Fronta do kostela se hned tak nevidí

Fronta do kostela se hned tak nevidí
Uherské Hradiště Společnost 03 / 01 / 2012

Harafica prošla staletími s velkou grácií

Na Štěpána se stovky lidí vypravily na Vánoce ve staletích CM Harafica, Ensemble Opera Diversa z Brna a dívčího sborku Darebnice. Nebývalý zájem přítomných se postaral o frontu přes půl náměstí, což v dnešní době není zrovna obvyklý jev.
Cimbalista Petr Gablas, autor vánočního koncertu, musel být po závěrečném bouřlivém potlesku zaplněného kostela sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti spokojený. Spadl z něj kámen zodpovědnosti, který jej po celý rok tvrdé práce tížil. Spojení profesionálního komorního orchestru a amatérské cimbálové muziky byl riskantní nápad, který však diváci přijali s nadšením. Koncert byl protkán hudbou mnoha období -  renesance, baroka, klasicismu, romantismu, ale i 20. století - a diváci do svých domovů odcházeli poučeni a odnášeli si pocit neobvykle hřejivého, vánočního zážitku.

Svatý rozhodně nejsem
Petr Gablas hledá pro svou muziku osobitý styl

CM Harafica je pro mnohé mladou muzikou, kterou tvoří dobrá parta kamarádů. Mají rádi legraci, pro žádnou lumpárnu nemusí chodit daleko, ale vždy odvedou profesionální výkon, protože prostě umí!
Uměleckou duší a zodpovědným vedoucím je cimbalista Petr Gablas, který působí nenápadně a nepřístupně. Je však velmi milý a otevřený člověk, který svůj život upsal muzice. Po vystudování brněnské konzervatoře a Akademie muzických umění v Praze se podílel na muzikálové scéně v Městském divadle Brno (Cikáni jdou do nebe), v divadle Radost Brno (Na skle malované), hostoval ve Státní opeře v Lipsku, učí na Základní umělecké škole v Uh. Hradišti a má desítky dalších aktivit.
V současnosti se připravuje na přijímací zkoušky na AMU, obor zvuková tvorba. Po vánočním koncertě jsme si s talentovaným muzikantem a vedoucím muziky v jedné osobě povídali o CM Harafica, o životě a dalších plánech.

Jak vznikla spolupráce mezi tebou a Ensemble Opera Diversa?
Když jsem vloni na AMU v Praze dělal bakalářku z hudební režie, hledal jsem nějaký orchestr či ansámbl, který by se mnou natočil Suitu pro smyčce Leoše Janáčka. Jak už to bývá, obrátil jsem se na kamarády z branže. Vzhledem k tomu, že spousta kamarádů z konzervatoře jsou v současnosti členové profesionálního orchestru Ensemble Opera Diversa z Brna, poprosil jsem je o spolupráci. Dirigent a koncertní mistr Jan Bělohlávek mou prosbu vyslyšel a stál za mnou hned od začátku už při realizaci projektu.
Ze spolupráce jsme byli nadšeni oboustranně a hned jsme se domluvili na další. Tak vznikly Vánoce ve staletích.

Proč Vánoce ve staletích?
Splnil jsem si sen. Tato myšlenka mně kolovala v hlavě už dva roky, ale až po spolupráci s „Diverzou“ jsem se mohl o někoho opřít a svůj nápad zrealizovat. Práce na tomto projektu mi trvala rok. Do října jsem ještě nevěděl, jestli se tato akce bude konat, protože jsme neměli sponzora. Nakonec to naštěstí klaplo a mohli jsme domluvit kostely a rozjet propagaci... bylo to náročné, ale stálo to za to. Velkou oporou mi byl profesor brněnské konzervatoře Radim Bednařík, se kterým jsem konzultoval všechny své muzikantské kroky.

Který z koncertů tě nejvíc zasáhl emotivně?
Ze všech čtyř koncertů jsem byl velmi nervózní. Vzhledem k tomu, že jsme vánoční koncert nepojali klasicky, tedy s čtením evangelia a známými koledami, jsem se trochu obával, jak to přijme obecenstvo. Nakonec vše dobře dopadlo a dnes už vím, že bychom v podobném duchu chtěli pokračovat i v příštích letech.
I přes počáteční stres, kdy jsme kvůli odpolednímu koncertu Svatého Pluku měli hrozně málo času na přípravu a nazvučení, jsem si nejvíc užil ten hradišťský, kdy to ze mě spadlo a cítil jsem, že hraju pro partu dobrých přátel.

Kam se Harafica ubírá dál?
Po celou dobu se snažíme vybudovat si osobitou barvu, svůj styl, díky kterému nás všichni mohou charakterizovat. Myslím, že nám v některých názorech a úpravách lidové muziky usnadnil cestu CM Hradišťan, který měl v jistou dobu v našem regionu velmi těžké postavení. To, co si leckdy dovolíme s muzikou, by se asi před několika lety posluchačům nelíbilo.
Stárneme, dozráváme a vyvíjíme se. Od prvního cédéčka jsme se hodně změnili muzikantsky a je skvělé, že sami cítíme, že teď bychom to udělali trochu jinak. Před rokem a půl jsme prošli velkou krizí, kdy se až na kost odhalilo, jak si na tom Harafica stojí ze strany přátelství. Tehdy se potvrdilo, že opravdu stojíme při sobě, můžeme se na sebe spolehnout, a to nás obrovsky posunulo dopředu.
Díky tomu jsme se semkli a sami od sebe si rozdělili úkoly, takže fungujeme jako jeden celek. Všechno to do sebe zapadá jako velké soukolí, které by bez jediného kolečka nešlapalo.

Myslíš dobu, kdy se primášského postu ujal Martin Melichárek?
Přesně. Kuba Ilík si musel vyřešit soukromé problémy,... tehdy to bylo s jeho odchodem pro muziku opravdu těžké. To, co Kuba budoval deset let, musel Maca zvládnout za měsíc a půl. Byl v hrozné pozici, když přebíral primášovství za krizových okolností. Lidé okolo mu také zrovna moc podpory nevěnovali.
Po prvním koncertě se ozvaly hlasy, že je nejistý a že už to není ono. Věřil jsem, že se to zlepší, chtělo to jen čas - a dnes se mi jen potvrzuje, že to byla správná volba. Maca se odpoutal od minulosti, nabyl sebevědomí, vydal se svou cestou… Haraficu posunul hodně dopředu. Stojím si za tím, že je přimáš na pravém místě. Jeho práce si vážím a smekám před ním, že všechno to okolo ustál.

Jakým způsobem pracuje Harafica? Jsi jako vedoucí na kluky moc tvrdý?
Dnes už to funguje tak, že muzice předložím hotovou skladbu. Ta se začne zpracovávat a pak už společně pracujeme na cítění, frázování atd. Vzal jsem si to na starosti, je to na moji zodpovědnost, a z toho plyne i to, že mám nakonec rozhodující slovo, které ve všech muzikách někdo mít musí. Není to sice populární funkce, ale je potřebná.
Vždycky jsou v muzikách rebelové, kteří jakékoli napětí odlehčují - u nás zvlášť v houslové sekci. (smích) Zkrátka a dobře, na zkouškách i nejrůznějších akcích se nenudíme. A i když se o mně říká, že jsem přísný a oproti ostatním klukům „nepařič“, není to tak úplně pravda. Dřív jsem se musel hodně hlídat kvůli zdravotním problémům a teď věčně řídím - pendluji mezi Brnem, kde žiju s přítelkyní, Hradištěm a Traplicemi, odkud pocházím, takže mi na paření nezbývá tolik času. Svatý však rozhodně nejsem - dokážu pořádně lumpačit, ale není to vidět tak často jako u mých kolegáčků. (smích)

Co plánujete s muzikou do budoucna?
Koncert s herci Slováckého divadla bude pokračovat. Nultý ročník večera v divadle byl velmi úspěšný, proto se ještě ten večer dohodlo, že první oficiální ročník bude na přelomu jara a léta. Dále se naskytla možná spolupráce s jedním známým populárním zpěvákem. Nebudu ale víc prozrazovat, projekt je zatím v plenkách.

Jste amatérská kapela na vysoké úrovni. Kolik z vás je konzervatoristů?
Jen bratr a já. Miloň navíc od ledna oficiálně nastoupil do Hradišťanu, ale spolupráci jsme nepřerušili. Máme teď basisty dva - Miloně a bývalého kontrabasistu Hradišťanu Dalibora Lesu. Pro oba je tato spolupráce výhodná, střídají se v naší muzice podle časových možností. Někdy hrají i oba dva.

Kde bereš inspiraci? Máš volný čas i na relax?
Když se potřebuji nabít energií pro psaní muziky a dramaturgii, musím se nějak pohybovat. Sport mám rád. Taky jsem prožil období, kdy jsem se rozhodoval mezi cimbálem a fotbalem. Díky tomu jsem se už na konzervatoři dostal do party kluků, kteří chodili hrát hokej. Poprvé mě to chytlo, podruhé už jsem měl chrániče, potřetí celou výzbroj,... a teď, pokud to jde, chodím na led pětkrát týdně. Hraju v Brně i doma a moc mě to naplňuje.

A láska?
Kromě muziky i přítelkyně Dana. Bydlíme spolu v Brně. Překonali jsme tříletou totální časovou nouzi, kdy já jsem studoval v Praze, učil v Uh. Hradišti a spolu jsme bydleli v Brně. Teď už je to pohoda.

Jak ses vůbec k muzice dostal?
Máme to v genech. Dědeček je houslista, taťka je cimbalista a mamka tanečnice. Oba rodiče působili v Lúčce. U mě to bylo tak nějak samo sebou, ale u bráchy za to může Staňa Gabriel ml., který přišel, že jim chybí basista. Tak se Miloň dostal ke kontrabasu a jak je vidět, i jeho muzika oslovila naplno.     

Jak vypadají Vánoce u Gablasů?
Je zajímavé, že i když jsme všichni muzikanti, u nás při večeři i stromečku hrály koledy z gramodesky nebo cédéčka. Až na Boží hod, když přišel děda s huslama, začal ten správný šrumec, který pokračoval i na Štěpána.
Letos to bylo díky koncertům hektické, proto jsem začal slavit až po Štěpánovi. Navíc na Štědrý den odpoledne mně moje milá volala, že jí na dálnici praskla pneumatika, tak jsme ji s bráchou jeli zachraňovat a přijeli těsně před večeří. 

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace