František Dacík svou jízdu věnuje dědečku Františkovi
Foto: Rostislav Pijáček / Dacíkovi, královská rodina roku 2025
Sprintuje 60 m s překážkami, přeskočí břevno, chytí hadice, utíká po kladině, rozhodí hadice, zapojí je, připojí na rozdělovač a proudnici a s připojenou proudnicí probíhá cílem....
I takové věci dokáže letošní vlčnovský král František Dacík, kterého na Krojovém plese přinesli dle starého rituálu na ramenou nejsilnější legrúti ročníku 2007 a představili tak nastupujícího panovníka, který vystřídá toho loňského - Františka Janču.
Kdo je František Dacík? Jedenáctiletý sympaťák, který chodí do páté třídy, miluje tělocvik a vlastivědu. Je vicemistrem České republiky halového mistrovství v běhu na 60 m překážek v požárním sportu mladších žáků, kromě toho i s bráškou Markem třetím rokem ministruje v místním kostele. Relaxuje u ježdění formulí a hrou na klavír...
Byl jsem nervózní, ale řekl jsem ANO
Když si šestice legrútů vloni domluvila návštěvu u Dacíků, byli plni očekávání. „Byl jsem nervózní, ale když se mě zeptali, řekl jsem ANO,“ vypráví okatý František. Ve škole to nikomu neřekl, až když se začal připravovat krojový ples, vylezlo na povrch, že bude králem právě on. „Nic se nezměnilo, kamarádi to berou normálně."
Na svoji jízdu nikdy nezapomenu
Král je opravdu středobodem celé dědiny. „Jakmile si vzpomenu na moji jízdu králů, okamžitě se mi vybaví můj taťka, který mě velmi podpořil, pak samozřejmě maminka a babička Dacíková.
Byl to prožitek, na který vzpomínám celý život, a proto bych jej chtěl dopřát oběma synům. Františkovi teď a, dá-li Pán Bůh, za pár let i Markovi,“ říká královský otec Marek, který jako desetiletý panoval ve Vlčnově v roce 1996. Doprovázel jej ročník 1978.
„Kluci se o mě krásně starali, a když jsem kamkoli šel, vždy mě doprovázela dvoučlenná stráž. Hlídali mě jako oko v hlavě a splnili by mně každé přání. Cítil jsem se tehdy opravdu důležitý a chráněný,“ vzpomíná. „Když měli kluci postavený máj, opekli mně špekáček, dali si pivko a mně koupili limču. Vždycky se ke mně na dědině znali. Vzniklo mezi námi vzájemné pouto a dodnes se zdravíme. Chci je pozvat v neděli na iízdu králů k nám domů na pohoštění,“ říká královský otec, který si užil slávu i jako osmnáctiletý legrút.
K požárnímu sportu jej přivedli rodiče
Lásku k požárnímu sportu zdědil František po rodičích, kteří tomuto sportovnímu odvětví zasvětili dosavadní život. A dosáhli v něm skvělých výsledků. Maminka Marie se pyšní titulem mistra České republiky, táta Marek je dokonce dvojnásobný mistr České republiky. „S holkami z našeho týmu jsme dokonce držely národní rekord v požárním útoku,“ vzpomíná na tehdejší slávu vlčnovských hasičů Marie. I s manželem zůstali aktivními členy místního hasičského sboru. Kromě toho osobně trénují Františka v požárním sportu. „U nás se žije hlavně hasiči a fotbalem. Všechny naše akce a dovolené se řídí podle termínů závodů a zápasů. Vždyť i termín svíce a svatby se odvíjel od toho, jestli máme odběhané,“ směje se královský otec Marek.
Bráška Marek se vydal jinou cestou. Po začátcích ve vlčnovském fotbale je v současnosti členem mužstva mladších žáků U10 1.FC Slovácko a sní o tom, že i on se jednou posadí do sedla královského koně.
Ke kroji nás vedli od malička
U Dacíků se chodí v kroji od malička při každé slavnostní příležitosti. Chození v kroji považují za důležitou součást místní kultury. Marie s Markem se dokonce v kroji v roce 2009 brali a doprovázelo je 107 krojovaných svatebčanů. V kroji absolvovali i křtiny, jízdy, hody a všechny církevní slavnosti. Stejně tak vedou k obřadním tradicím i své syny.
Jízdu králů vnímají jako posvátnou událost
Proto když se František Dacík ml. narodil, táta Marek s dědečkem Františkem na sebe mrkli a oba věděli, že je jejich velkým přáním, aby se jednou posadil jako vlčnovský král do čela krojového průvodu. „Dědeček František tím doslova žil. Vždyť už když se František narodil, založil mu speciální účet a každé narozeniny na něj přihodil peníz „na koňa“, až bude králem. Jeho přání bylo vyslyšeno. Když si přišli legrúti vyptat jeho vnuka Františka, měl nesmírnou radost. Ihned se zapojil do příprav. Jenže byl vážně nemocný. Snad proto se rozhodl, že nechá všem vnukům ušít nové kroje, aby na něj měli památku. Moc si přál, aby se Františkovy jízdy dožil, ale nebylo mu přáno - 30. listopadu 2024 bohužel zemřel. Všichni jeho odchod těžce nesou, protože měli dědečka moc rádi. Trávili s ním každou volnou chvilku. Proto mu jízdu králů pomyslně věnují.
Pouze o měsíc jej přežil pradědeček Josef Moštěk, který kraloval v roce 1950, do té doby nejstarší žijící vlčnovský král. Ještě stihl předat pár zkušených rad, ale týden před Krojovým plesem jej rodina pochovala. Na výraz smutku z odchodu obou „dědáčků“ šla maminka na Krojovém plese „po černu“.
Rodina žije aktivním cestováním
Na jedné straně rodina dodržuje veškeré křesťanské zvyky a tradice, předávané z generace na generaci, na straně druhé žijí život v současnosti. Stejně jako ostatní si dokáží vychutnat i společný čas při cestování, poznávání nových krajů, aktivních dovolených a lyžování.