Jízda králů projela jako za starých časů

Jízda králů projela jako za starých časů
Foto: Pavel Paška  /  Král Pepík se svým vodičem - rodičem, tátou Josefem.
Vlčnov Společnost 02 / 06 / 2021

Včera Vlčnovem projela jízda králů, která se po dlouhých letech vrátila zpátky ke kořenům. Díky tomu, že dědinu neucpal několikatisícový dav, chyběl jarmark i kolotoče, mohl si král Pepík z Búd vychutnat jízdu svobodněji, jako za starých časů...

JÍZDA KRÁLŮ

Pavelčíkovi dokázali uspořádat jízdu králů i v současných podmínkách

Pro desetiletého čtvrťáka místní základní školy to byl nezapomenutelný den. Společně s o dva roky mladší sestrou Julií jsou od narození součástí každé jízdy králů, kdy se oblečou do kroje a projdou Vlčnovem v krojovaném průvodu. Letos jej jako krále podpořila jako družice ročníku 2002 i starší sestra Adéla.

„Taťka mně vykládal, jak se jízda jezdívala za našich pradědů, tak jsem to chtěl zažít taky,“ říká desetiletý král, který si kvůli pandemii musel počkat dva roky, než usedl do sedla „opentlené“ kobyly Denisy. Doprovázelo jej 12 koní. Mezi legrúty jeli dva Pepíkovi bratranci (Tomáš Pavelčík a Jakub Moštěk) a také dva bývalí králové Petr Šobáň a Darek Franta.

„Modlili jsme se jen, aby nepršelo. Zbytek už byl podružný a co se během jízdy stalo, mělo se stát. Neovlivníme to a nikdy se nezavděčíme všem...  Zítra se Pepík z Búd a naše rodina stanou pouhou vzpomínkou a kamínkem na cestě, po které už staletí kráčí vlčnovská jízda králů,“ shrnují pocity královští rodiče Petra a Josef Pavelčíkovi.

„Po týdnu nervozity se až divím, jak jsem klidná. Myslím, že máme všechno připravené,“ sdělila v předvečer svátku maminka Petra. „Co jsem neudělal doteď, už dělat nebudu. Kdo se chce přijít bavit, tomu stačí málo, a ten, kdo se bavit nechce, chodit nemusí - stejně bychom se mu nezavděčili ničím,“ doplnil královský otec Josef, který se musel smířit s odložením Pepíkovy jízdy o rok, osekáním doprovodných programů a spojením ročníku 2002 a 2003.

Velmi vyzdvihl pomoc legrútů, družic, nadšenců, spřátelených rodin, Klubu sportu a kultury a obecního úřadu. „Fakt nám pomohli všichni, kteří o jízdu v letošním roce stáli,“ chválí si spolupráci královská rodina. Zapojila se dokonce i základní škola. První a druhý stupeň nadělal třásně, růžičky a výstavu, deváťáci trasovali a vyzdobili cestu, kudy se pojede. „Na celkové situaci jsme se snažili hledat pozitivní věci,“ shodují se ruku v ruce manželé.

Za vítězství beru, že se jízda koná

„Proč se má jízda jet, když sem nepustíme turisty?“ slyšel otec Josef během debat názor poloviny Vlčnovjanů. „A proč by neměla? Vždyť před sto lety také nebyly žádné kolotoče a davy turistů,“ odpovídal všem.    

Nedělní trasa jízdy, kterou vytyčil otec Josef Pavelčík, byla delší a mimo zavedená pravidla. „Chtěli jsme jet mimo silnici, ale nechtěli jsme vynechat družice a obecní úřad, proto jsme udělali kompromis. Trasa vede jinudy a o to je zajímavější,“ doplňují královští rodiče, kteří letošní vlčnovskou jízdu pojali jako tradiční obřad, který Vlčnovjani každoročně hrdě staví.

Je možná symbolické, že právě před 100 lety v roce 1921 byl vlčnovským králem jmenovec toho letošního. Tehdy končila epidemie španělské chřipky a letos snad skončí i ta nová epidemie. „Věřím, že tou letošní jízdou králů, která byla hlavně o Vlčnově a pro Vlčnovjany, jsme se té před 100 lety opravdu přiblížili,“ uzavírá královský otec Josef Pavelčík.

Za každým legrútem a družicí stojí rodina, pro kterou je poslední květnová neděle vyvrcholením často týdnů starostí a příprav. Tyto rodiny většinou ani nemají příliš času na radovánky, jako jsou kolotoče, prodejní stánky nebo doprovodné programy, které jsou naopak důležité pro návštěvníky. Pro rodiny hlavních aktérů jsou to desítky hodin strávených nad výrobou papírových růží a jejich přípravou k ozdobení koně. Také výběr spolehlivého vodiče, kterého si vybírá rodina nebo sám legrút, je důležitou záležitostí. Zpravidla je to někdo z rodiny nebo blízký kamarád. Vodič musí mít důvěru rodičů legrúta. Důležitou součástí jsou krojové doplňky, protože se jedná o nejslavnostnější formu kroje, kterou má právo nosit pouze legrút a družice, a to jenom v roce své jízdy králů anebo na svatbě. Jsou velmi vzácné a je jich poskrovnu.

„Uvolili jsme se dat krále, vzali na sebe závazek, ukázali směr, že to nějak jde i v této smutné době. Jízda králů byla odježděna srdcem a s poděkování předkům,“ uzavírá Josef Pavelčík, královský otec.

autor: Iva Pašková

Galerie

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace