30. dubna 1933 se v rodině zemědělců Josefa a Filomény Mošťkových ve Vlčnově, v trati Na Sralách č. p. 645, narodil první ze dvou synů Jan, slyšící také na oslovení Jenda, Janek, ale u dobrých přátel Honza.

Dětství prožil v nelehké době druhé světové války jako většina jeho vrstevníků v obci - pomáháním rodičům kolem hospodářství. Byl vedený k víře, pokoře a stal se ministrantem ve vlčnovském kostele.

Kulturní dění ve Vlčnově, to byly převážně místní dechové hudby - orelská a sokolská. A tak se Jenda vzhledem k vynikajícímu hudebnímu sluchu a citu pro rytmus a melodii učil hře na křídlovku u kapelníka Kašpaříka, vojenského muzikanta. V orelské dechové hudbě začal hrát už ve třinácti letech.

V období do nástupu na základní vojenskou službu byl důležitým členem zemědělské rodiny, kde bylo ruční práce až nad hlavu. Dnes si už nikdo nedovede představit, že podstatná práce zemědělce, obzvlášť Na Sralách, spočívala v zajištění vody pro domácnost i dobytek. I když doma na dvoře měli studnu, vody bylo nedostatek, a tak se musela téměř denně dovážet ze studny Na Žlebě (stávající vlčnovská pálenice), to znamenalo naplnit „lajtu“ (dřevěná sudovitá nádoba na vodu či močůvku uložená na voze). Voda se plnila pomocí kýblů přeléváním z pumpy.

Vojenskou základní službu absolvoval Jenda v letech 1953-1955, nejdříve šest měsíců v Michalovcích a pak ve Spišské Nové Vsi, kde založil jazzový taneční soubor. Po návratu do civilu se vrátil do orelské dechové hudby Vlčnov, ale krátce nato byl vtažen do dechové hudby sokolské. Současně došlo i k založení jazzového seskupení. Tato pro dědinu „moderní“ muzika hrávala v 50. letech o nedělích na tzv. čajích, v zimním období v dolní hospodě U Chovánků a v létě Pod Vinohrady U Zemků.

V roce 1956 se oženil s Marií Zemkovou (obchodníkovou na křižovatce). Narodili se jim synové Jan a Pavel a dcera Marta.

Celý život věnoval Jenda zaměstnání (Ingstav Brno, výstavba OKD, pivovary Jarošov a Uherský Brod) a rodině, volný čas pak hudbě. Jak sám říkává: „Hudba je po rodině pro mě vším.“ Dechovka hrávala na svatbách, o svátcích, také ke jmeninám, na plesech, odpoledních tancovačkách - čajích, ale i pohřbech, společenských událostech, Jízdě králů a podobně. Významné církevní svátky s žesťovým obsazením na chóru v místním kostele nebyly výjimkou.

V 60. letech po kolektivizaci zemědělství a vzniku tzv. většinového JZD Vlčnov došlo ke sloučení dechových hudeb (orelské a sokolské) pod hlavičku Dechová hudba JZD Vlčnov. Tento název jim umožnil vystupovat i v cizině. Zkoušky bývaly v neděli dopoledne v horní hospodě Sokolovna a v případě pěkného počasí na jaře a v létě pod lipami v prostoru u kostela. Před rokem 1968, v době krátkého politického uvolnění, měla Dechová hudba JZD Vlčnov možnost vyjet s družebním vystoupením do Rakouska (Salcburk, Hallein) a Holandska. Do dnešních dnů trvá dlouholeté přátelství s jednotlivými hudebníky družebních kapel zmíněných navštívených zemí.

Po roce 1970 se část dechové hudby přeformovala na dechovou hudbu Vlčnovjanka pod vedením kapelníka Antonína Koníčka (nyní kapelníka Boršičanky) a posléze kapelníka Pavla Nevařila. Jenda postupně přešel nástrojově z trumpety na melafon. V 70. letech krátce alternoval i ve zlínské filharmonii. Za dobu své hudební kariéry ve Vlčnově hrál postupně pod vedením kapelníků Kašpaříka, Kučery, Koníčka a Nevařila. Sám byl organizačním vedoucím Dechové hudby Vlčnov. S dechovkou procestoval celou řadu zemí (Itálie, Rakousko, Německo, Holandsko, Belgie, Francie) a stovky významných měst a obcí v celé České republice. Dvakrát vlčnovská dechová hudba koncertovala na filmovém festivalu v Karlových Varech (1962 a 1965).

Jendovou dlouholetou tradicí bylo vánoční koledování těm, kteří jsou už „za dědinú“. Dlouhé roky vždy po štědrovečerní večeři chodil na hřbitov, kde hrál svým drahým, známým zesnulým, hudebním kolegům i všem odpočívajícím na místním hřbitově vánoční písně. Po tomto loučení na hřbitově následovalo hudební zvaní na půlnoční mši z ochozu věže kostela. Jako výborný zpěvák a sluchař se stal Jenda v roce 2003 jedním ze zakládajících členů Mužského sboru Vlčnov.

Že slovácká dechovka i mužský sbor vystupují v kroji, je všem známé. Určitě nebude ale přehnané, když řekneme, že za těch 90 let prožil Jenda v kroji čtvrtinu života. Například v roce 1970 Dechová hudba Vlčnov absolvovala 150 koncertů.

S manželkou Marií navštívili několikrát významná poutní místa - Řím, Vatikán, Izrael, Palestinu, Fatimu, Menžugorje, Lurdy -, a to částečně před rokem 1989 a částečně později. Po uvolnění, které nastalo listopadem 1989, pokračoval Jenda v poznávání významných míst světa. Určitě patří k těm málo Vlčnovjanům, kteří viděli Velkou čínskou zeď a prošli se po ní (2001). Měl ale možnost se rozhlédnout i do širokého okolí naší domoviny, protože v září 2014, kdy bylo jubilantovi 81 let, v rámci vystoupení Mužského sboru Vlčnov na Oravě absolvoval v kroji 4,5hodinový výstup na vrchol Babia hora s výškou 1 722 m n. m., nacházející se na pomezí Slovenska a Polska. Tento vrchol v mládí často navštěvoval papež Jan Pavel II. a pro slovenskou i polskou část je to významné poutní místo.

V roce 2014 odešel Jenda do muzikantského důchodu, ale stále je platným členem kulturního dění ve Vlčnově. V roce 2016 udělil Janu Mošťkovi Zlínský kraj ocenění Za celoživotní rozvoj vesnické kultury v oblasti dechové hudby.

K významnému životnímu jubileu, 90. narozeninám, přejeme Janu Mošťkovi pevné zdraví, štěstí, spokojenost, trvalou vitalitu a lásku lidí kolem něj.

Doufám, že když se ohlédneš zpět

do uplynulých devadesáti let,

Tvé vzpomínky Tě hřejí a těší.

Věřím, že když budeš slavit,

Tvé srdce bude naplněno láskou a radostí.

Vše nejlepší, švagře!