Pod sukněmi Kněžpolana nezapřel. Navlékl si žabí spoďáry

Jak dlouho ještě to ta letošní chasa chce táhnout? ptají se občané Kněžpole. Dlouho, kontruje veselá a po čertech semknutá parta folkloristů. Už to táhneme měsíc. Začali jsme týden před hodami, blbneme celých čtrnáct dní po hodech a dnes to vrcholí na babských hodech, shodují se Daniela Valová s Bronislavem Lapčíkem, starší stárci letošních hodů při první zastávce. Ta se uskutečnila jak první u starší stárky, a tak nabrala opačný kurz než před čtrnácti dny. Hlavně mamka to se mnou prožívá. Jako starší stárka, dnes v chlapském kroji, mosím říct, že to kluci mají lepší. Konečně nemusím pořád stát a pěkně si možu sednout, svěřila se Daniela s knírkem pod nosem, kterým si vysloužila přezdívku Otakar po známém divadelním herci Otakaru Brouskovi. Už je to komornější a spíš pro nás. Obejdeme stárky, po dědině něco zazpíváme, když nebude moc pršet zatančíme a večer to rozjedem na zábavě s Koktailbandem, přidal Broňa něco z důležitých informací a utrousil něco o půlnočním překvapení. Bude to taková scénka, zdráhal se prozradit. Jako ze života dědiny? Ne, zasmáli se oba. Hodně vtipná scénka s názvem pánvičky, řekl a už mi bylo jasné, o co půjde. A kdo bude hrát hlavní role, muži? Ne! Budou to dnešní ženy, nám by to nemělo na čem držet, vyhrkla Daniela.
Nechyběla tradiční tombola a veselá zábava do pozdních ranních hodin a ani první myšlenky na to, jak prožijí ve společném kruhu letošního Mikuláše.