Jízda králů se dostala až do Francie

Jízda králů se dostala až do Francie
Vlčnov Společnost 03 / 09 / 2008

Fazolové lusky budou Vlčnovjan strašit ještě dlouho

I tento týden budeme pokračovat prázdninovým seriálem o festivalových cestách folklorních souborů za hranice naší republiky. O svém čtrnáctidenním pobytu ve Francii přišli popovídat umělecká vedoucí souboru Vlčnovjan Marta Kondrová, zastupující primáška Petra Šimková a tanečník Martin Jakšík.

Jubilejní ročník s jízdou králů
Pětatřicátého mezinárodního folklorního festivalu Les Cultures du Monde ve francouzském městě Gannat ve středu země se zúčastnilo osm tanečních párů, cimbálová muzika Čardáš, tentokrát s primáškou Petrou Šimkovou, Jiří Ulčík jako vrchní strojič koní, překladatelka a dvoučlenná posádka autobusu. Společně s nimi na festivalu vystupovaly soubory z Turecka, Jižní Koreje, Gruzie, USA, Mexika, Brazílie, Mali, Rumunska, Irska, ruské autonomní republiky Buryatia a několik domácích zástupců. „Hlavní programový ředitel festivalu Jean Roche začal o účasti Vlčnovjanu jednat již na podzim minulého roku. Situace nebyla zcela jednoduchá, protože se ukázalo, že organizátoři velmi stojí o to, aby součástí prezentace Vlčnova byla také jízda králů,” říká umělecká vedoucí Marta Kondrová, která zároveň popisuje, že nebylo jednoduché ustát festivalové podmínky. „Bylo dohodnuto, že jízdu králů předvede na místě soubor, který navíc musí absolvovat více než deset vystoupení. Znamenalo to do značně nahuštěného kalendáře zkoušek a vystoupení vtěsnat cvičné jízdy na koních a zkušební strojení koní, které nám umožnil Antonín Konečný z Milokoště, stálý příznivec a dodavatelem koní pro vlčnovskou jízdu králů,” popisuje Kondrová. „Někteří noví kluci, co přišli do souboru, poprvé seděli v koňském hřbetě, poprvé drželi v rukou otěže,” přidává své zážitky Martin Jakšík.

Poprvé vyjeli na čas
Nakonec se podařilo všechny organizační záležitosti doladit a autobus, po střechu naložený kroji, ozdobami na koně, kufry, vínem, slivovicí, sponzorským pivem a proviantem na 1450 km dlouhou cestu do Gannat, vyjel přesně. „Všichni jsme z toho byli na větvi, protože odjet včas se nám ještě nikdy nepodařilo. Po devatenácti hodinách cesty jsme dorazili na místo,” říká Jakšík. Zastavili u festivalového městečka, kde na ně čekalo obrovské šapitó s 2500 místy k sezení, ve kterém takřka denně předváděli tance z repertoáru Vlčnovjanu. „Vůbec první vystoupení jsme měli v příjemném městečku Puy Guillaume, kde nás spolu se souborem z Jižní Koreje a brazilskými muzikanty uvítala paní starostka slavnostním přípitkem. Všichni obyvatelé městečka se sešli večer na náměstí, kde jsme vystupovali, a vytvořili skvělou atmosféru a ve finále si s námi i zatancovali,” vypráví Kondrová. „Bylo naprosto běžné, že jsme měli vystoupení ve dne, ale třeba i v 00.45, což sice nebylo špatné, ale někteří z nás po náročné cestě usínali vestoje,” dodává Jakšík. Spolu s nimi měly vždy vystoupení i jiné soubory, takže měli možnost zhlédnout Gruzínce, Malijce, Francouze a jiné.

Noční jízda králů
Jedním z požadavků ředitele festivalu Jeana Rocheho bylo, že Vlčnovjan musí předvést v průvodu jízdu králů. Průvod se konal dvakrát, jednou odpoledne a pak večer - takže historicky poprvé se jela jízda králů potmě. „Díky tomuto požadavku se musel celý soubor naučit zdobit koně, proto jsme se letos ve Vlčnově rozmístili po rodinách jezdců a učili se přišívat růžičky,” vysvětluje Jakšík, jenž vždycky snil o tom, že jízdu králů pojede. Jedno zdobení by bylo málo, tak jezdili zdobit a učit se jezdit ke zmíněnému Antonínu Konečnému. Koně na francouzskou jízdu králů zapůjčila majitelka statku a jezdecké školy z Janzatu - malého městečka nedaleko Gannat. Nádherné růžičky, které si diváci ihned po jízdě králů nedočkavě rozebrali, do Francie připravily tohoto umění znalé ženy - Pavla Kučerová, Marie Kašpaříková a Marie Tykalová. Naše folkloristy trochu překvapilo, že francouzští koně jsou menšího vzrůstu než ti, na kterých se jezdí u nás. „Když jsme přišli na statek, majitelka koní nás postavila do řady a mě i Laďu Turzíka hned vyřadila, protože jsme chlapi jak hora. Pak nám přivedla statnější koně,” pobaveně vypráví Jakšík, pod kterým po dosednutí do sedla kůň „přičapl“, funěl, ale celý průvod naštěstí přežil. Koně se k překvapení všech nechali v klidu namašlit a výzdobu nesli hrdě, stejně tak jako koně při jízdě králů ve Vlčnově. „Jen majitelka koní na nás neustále nedůvěřivě pokukovala, když jsme na koních začali přišívat růže. Když je pak ale viděla v plné parádě, úplně se jí rozzářily oči nadšením,” dodává primáška Petra. Majitelka i stájnice, které měly dennodenně koně na starosti, se nakonec oblekly do přivezených mužských drlí a košulí a převlečené za chlapy jezdcům v průvodu vedly koně. Pro početné diváky byl „královský“ průvod neuvěřitelnou podívanou, zvláště také když jezdci kromě českých vyvolávek deklamovali verše i ve francouzštině. Nepochopili však smysl vyvolávek a vybírání do kasiček. „Nikdo nám nic nedal, jenom starosta Pijáček nám vhodil do kasičky tři eura,” upozorňuje na víkendovou návštěvu starosty Vlčnova Jana Pijáčka, který za svými folkloristy přijel s manželkou, ředitelkou Klubu sportu a kultury Zdeňkou Brandysovou a zástupkyní Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Vlastou Ondrušovou. „Jedna Francouzska mě začala tahat za gatě, pomyslel jsem si - to néni možné, že by ně chtěla hodit peníze do boty? Ale ona ně nasypala hrst tic tacu, že mám vykřičený hlas,” chechtá se Jakšík. „Pro nás byla největším zážitkem celého festivalu večerní jízda. Začínala kolem dvaadvacáté hodiny a byla to úžasné, když jedete osvětlenou ulicí, v oknech hromady svíček - na to nikdy nezapomeneme,” s dojetím popisuje Jakšík. Jízdu králů všichni ve zdraví přežili a oddechli si jak Vlčnovjané, tak i majitelka koní a jejich doprovod.

Byli vyřazeni z večírků
Tím, že je ubytovali společně s chlapeckým rumunským souborem v patnáct kilometrů vzdáleném Thuretu, byli odříznutí od společenského života, který vedli členové ostatních souborů ubytovaných přímo v Gannat. Každý den je navíc čekalo hromadné přesunování. Takže nezbylo než dělat soukromé večírky na ubytovně. „Navzdory poplašným zprávám, které se po Vlčnově šířily, ubytování sice nebylo z nejluxusnějších, ale šváby jsme tam neměli. Bydlely s námi pouze mnohonožky, šneci a sem tam nějaká ta ještěrka,” usmívá se Kondrová.

Nechápali, že budou všichni zpívat
Největším problémem při vystoupeních v šapitó bylo nazvučení muziky, hlavně cimbálu. Ostatní soubory společně s muzikou nezpívaly. Když začal zpívat Čardáš společně s Vlčnovjanem, zvukaři byli naprosto zděšení, jak to zvládnou se zvukem. „Byli to ochotní a učenliví mladí kluci, takže po několika domluvách, kdo bude mít jaký mikrofon, se vše podařilo. Muzika v počtu sedmi lidí dostala nakonec pět mikrofonů a pět mikroportů. Když to sečtu, tak celkově deset mikrofonů pro sedm lidí, což je síla. Právě tohle bylo mým největším zážitkem - dva a půl tisíce lidí, krásné nasvícení - fakt úžasná atmosféra,” popisuje primáška. Při vystoupeních sklidili bouřlivé ovace publika. „Myslím, že jsme se s naším folklorem ve Francii neztratili. I podle hodnocení ředitele festivalu pana Jeana Rocheho, který nás chválil, kde mohl, a jemuž je naše mentalita velice blízká,” pochvaluje své svěřence umělecká vedoucí.

Metla lidstva - fazolové lusky
„Po cestě v autobuse jsme se cosi bavili o jídle. Libor Moštěk se mnou souhlasil, že sníme všecko, jenom fakt nemusíme fazolové lusky a dušenou mrkvu. Pak dojdeme na první večeřu a co dostaneme? Fazolové lusky s masem. Nekecám, že během toho pobytu byly lusky aspoň dvacetkrát. A když je náhodou vynechali, na talíři se pro změnu objevila dušená mrkva s hráškem...a luskama,” šklebí se ještě teď Jakšík, kterému na zájezdu vadilo jedině jídlo. „Eště že jsme dostávali bagety, jedli jsme je ke všemu.” Na snídani každý den bageta, marmeláda a máslo. „Tato snídaně nám chutnala asi dva dny, poté už padaly návrhy zajet do supermarketu, aby si každý nakoupil to, co má rád,” doplňuje Petra. Naprostým šokem ale byly chipsy s kohoutem. V jedné vesnici po vystoupení souborákům slíbili francouzskou specialitu - kohouta na víně. „Na stůl přinesli mísy s chipsama. Hladní jak blázen jsme je všeci začali baštit. Hostitelé nás málem práskli přes prsty, že brambůrky jsou přílohou ke kohoutovi, tak nám sklapla brada,” přibližuje jiné chuťové zvyklosti Jakšík, kterého pak už nerozházela ani ryba s rýží. Ještě týden po návratu měli všichni střevní potíže a rychlé běhání.:) Jediný, kdo se alespoň jednou dobře najedl, byla muzika, kterou pozvali za jídlo a pití hrát do baru. Za hračku dostali tříchodové skvělé jídlo, takže jim bylo jasné, že si Frantíci umí pošmáknout, ale na folkloristech asi chtěli trochu ušetřit, protože tanečníkům večer opět uvařili „milované” lusky.

Trnková máčka s uzeným
Kromě vystoupení a jízdy králů byla součástí festivalu další doprovodná setkání souborů s veřejností ve festivalové vesničce, večerní zábavy v kabaretu a také příprava tradičního jídla pro více než sto hostů. „Naše tříčlenná skupinka za pomoci dvou místních profesionálních kuchařů připravila kyselicu, bramborové knedlíky, uzené maso a trnkovou máčku pro sto dvacet pět strávníků. Všem moc chutnalo, o čemž svědčily prázdné talíře i upřímné pochvaly hostů. Jako zákusek jsme přivezli skvělé vlčnovské vdolečky, chutnal i aperitiv v podobě slivovice a uherskobrodské pivo,” vychvaluje českou kuchyni umělecká vedoucí.

Propocená sopečné trika
Ve volném čase vlčnovští folkloristé jezdili na výlety. Navštívili lázně Vichy, místní koupaliště a pohoří, které tvoří několik desítek vyhaslých sopek. Na jednu ze sopek se dokonce z posledních sil vydrápali. Byl to hodně náročný výstup. Když konečně dobyli vrchol, všichni mohli ždímat propocená trika. Pohled do krajiny však stál za tu námahu. Během festivalu však zažili i jiné zajímavosti. Potkali ženu, jež pochází ze Slovenska. Rodačka z Trenčína žije ve Francii a provozuje tam i se svým přítelem, Francouzem, kterého naučila bravurně slovensky, autokemp u krásné řeky. Pozvala Vlčnovjany na kávu, relaxaci při petanque a polehávání u vody. Oblíbil si je festivalový maskot. Po celých čtrnáct dnů je doprovázel dědoušek z tamního domova důchodců. „Tento pán si nás vyhlédl hned první den na vystoupení a kamkoliv jsme se hnuli, tam byl on také,” upozorňují Petra s Martinem a dodávají, že je doprovázel jak v šapitó, tak i v okolních vesnicích, kde měli několik vystoupení. Se všemi ostatními soubory byli pozváni na grilování. „Všichni jsme se moc těšili, že se konečně najíme, až do té doby, než přinesli hovězí maso, které podle jejich názoru bylo už hotové, ale podle našeho ne. Bylo to totiž syrové. My jsme si ale poradili, odnesli jsme to zpět na gril a dogrilovali podle své chuti,” vzpomíná Jakšík. „Taky jsme každý večer na ubytovně dělali večírek při kytarách, kde si každý rád zazpíval a odreagoval se.” „Přes náročný a velmi pestrý program jsme podnikli během čtrnácti festivalových dnů několik výletů do okolí a poznali krásný, i když ne příliš známý kout Francie, zvaný Auvergne. V úterý 29. července jsme se v pořádku, když unavení, ale plní dojmů vrátili v ranních hodinách do Vlčnova,” shrnují na závěr umělecká vedoucí Marta Kondrová, Martin Jakšík a Petra Šimková.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace