KVĚTEN 2014
Skvělý český herec Josef Somr, rodilý Vracovjan, čerstvý držitel ceny Thálie za celoživotní dílo, za pár dní oslaví životní jubileum, osmdesát let. Diváci ho jistě znají jako výpravčího Hubičku v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky, jako profesora Ječmena v sérii o básnících či z role vojenského kuchaře Serváce v pohádce Tři veteráni.

 Tuto hereckou legendu si mohli diváci poslechnout v rámci Velikonočního koncertu v dominikánském kostele v Uherském Brodě, kde za hudebního doprovodu varhaníka a cembalisty Jaroslava Tůmy přednesl výňatky z textu Zahrada mariánská od Julia Zeyera. Při příležitosti tohoto vystoupení jsem měla možnost s panem Somrem v krátkém rozhovoru probrat jeho vztah k Moravě i aktuální pocity z převzetí ceny Thálie.

Narodil jste se na Moravě, jaký k našemu kraji máte vztah?

No to je slovo přímo do pranice. Samozřejmě že jsem Moravák z Vracova, samozřejmě jsem na to pořád hrdý a přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavoval, že půjdu z Moravy do Čech. Bránil jsem se tomu ve své mladické nerozvážnosti strašně dlouho, ale vidíte - nakonec jsem už dvě třetiny svého života v Praze. Do Vracova jezdím daleko méně, než bych chtěl. Čím jsem starší, tím je to pro mě víc daleko a obtížnější, takže se musím spoléhat, že mě sem někdo odveze. Chce to také pak už na delší dobu, abych si to mohl užít v klidu a nemusel se rychle vracet tam a zpátky.

Vracíte se sem i soukromě?

Já mám dokonce ve Vracově baráček, který jsme si pořídili s kamarádem. Mám tam tedy své zázemí, brášku a taky pochované rodiče a všechny příbuzné.

Vy prý hrajete na cimbál, je to pravda?

Už je to troufalé. Mám ho sice doma, ale protože se mi rozladil a moje ladění není tak profesionálně zdatné, abych to mohl zvládnout sám, tak čekám, až mi to někdo naladí. Ale jsem bohapustý amatér, to znamená, že hraju podle sluchu - co si nabrnkám, to si nabrnkám.

Takže folklor máte rád?

Samozřejmě. Dokonce velice rád.

Když jsme u té Moravy, pijete a máte rád slivovici?

Pil jsem, ale protože jsem si pokazil zdraví, tak mi to doktoři zakázali. Občas se napiju vracovského nebo moravského vínečka, ale tvrdý alkohol už raději nepokouším. Ono totiž nikdy nezůstalo u jedné štamprlky.

Jste čerstvým držitelem Thalie za celoživotní dílo. Co pro Vás tato cena znamená?

Každé ocenění samozřejmě potěší, ale nebudu předstírat takovou skromnost, jako že mě to opravdu překvapilo a že je to něco neuvěřitelného a tak. Potěší to, ale je to samozřejmě velmi pomíjivé. Každá sláva - polní tráva, ale současně to naznačuje, že když to někdo dává takhle, jako že za něco, co by už mělo skončit, tak je to takový smutný.

Když je to za celoživotní dílo, tak to znamená, že už se v podstatě nepočítá s ničím dalším, že už zřejmě řekli: už dej pokoj, zůstaň doma a už se na nás jen koukej a už nám do toho hlavně nemluv. Já se toho už držím dost dlouho. Divadlo jsem už přestal hrát asi před šesti roky. Velmi rád ovšem ještě účinkuju v rozhlase, pokud je nějaká šance, a v pražské Viole, kde jsou to takové komponované pořady, buď recitace, nebo čtení.

Takže divadlo už vůbec nehrajete?

Ne, už jen dohrávám právě v té Viole hru s Blankou Bohdanovou (pozn. red.: hra The Gin Game, za kterou získal v roce 2001 cenu Thálie).

Co Vás ve Vaší umělecké kariéře nejvíc bavilo? Film, divadlo, dabing, …?

Já jsem měl nejradši divadlo. Ale protože už mi ubylo tolik sil, už bych to nezvládal, a hlavně už se daleko hůř učím text, nejde to tak lehce jako dřív. Už ani nechci pokoušet lidi, aby se na to dívali, anebo poslouchali, protože si myslím, že lidi by radši někoho jiného, mladšího, krásnějšího.

Na kterou roli vzpomínáte nejraději? Máte nějakou srdcovku?

Na všechny, které se podařily, a na všechny, které se nepodařily, rychle zapomínám.

A hereckého kolegu?

Na ty, se kterými mně bylo dobře, ale jmenovitě nebudu říkat, protože bych na někoho zapomněl a on by se urazil a to bych nerad.

Kde vás můžou Vaši fanoušci v současné době vidět?

Když jdu na nákup, mají možnost mě vidět, když si jdu koupit noviny, tak taky… No a jinak jedině při takovýchto recitálech, které děláme jednou až třikrát do roka, příležitostně. Dělám to velice rád, navíc když jsou to výborní muzikanti, tak je to pro mě spíš vyznamenání.

Co byste vzkázal Vašim fanouškům a zároveň čtenářům DOBRÉHO DNE?

Aby byli šťastní, spokojení, aby se měli rádi, aby jim chutnalo jídlo a pití a aby se dožili co nejdelšího věku.