Jsem sběrač příběhů, píšu je do šuplíku

Jsem sběrač příběhů, píšu je do šuplíku
Foto: psy
Uherské Hradiště Společnost 25 / 03 / 2009

Vypsaná fiXa maká na nové desce - vyjde na podzim

Jeden by si mohl myslet, že se v poslední době na klubu Mír usadila kapela Vyprodáno! Na vchodových dveřích visela tato cedule během osmi dnů už podruhé. Po koncertu Anny K. na Mír přilákaly stovky fanoušků Márdi, Pítrs, Mejla a Mlejn z kapely Vypsaná fiXa. Atmosféra koncertu byla jako vždy úžasná, kapela jako by se s lidmi pod pódiem propojila. Tančilo se, zpívalo a pogovalo jako o život a Vypsaná fiXa rozparádila publikum starými i novějšími peckami. O natáčení nové desky, zážitcích z Londýna i životě kapely jsme si povídali s frontmanem a dvorním textařem Márdim.

Naposledy jsme se viděli v Tasově na Besedě u bigbítu. Fanoušci vás nechtěli vůbec pustit z pódia. Jak se vám na multižánrovém festiválku v létě hrálo? Vracíte se sem rádi?
Tasov byl nejlepším menším fesťákem, co jsme loni hráli. Byla tam super atmoška. A vůbec jižní Morava - Brno, Hradiště, Zlín byly po Pardubicích první, kde na nás v začátcích lidi začali chodit.
Hodně koncertujete, projedete republiku několikrát do roka. Neštve vás to věčné harcování?
Přemísťování je sice opruz, ale vždycky se těšíme na lidi, který nás nakopnou, a na hodiny strávený v autě hned zapomeneme. Pořád nás to baví. Máme za sebou období, kdy nás nikdo neznal a odehráli jsme během roku sto šedesát koncertů - to byla fakt síla! Koncerty jsme snížili na devadesátku, v zimě máme i pauzu, tak se pak vždycky strašně těšíme, až vyrazíme mezi lidi... Hraní potřebujeme jako sůl, protože když máme pauzy, hrajeme špatně. Jsme jako auto, který odstavíš na parkovišti - půl roku s ním nejezdíš a pak se divíš, že kucká, chcípá a nechce se rozjet. (smích)
Teď nahráváte v Londýně desku se starým i novým producentem. Dušan Neuwert s Honzou Muchowem zůstávají... Jak jste ale přišli ke Guy Fixsenovi?
V podstatě je deska nahraná, smíchaná a ještě se bude mastrovat. Hotových je dvanáct (možná třináct) písniček. Guye objevil Moucha, který s ním před deseti lety dělal desku kapele Ecstasy of St. Theresa. Je to profik, který spolupracoval i s Pixies, Slowdive, My Bloody Valentine atd. Mouchovi se s ním tehdy dobře pracovalo, líbilo se mu jeho vidění, proto jej, už jako kamaráda, oslovil. U nás to bylo jasný hned - jmenuje se přece Fixsen, což bylo jasný znamení. (smích)
Co nového vnesl Guy Fixsen?
Guy do toho vnesl anglický vidění a slyšení - celkově bude deska trochu ostřejší. Moucha s Dušanem produkovali a aranžovali, Guy smíchal sound. Do dvou věcí nám dokonce nahrál kytary, protože je muzikant. Je velmi zkušený a my jsme úplně nadšený, jak to zatím vypadá.
Máte srovnání v přístupu našeho a anglického studia? Ve způsobu práce?
Studio Kore, kde jsme točili desku, má vynikající vybavení. Maká se tam naplno, dokud je zaplacená frekvence. U nás vždycky přetáhneš, pak to ukecáš..., ale tam je to přísně striktní. Na druhou stranu jsou ti všichni ve studiu po celou dobu natáčení plně k dispozici.
A jiné zážitky z Anglie?
Když jsme natáčeli, tak jsme pořádně makali. Ráno do studia, večer sotva jedno pivko v hospodě vedle hotelu. A než ses napil, už bouchli do zvonu a bylo po všem. Já do toho ještě dostal chřipku, … prostě klasika. Utahaný a zničení jsme pak jeli v dodávce zpátky - cesta trvala pětadvacet hodin. Vrátili jsme se vyčerpaní, zmuchlaný jako papír, ale totálně nadšení.
Tak to jste Anglii do sebe moc nenasáli…
S kapelou jsme fakt hlavně makali. Ale když jsem pak byl na míchačce s Dušanem a Mouchou, kus Londýna jsme si prohlédli. Největším zážitkem byl ale fotbal. Zažili jsme tu úžasnou atmošku, viděli hrát Fulham, Blackburn…
Můžeš o desce něco prozradit?
Jak jsem říkal - bude trochu ostřejší, kytarovější. Takovej syrovější zvuk s lepším technickým obalem. Výslednice Brutálního všechna a Fenoménu. Někomu se to bude líbit, někdo to sepsuje, ale nám se to líbí hrozně moc. Ani jsme se nepohádali! A to si myslím, že se ještě nestalo. (smích)
Jsi opět autorem všech textů?
Všechny texty jsem napsal já. Akorát jednu sloku, na kterou jsem dopsal text, jsem si vypůjčil z knížky Dřevěná panenka od Martina Komárka. Napsal jsem ho už dřív, ale až teď se dostal na desku.
Je náročnější hledat nové příběhy, když už jsi jich z hlavy vypustil spoustu?
Na natáčení jsme se hodně připravovali. Nachystali jsme třicítku melodií, na který jsem měl složit texty. To byl docela mazec...dva měsíce mě nic kloudného nenapadl. Docela krize. Pak mé mozkové závity přece jenom něco nakoplo a pomaloučku se v hlavě začaly rodit první texty. Dokonce i v Anglii jsem ještě jeden udělal.
A co tvoje slibovaná kniha?
Už je skoro hotová. Chtěl bych ji vydat zároveň s deskou, tak doufám, že to klapne.
Co je v současné době největší inspirací, múzou?
Já jsem sběrač. Sleduji všechno kolem sebe a když mě něco osloví, hned to hodím na papír. Mám velkej stůl, do kterého házím na papírku psaný útržky myšlenek. Je to tam jako v archeologickým nalezišti - po vrstvách. Když pak dojde na skládání nových věcí, vyhážu obsah šuplíku po pokoji a vždycky z toho něco vznikne.
Máte dva novější videoklipy - Antidepresivní rybičku a nově pak Ruzyně. Bere VF natáčení klipů jako zábavu, nebo nutnost? A jak hodně kecáte do režie?
Když píšu písničku, představuji si ji zároveň jako videoklip. Proto jsme je nejčastěji dělali s kamarádem Michalem Kudláčkem z Pardubic (Mažoretka, Domácí motokrosář, Dabing…). Ten vždycky přesně vycítil, co jsem kterou písničkou chtěl říct. I s novou desku bychom chtěli vychytat nějakej dobrej videoklip. Já osobně bych si jej přál ke každý písničce.
Neštve kluky z kapely, že jsou za tebou trochu v pozadí?
To víš, že rejpají. (smích) Ale v kapele rozhodně šéfem nejsem.
Jak bojujete s kapelovou ponorkou?
Jsme vytrénovaní. Za ty roky se totiž známe strašně dobře, takže hysterický řvaní na sebe nebo útěky z auta jen v tričku a hledání po lese už máme za sebou. (smích) Zažili jsme spousty věcí a teď už si spíš vážíme toho, že jsme spolu vydrželi. Když se vyskytne nějakej problém a schyluje se k hádce, všichni už víme jak se chovat. Tím dokážeme přeskočit dramatické okamžiky.
Co žene VF stále vpřed? Jak se dobíjí?
Asi nás dopředu žene nějakej osud. Dřív by na nás nikdo nevsadil ani zlámanou grešli, když jsme po týdnu hraní vykřikovali, že jsme nejlepší ze všech. Možná kapelu drží pohromadě i to, že si kluci kromě mě udrželi svá povolání, čímž je kapela nepohltila naplno. Nejvíc se dobíjíme koncertováním a energií z fanoušků. 

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist