Hrůza: Tak se ukaž, kamaráde

Hrůza: Tak se ukaž, kamaráde
Buchlovice Společnost 04 / 08 / 2010

Pro mě je nesmírně důležitý, kdo mou písničku zpívá

Zpěvák a skladatel Michal Hrůza se dostal na špici naší hudební scény. Jeho píseň Evo ze seriálu Vyprávěj zná celý národ, stejně jako další hity hrané snad ve všech rádiích. Se svou Kapelou Hrůzy přijel do buchlovického amfiteátru koncertovat společně s Migem 21. Nedávno vydal druhé sólové album Napořád, které představil i fanouškům v Buchlovicích. Před koncertem jsme zpěváka vyzpovídali a přinášíme exkluzivní rozhovor pro čtenáře DOBRÉHO DNE.
?

Vaše jméno mi k vám moc nejde - nejste hrůzný, mně připadáte spíš jako plachý romantik... Nosíte ženě květiny a píšete básničky (písničky)?
Někdy si říkám, že jsem fakt hroznej, ale když je někdy nějaká krize, jsem schopnej koupit i ty kytky. Svůj romantismus maskuji hrubou slupkou...

Tak to pak vaši ženu musí bavit vás rozmotávat.
No, někdy určitě ano, ale sem tam mě má taky plné zuby. (smích)

Myslím, že vás už nikdo nebere jen jako frontmana kapely. Jste uznávaným zpěvákem, skladatelem,... Je to od odchodu od Ready Kirken velký skok nahoru. Máte radost z toho, čeho jste dosáhl, nebo vás to svazuje větší zodpovědností? 
Asi oboje. Cejtím to jako skok dopředu a tím taky možnost dělat další a nové věci. Zároveň je to však svazující. Získal jsem jakousi image, která znamená, že věc, na které pracuji, musím udělat dobře, i když pochybuji, jestli to vůbec udělat dobře jde.  

Vydal jste desku, ukončil turné, v létě koncertujete... Kam máte namířeno dál? Do čeho byste se rád pustil na podzim, v zimě nebo třeba v příštím roce?
Teď jsme si řekli, že dáme krátkou pauzu, abychom načerpali nápady na novou desku. Jenomže do tohoto stavu nám najednou přišla nabídka udělat hudbu k filmu, jehož téma je pro naši republiku strašně zásadní, a to je důsledek heydrichiády - vypálení Lidic. Teď pracuji na tom a přípravu desky jsem tudíž odložil.    

Jak jste se dostal k filmové hudbě pro připravované Lidice?
Vždycky jsem toužil hudebně se podílet na nějakém skvělém filmu, ale nevěděl jsem, jak se to dělá. Nemohl jsem přeci přijít za režisérem a říct: Hele, vy děláte skvělej film. A nemohl bych na něm taky pracovat? Tak jsem si počkal 15 - 20 let, až za mnou přišel kamarád Honza Budař, abych mu pomohl s písničkou k filmu Lidice. No a najednou, díky Honzovi, mám možnost spolupracovat na skvělým projektu. A za tu novou zkušenost a vlastně i splnění snu jsem moc rád.  

Většina vašich písní je o životě, o lásce a teď tak složité téma, jako je vypálení Lidic?
Zpočátku jsem byl přesvědčenej, že je to tak velký téma, že si na ně netroufnu, že jsem na to asi ještě mladej. Ale pak jsem si najednou uvědomil, že zase tak mladej nejsem,... že muž, kterýmu je skoro čtyřicet let, by se měl k tak zásadnímu tématu umět postavit a vyjádřit se všeobecně ke zlu a nějakým způsobem ho reflektovat. A v tom okamžiku jsem sám sobě připustil, že toto téma naopak strašně moc dělat chci.
Takže teď pracuji na soundtracku k Lidicím a budu-li mít štěstí, tak udělám i nějakou písničku k filmu.

Měl jste možnost přečíst si i scénář, nebo jste se držel dějin a požadavků producenta? 
Samozřejmě jsem měl možnost scénář si přečíst a musím říct, že mě obrovsky překvapilo, že bylo všechno jinak, než jsem znal. Jsem totiž z generace, která vůbec nepochybovala, že Němci vypálili Lidice proto, že někdo z té vesnice napomáhal atentátu na Heydricha. Až teprve po přečtení scénáře Zdeňka Málera jsem zjistil, že vypálení Lidic bylo jen zoufalým nenávistným gestem lidí, kteří se chtěli pomstít na nevinných lidech.

Jaký je zásadní rozdíl mezi tím, když píšete text pro sebe a jiného interpreta?
Princip skládání je v tom, že člověk hledá nějaký poznání a pak je chce předat prostřednictvím sebe nebo někoho jiného. V mém případě to funguje tak, že pokud já mám chuť předat vlastní poznání, musím je věnovat člověku, kterýmu naprosto důvěřuju. Takže můžu složit píseň buď pro sebe nebo lidi, který opravdu důvěrně znám a věřím jim. Pro mě je prostě nesmírně důležitý, kdo mou písničku zpívá, takže jen tak na objednávku to neumím.

Vaše písničky vznikají spíš na základě prožitků, nebo fantazie?
Oboje. Reálný příběh se s fantazií snoubí, jedno s druhým souvisí. Příběh bez fantazie v písních nefunguje nebo je to nuda.
Připadá mi komické, když po skončení koncertu nadšení fanoušci volají Hrůza! Jak poznáte, že se koncert líbil, nebo že nadávají?
To je přece sranda a pro nás nejkrásnější věc na světě, když po skončení koncertu všichni volají hrůůůza! Využíváme svého jména, kde to jen jde. (smích)

Jaký ohlas měla loni vydaná deska Napořád? Z Velryby jste byl nadšený, jak vnímáte druhý počin? Spokojenost?  
Jasně že spokojenost. Obě desky beru jako rovnocenné, obě jsou srdcovky. Každá však vznikala za jiných okolností. Myslím, že Napořád je deska s nadhledem. Bílá velryba byla vydřená. Tehdy jsem dokazoval lidem, že odchodem od Ready Kirken nekončím. Že jsem schopnej všechno to ustát a přesvědčit pochybovače, že ve mně přece jenom něco je. U Napořád byl naopak prostor pro nadhled.
Myslel jsem, že dvě desky budou pro můj vnitřní egoismus k přesvědčování stačit, ale v poslední době přemýšlím, že musím vydat alespoň ještě jednu, abych mohl klidně spát s pocitem, že jsem dokázal lidi přesvědčit. Pak doufám, že mně snad už budou důvěřovat.

Velký ohlas mělo vaše neobvyklé turné po hospodách, chystáte nějaké pokračování? Jak vás brali hosté? Zažili jste v tom smyslu i něco srandovního, neobvyklého? 
Tak to byl mazec. (smích) Ten, kdo si myslí, že když do hospody přijede někdo slavnej, tak si všichni sednou na zadek, se plete. Půlka hostů přišla vyloženě na nás, ale druhé to bylo úplně fous. Bylo to spíš o tom: Tak se ukaž, kamaráde. Zarputilí štamgasti zarputile seděli a my museli přesvědčovat, že to umíme rozbalit. Většinou jsme nakonec našli stejnou řeč. (smích) 
Zajímavý bylo, že někteří hospodští ani nevylepili plakáty, takže bylo v hospodě třeba jen deset patnáct hostů, zahráli jsme si sice skvěle, ale při konečném sčítání jsme měli víc zážitků než peněz na živobytí… (smích) Když se na to ale podívám zpětně, bylo to fakt zajímavý a skvělý. Chtěli jsme to zopakovat, ale náš management nám to více méně zakázal.

Jak letos strávíte dovolenou - tedy pokud někam stihnete vyrazit? 
Letos opět vyrazíme na náš oblíbený ostrůvek v Chorvatsku, kam se vracíme do rybářské vesničky. Nepotkáme moc turistů, ráno si koupíme chleba a mlíko, večer upečeme rybu a je nám fajn.

autor: IVA TYMROVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace