny. Modeling je pro mě příležitostí se tam třeba někdy podívat a ještě v takové zemi pracovat. Láká mě to tím spíše, že teď v televizi sleduji olympiádu a vidím Peking. V agentuře mě fascinovala tabule, na které byla jména modelek a u nich byla místa, kde právě pracují. Třeba New York, Hongkong a podobně. Úplně na mě tak dýchla šance dostat se do těchto míst také.

Řekla jste, že jste si výborně rozuměla s Katarínou, která byla vaší průvodkyní. Co z toho, co vám pověděla z modelingu, bylo pro vás nejzásadnější?
Otevřeně mně řekla, co všechno by modelka měla mít. Že musí být dobře jazykově vybavená. Musí umět velmi dobře anglicky. No a další věc jsem spíše vypozorovala sama, když jsem se srovnávala s ostatními modelkami, které jsem tam potkala. Musím dost zásadně změnit svoji postavu. S Katarínou jsme se pak bavily, jak by to šlo dosáhnout. Zaměřit se na jiné sporty, plavání, jógu a speciální cvičení, které by zpevnilo tělo.

Jste připravená a ochotná její rady realizovat?
Ano, přemýšlím, že se přihlásím do vodního aerobiku, budu hodně chodit plavat.

Byla byste ochotná svému cíli obětovat všechno, třeba vztah s přítelem?
To ne. Ten je pro mě velice důležitý.

Máte možnost porovnat způsob práce Salonu Valentýn a fotografa Michala Pavláska, kteří vás připravovali při soutěži Tvář DOBRÉHO DNE, s prací pražského kadeřnického salonu a také japonského fotografa, které jste měla možnost poznat v Praze na stáži. Je velký rozdíl ve způsobech práce na Slovácku a v Praze?
Rozdíl ve způsobu práce tam je. V Salonu Valentýn se mně kadeřnice věnovaly osobně, po dobu jejich práce jsme se spolu normálně bavily. Bylo to více kamarádské. V Praze bylo vidět, že salon funguje jako fabrika. Byl tam velký frmol. Kadeřník ode mě neustále odbíhal a současně pracoval s dalšími zákazníky. Bylo to prostě takové neosobní. Nicméně konečný výsledek jejich práce se mi líbil. Musím ale říci, že se obě kadeřnictví shodla na tom, jak mě upravit. Takže nedá se říci, že pražský salon by dělal něco jiného a lepšího než ve Valentýnu. Naopak. Jejich práce je naprosto srovnatelná. Možná máte větší šanci se v pražském salonu potkat s nějakou celebritou, jak se to podařilo mně, když jsem seděla vedle jednoho herce. Rozdíl ale poznáte při placení. (úsměv) Ale za můj účes naštěstí platila agentura.

Váš účes dokončoval Jakub Hájek, který patří k uznávaným kadeřníkům. Dozvěděla jste se od něj nějaké rady, co si s účesem počít?
Ptala jsem se jej, zda by mně slušela krátká ofina, ale on mi ji nedoporučoval, pak jsme se bavili o tom, že mám zdravé vlasy a tak. Chvíle s ním byla příjemná.

Poznala jste také práci paní Mikulové, která je vizážistkou Salonu Valentýn, a Katky Jursíkové, která vás připravovala na focení v Praze. Jak dopadne srovnání těchto dvou vizážistek?
Obě jsou určitě profesionálky a svoji práci dělají velmi dobře. Jen se mi zdálo, že Katčin makeup mně vydržel strašně dlouho, ani jsem jej nemohla večer smýt a vydržel mně až do druhého dne. Katka mě okouzlila svojí osobností. Je strašně krásná a také hrozně milá. Katka pracuje také jako modelka a tak mně předávala svoje zkušenosti, ale zároveň říkala, že by se ráda věnovala i líčení ve spolupráci s fotografy. Hezky jsme si povykládaly a byla to velice příjemná chvilka.

Modelky by měly být vysoké. Měly by mít kolem 175 cm, alespoň se to tak říká. Neodrazuje vás vaše výška? Do těch 175 cm vám přece jen kousek chybí.
Probírali jsme to s Katarínou a ta mně říkala, že to zase tak velký handicap není. Samozřejmě, když jsem v agentuře potkávala modelky a ty byly skoro o hlavu větší, tak mně to na sebevědomí nepřidalo.

Focení s japonským fotografem agentury PH Models trvalo necelou hodinu. To je poměrně krátká doba. Jak spolupráce s ním probíhala?
Pracoval skutečně rychle. Za tři čtvrtě hodiny jsme byli hotoví, a to jsme si ještě nějaký čas povídali. V podstatě mě nechal, abych si sama hledala svoji nejpřirozenější pózu, a v určitý okamžik řekl stop a fotil. Pak si jen fotky prohlédl na počítači a řekl: Dobrý.

Řekla jste, že jste s fotografem komunikovala v angličtině. Už jsme se bavili, že ta je pro práci modelky nezbytná. Omezovala vás vaše znalost angličtiny v konverzaci?
Byla to vlastně taková moje první anglická konverzace, když pominu školu. Byla jsem překvapená, že jsme si popovídali zcela normálně a že mě angličtina nijak nesvazovala. To mně hodně pomohlo a doma jsem se do angličtiny zakousla ještě více.

Takže rozhodnutí změnit cíl a místo florbalové reprezentantky se stát modelkou jste už začala naplňovat?
Snažím se o to i kvůli rodičům. Aby viděli, že když jsem nechala florbalu, tak že mám před sebou nějaký další konkrétní cíl a že za něčím jdu. Rozhodnutí skončit v Liberci s florbalem a přejít na školu do Vsetína, kde jsem už jednou byla, je hodně zasáhlo, speciálně tatínek ze mě chtěl mít sportovkyni. Ale nic mně nerozmlouvali. Naopak mě dosud ve všem podporovali.

Říkala jste, že když jste jela do Prahy na stáž, tak jste si příliš nevěřila. Pomohly vám v tomto směru ty dva dny?
Já myslím, že ano. Hodně mně pomohly rozhovory s Katarínou, protože mě přesvědčovala, že na modeling mám, a já jí začala věřit. Radost mně také udělalo, že si všichni všimli, že jsem zhubla. Když jsem pak ale viděla Katku Jursíkovou, tak jsem si uvědomila, co mi chybí.

S Katkou Jursíkovou jsme dělaly rozhovor před dvěma lety a sama nám říkala, že s modelingem začínala v šestnácti a na první úspěch čekala až do jednadvaceti let. Říkala, že modeling chce velkou trpělivost. Jste připravená na to, že úspěch může přijít až po delší době?
Vím, že to bude hodně těžké, ale doufám, že to ustojím. V modelingu je důležité být v pravý okamžik na pravém místě. Věřím, že takový okamžik a místo neminu. Ale jestli bych dovedla čekat třeba šest let, to teď říci nedokážu.

Vypadá to, že vás modeling skutečně pohltil a chcete do něj jít, přestože jste si vědoma svého výškového handicapu. Asi nemůžete očekávat, že se vám nabídky jen pohrnou. Co by vás v modelingu uspokojilo?
Nečekám, že budu mít stovky nabídek. Budu ráda třeba za jedinou nabídku, byť malou, protože pro mě bude důkazem toho, že jsem něčeho dosáhla a že jsem se nerozhodla zbytečně.