Jak Luboš Málek ovlivnil Olšavu a Lenku Švehlíkovou?
Foto: Markéta Švehlíková / Pamětní desku vytvořil český akademický sochař a medailér Daniel Ignác Trubač.
Byl hybnou pákou, uměl být přesvědčivý a vytrvalý...
V sobotu jsem měla tu čest podílet se přímo na samotném odhalení pamětní desky našemu dlouholetému kamarádovi Lubomíru Málkovi. Pro dnešní nejmladší olšaváky je to pojem, který vnímají už více méně zdálky, i když celkem často, protože ho často vzpomínáme. Ale pro nás starší tanečníky a především muzikanty byl nedílnou součástí našeho olšavského života. Byl primášem, sólistou s nezaměnitelným hlasem, autorem hudebních úprav a neúnavnou vůdčí osobností souboru.
Já jsem znala Luboše od svých dětských let, kdy k nám chodil za tatínkem nejen kvůli muzice a Olšavě, ale i na víno se svými dvěma věrnými spolubydlícími. Díky vlivu rodičů mě neminulo tancování v Olšavě a později jsem se začala podílet na vedení souboru. Luboš byl vždycky hybnou pákou, uměl být přesvědčivý a vytrvalý. Byl skvělým a neúnavným organizátorem a uměl také dobře rozdělit úkoly těm správným lidem. Často s bouřlivou výměnou názorů, s různými překážkami, které bylo nutné společně překonat, ale nic není na světě jednoduché, důležitý je výsledek. Díky tomu soubor šlapal celou svou historií stále vpřed se spoustou slováckých večerů, výročních vystoupení, natáčení, setkání bývalé i současné olšavské rodiny, zájezdů a vystoupení doma i v dalekém zahraničí. Když postupně předával a pak definitivně předal prim Tomáši Zubrovi, i tak si občas rád přišel do zkoušek muziky zahrát, pokecat, vypít skleničku a zkontrolovat nás, jak si vedeme.
Dřív jsme se tomu potutelně usmívali, ale dodnes úspěšně využíváme jeho lístečkové metody při skládání programů, slyšíme jeho rady, jak se dobře nadechnout při zpěvu vysokých tónů a nebát se jich, jak správně frázujeme a zpíváme stejně jako mluvíme, muzikanti střídavě úspěšně třídí a řadí noty a jednotlivé party do „prešpánů“ a podobné perly, kterých bylo za ta léta nespočet.
V jedné písničce Luboš zpíval „Studená rosenka, studená jako led, nemožu, má milá, na tebja zapomnět“. Tak ať tato pamětní deska zapomnět nedá…