Jsem za upíra, saju z nich energii, říká Radim Hladík

Jsem za upíra, saju z nich energii, říká Radim Hladík
Uherské Hradiště Společnost 02 / 10 / 2008

Písničky jsou díky Pluku hozené úplně jinam, je to obrovské oživení

Skladatel, producent a pedagog Radim Hladík, jeden z nejlepších kytaristů naší hudební scény, oslavil na pódiu pražského Lucerna Music Baru 40. narozeniny legendárního Blue Effectu. Artrockové kapely, jejíž hudbě vždycky dával tvář. Na středeční koncert jej doprovodili kamarádi a přátelé v čele s manželkou Zlatou.  
Jeho prsty tančily po pražcích a strunách kytary v rytmu divokých nebo melodických bigbítových pasáží. S lehkostí, jako by jen tak náhodou…
Všeobecně se o tobě ví, že jsi kytarový mág, legenda - jak jsi se vlastně ke kytaře dostal?  
Kytara byl truc podnik, protože mě doma nutili hrát na piáno. Kytaru mi naopak skoro i zakazovali, proto jsem u ní asi tak dlouho vydržel. Otec, i když byl bankovní úředník, skládal vážnou muziku a dirigoval. Doma se poslouchaly opery, vážná muzika, a já jsem se přivalil s bigbítem.
To museli rodiče hodně zatnout zuby, ne?
No jasně! Bojovali se mnou, ale za pár let to přešlo. Dokonce někdy zašli i na koncert.
Cvičíš pravidelně, nebo už to máš prostě v ruce?
Cvičím, když to potřebuju. Už mám starý klouby, tak je musím rozhýbávat. Navíc, když necvičím, bolí mě levá ruka.
Pracoval jsi někdy vůbec normálně, nebo ses celý život živil muzikou?
Když mě vyhodili za bigbít z konzervatoře, stal jsem se brigádníkem v nemocnici na Vinohradech. V celé nemocnici jsem tehdy shrabal listí, krmil laboratorní myši a pak už jsem začal hrát.
Dneska tady byla i vnučka Barborka. Jaký jsi vlastně dědeček? Hraješ svým třem vnukům písničky?
Barborka a ostatní znají všechny moje písničky z desek a cédéček. Hraju jim málo, jsem děda hajdalák.
Kde se vzal prvotní impuls, kdy jsi dostal chuť vrátit se na pódia a dát dohromady nový Blue Effect?
Patnáct let jsem dělal s akustickou kytarou s Jardou Hutkou, Dášou Andrtovou. Čím dál víc mě ale svrběly prsty, bylo mi smutno po bigbítu. Pořád jsem ale čekal, až to dozraje a ten správný okamžik do sebe zapadne jako ozubený kolečko. A ono to zapadlo. Tak jsme se do toho zase obuli a musím říct, že je to teď s hraním docela hustý.
Všichni muzikanti v dnešním Blue Effectu jsou o generaci mladší. Ovlivnili tě nějak?
Jsem za upíra, saju z nich energii. (smích) Celou dobu se pohybuju mezi mladejma - produkoval jsem tři první desky Chinaski a dalším kapelám. Díky produkci desky Walk Choc Ice jsem se s klukama hodně skamarádil a pak, když se rozpadli, přišel ten správný okamžik obnovit Blue Effekt s Honzou Křížkem na postu kytaristy a zpěváka.
Hrajete pořád stejný, i když oblíbený repertoár. Kdy se pustíte do nových věcí?
Teď, už není kam jít, musíme se do toho zakousnout. Na textech jsem domluvenej s Michalem Horáčkem a muziku dáme dohromady v kapele.
Bude to stále v bluefektovském stylu?
Jasně. Musí to mít nějakou kontinuitu.
Přinesly čtyřicáté narozeniny kapely velkou nervozitu kapelníka?
Docela jo, protože se sborem jsme něco zazpívali na koncertě v Hradišti, ale pak jsme to s Honzou Gajdošíkem řešili přes telefon a počítač. Byla to premiéra a naštěstí to dopadlo skvěle.
Co jsi říkal na první zkušenost se Svatým Plukem?
Písničky jsou díky nim hozený úplně jinam, je to obrovské oživení. Hrozně se to líbí a pro všechny je to obrovská satisfakce.
A spolupráce s Honzou Gajdošíkem?
V pohodě. Vždycky si zavoláme, co by bylo dobré udělat - pak přijedou a uměj. Je to paráda, je na něj spoleh a umí!   

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist