Houslistu překonali jen cvrčci a komáři

Houslistu překonali jen cvrčci a komáři
Foto: pri
Popovice Společnost 30 / 07 / 2010

Šporcl: Člověk si myslí, že dostat se někam je těžké, ale prakticky nejtěžší je tam zůstat.

Čtvrteční večer v přírodním areálu v Popovicích byl věnován klasické hudbě různých žánrů a aranžmá v podání Pavla Šporcla doprovázeného cikánskou cimbálovou muzikou Romano Stilo. Pro koncerty nezvyklý den, ale Amfík Bukovina se naplnil během chvíle. Ihned v úvodu se Šporcl přiznal k nemilému zjištění po zahájení spolupráce s těmito hudebníky: Myslel jsem si, že hraji nejrychleji. Když jsem začal hrát s kluky z Romano Stilo, zjistil jsem, že jsem pouze rychlý. Za což si vysloužil, tak jako ještě mnohokrát, od publika bouřlivý potlesk a obdiv.
Nikdo snad ani nečekal něco jiného než dokonalý hudební projev v působivém podání hlavního protagonisty. Po závěrečném Montiho Csárdási
, který byl zahrán jako přídavek, ovšem nic nekončilo. Nejeden divák z publika si totiž přišel pro autogram a chvíli poté Šporcl poskytl pro DOBRÝ DEN S KURÝREM rozhovor. V něm prozradil, že nestačí jen snít, ale je třeba zapojit veškeré síly k dosažení svých plánů a že klasická hudba je lék, který probouzí dobrou náladu.

Mají cikánští muzikanti větší dar hrát rychleji?
Nedá se říct, že by měli větší dar. Cikánští houslisté odjakživa patří k nejlepším a nejrychlejším virtuózům. V klasické hudbě není potřeba hrát v takovém tempu. Když jsme navázali spolupráci, musel jsem přidat a zrychlit, bez cvičení by se to neobešlo.

V čem jsou klasika a cikánské rytmy odlišné?
V tomto stylu je hodně improvizace, kterou jsem se musel naučit. Nové grify, smyky, někdy dokonce jen z náslechu, protože chyběly noty. Nicméně pro mě je ta hudba úžasná, protože má v sobě spoustu volnosti. Pokaždé hrajeme koncert jinak. Má to svá pravidla, ale je to hodně podobné jazzu, ve kterém se nabízí možnost improvizace. Po důsledném nazkoušení mám na koncertě volnost a každý koncert si užívám.

Jak došlo k vaší spolupráci?
Kapelník František Rigo, který hraje na cimbál, mě viděl v Noci s andělem, kde jsem byl asi před pěti lety s cimbálovkou. Dva roky nato se mi ozval jejich manažer, že mají benefiční koncert v Bratislavě, jestli bych se nechtěl zúčastnit. Styl hudby mě velmi oslovuje, a tak jsem souhlasil. Když jsem chtěl nahrávat nové CD, tak jsem si řekl, že bych je mohl ke spolupráci pozvat zase já.

Šátek a modré housle - Pavel Šporcl. Proč vzniklo toto spojení?
Je to jenom image. Vždycky jsem se snažil tu hudbu prezentovat jinak, než je běžné. Vybočit z normální cesty a ukazovat lidem, převážně mladým, že klasická hudba může být veselá, když ji může hrát kluk v šátku. Lákal jsem tak lidi do koncertních sálů, což se mi podařilo. Když jsem šátek sundal, řekl jsem si, proč musím mít standardní oranžové housle. Před šesti lety jsem požádal našeho nejlepšího houslaře Honzu Špidlena, aby mi postavil modré housle. Ty housle jsou úžasné a je to zase image a ukázka toho, že houslaři dokáží i v dnešní době dělat úžasné nástroje a třeba i trošku jinak.

Na webu svůj život prezentuje jako poslání, naplňuje se toto tvrzení?
Snažím se skrze sebe ukazovat ty úžasné autory a úžasnou hudbu všem - zkrátka masám návštěvníků. V tomto případě to beru jako poslání a určitě se to naplňuje a doufám, že to tak brzo neskončí. Důkazem je také návštěvnost mých koncertů, ale klidně by lidí mohlo chodit ještě víc. Momentálně jsem spokojený, takže vše platí, jak píšu na webu.

Plány, přání?
Každým rokem vydávám CD, poslední bylo loni klasická hudba Strauss and Korngold - Koncerty pro housle a na podzim, pokud vše dobře dopadne, mělo by vyjít DVD ze společného koncertu s klukama z Romano Stilo ze Smetanovy Litomyšle. Momentálně jsem šťastný a nějaké zvlášní přání nemám.

Co vede lidi k návštěvě vašich koncertů?
Myslím si, že lidé jdou spíš na Šporcla s cikánskou cimbálkou. Nic víc bych v tom nehledal. V této muzice a složení není příliš moc možností co pokazit. V tomto prostředí se spíš očekává, že bude pěkná, že bude pro lidi na uvolnění. Program je takto stavěný, aby přilákal lidi. Bylo to vidět i na dnešním publiku, které bylo velice vřelé, prima. Mají možnost se odvázat a tak tomu bylo i dnes, pokud vás zrovna neštípl komár, když je to pod širým nebem.
I když koncert mohl působit rozjímavě, jsem docela utahaný. Nezdá se to, ale je tam opravdu hodně virtuozity. Tak jako cikánskou hudbu, mám rád i židovskou. Mají hodně podobné osudy, ve kterých se odráží vše, co si prožili, a autoři to nechávají ve skladbách hodně znát. Jako celek to působí poeticky.

Jak na tom je klasika?
Klasická hudba by měla mít, a já se o to velice snažím, své místo ve společnosti. Hrajeme spousty koncertů, v republice je i dost hudebních těles, ač je těžší a těžší se prosazovat. Klasická hudba měla vždy své místo a posluchače, nikdy to ale nebyla vysloveně masová záležitost. Veškerá ostatní hudba se vyvíjí. Soudobá klasická hudba to má těžké a hledá si to správné místo. Je hodně na skladatelích, aby si našli své místo na světě s určitým rukopisem, který se přizpůsobuje dnešnímu životu a potřebám posluchačů. O tom, že jsme se ale od klasiky dostali k naprosté atonalitě (nemelodičnosti), není pochyb. Lidské ucho je přizpůsobeno k tomu, aby poslouchalo líbeznou melodii. V dnešním světě, který je plný různých ruchů a neštěstí, si myslím, že u klasiky si lidé úžasně odpočinou a relaxují. Klasická hudba má v sobě neuvěřitelnou škálu prvků, které probouzí příjemné pocity - osvěžení na duši.

Média vás vyzdvihují do nebes, je to inspirující, nebo zavazující?
Nevím. Snažím se být k lidem vstřícný, milý a výstupy neukázněného diváka ke koncertu patří, takže si z toho hlavu nedělám. To, že mě vyzdvihují, to je prima. Člověk si myslí, že dostat se někam je těžké, ale prakticky nejtěžší je tam zůstat, což je stará pravda. A je to opravdu pravda. Naštěstí mě moc baví, co dělám, a vím, co chci, kam se chci dostat, pořád se chci ve hře zlepšovat. To mě nejvíc žene dopředu a zavazuje.

Jak si vysvětlujete, že vše je v hlavě uloženo, že se vše pořád může ukládat?
Je to vše naučené od pěti let. Prostě se to tam někde ukládá. Když jsem doletěl do Japonska a neměl jsem čas se aklimatizovat, prakticky jsem musel hrát o půlnoci našeho času, po překonání prvotních obtíží jsem začal hrát a bylo. Jak je to tam v hlavě uspořádané, nevím jak, ale je to tam. (smích)

Sbíráte housle jako Václav Hudeček?

Ne. Mám jen troje housle, to mi stačí.

Na krku vám visí židovská hvězda. Souvisí to s vaším životem?

Mám rád celý židovský národ, historii, kulturu, je to pocta.

Kdybyste si měl vybrat něco jiného v životě, co byste nejspíš dělal?
Kdyby není a já hraji od pěti let. Hudba je mým životem. Nic jiného nemám, neměl jsem, pouze hraji tenis nebo si čtu. Jiné koníčky, které by mě naplňovaly, neznám a nelákají mě. Odjakživa jsem houslista a doufám, že tak i skončím a nebudu muset vymýšlet nové tenisové returny.

Jste talentovaný, nebo
je hraní pro vás dřina?
Existuje spousta talentovaných dětí, kteří to vůbec nikam nedotáhnou, a naopak ti, kteří svou prací na sobě pracují a dosahují významných úspěchů. Měl jsem to štěstí, že jsem získal od pánaboha i talent. Současně jsem byl správně vedený, abych na sobě stále mohl pracovat. Je to půl na půl.

Znáte nějaký vtip o houslistech?
O houslistech žádné vtipy nejsou, snad je o violistech. Nějaká fanynka mi přinesla asi dvacet o violistech a ten nejjednodušší zní: Jaký rozdíl je mezi houslemi a violou? Viola déle hoří.

Je ČR dobrá země?

Je skvostná a já to tady mám prostě hrozně rád. Moravské publikum, a to potvrdí všichni, je otevřenější, co se týká emocí, i vřelejší. Na mých koncertech ale pozoruji, že je to všude stejné. Naše vlast je prostě speciální a nemám rád lidi, kteří na ni nadávají. Je tu samozřejmě mnoho, mnoho neduhů, ale člověk by měl začít sám od sebe. Kdybychom se všichni vzedmuli a pokusili se udělat naše společenství a mezilidské vztahy lepší, třeba na začátek jen sem a tam, tak by nám to šlo jistě líp.

Překvapilo vás letos něco?
Lidé zjišťují, že materiálno není úplně všechno a že už si za těch dvacet let stihli vše nakoupit a poznali, jak je to u jednoho nebo druhého moře. Uvědomují si, že existují i jiné hodnoty než mít bazén. Překvapilo mě zajímavé zjištění, potvrzené i prodejností lístků, že v době krize lidé chodí více na kulturní akce. A sám si myslím, že je to pravda, protože na Smetanově Litomyšli museli přidávat několik koncertů našich i představení opery.

Proč tomu tak je?
Lidé na těchto akcích hledají klid a zapomínají alespoň na chvíli na všední starosti. Nemůžeme přeci žít pořád v nějakém stresu, strachu, depresích, které okolí vytváří. Potřebujeme nalézt uklidnění, inspiraci, že budou zítřky lepší, a s novým elánem pokračovat v další práci.

Máte výhrady proti metalu či jiným tvrdším hudebním žánrům?
Vůbec ne. Nejsem proti, jen to neposlouchám a neslyším v tom vůbec žádnou hudbu. Spousta lidí se tam jde odreagovat, že si tam zařvou a zadupají a všem okolo je to jedno. Je spousta lidí, kteří v tom vidí prostě úžasnou hudbu, a vůbec jim to neberu. V heavy metalu žádnou melodii neslyším, a proto je pro mě tento styl nepřijatelný. U2 mají krásné melodie a texty, které dokáží stejně oslovovat úplně jiné lidi, a ti dokáží dělat ve větším měřítku zas pro svět něco jiného, takže vše je v pořádku.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace