Kdo měl vlajku, dostal baňku

Kdo měl vlajku, dostal baňku
Foto: pri
Slovácko Společnost 13 / 11 / 2010

Každý den stojíme před rozhodnutím, na rozcestí, kam budeme směřovat

92. výročí vzniku České republiky je již dávno za námi, stejně jako včerejší den. Jestli dny následující po 28. říjnu byly uspokojivé, stačí, když se ty zítřejší opět pokusíme zvládnout stejně dobře jako ty uplynulé. Jestli byly špatné, s větším úsilím se budeme ucházet o nové, lepší. Pokud však byly naplněny pokornou snahou být prospěšný ostatním lidem, další dny budou zárukou nastavení správného ukazatele životních jistot. Jistot, které s sebou nesou víru a naději.
V tento významný den se na rozhlednu Brdo v chřibských lesích vypravili skauti z klubů v podhůří Chřibů, pravidelní návštěvníci i náhodní turisté, aby si v diskuzi připomněli, čím vším prošel český národ, a pokusili se o znovunabytí oněch zmíněných základních jistot.
Po výstupu k patě rozhledny to zprvu vypadalo, že jde o alkoholický dýchánek spojený s pojídáním namazaných chlebů. Z davu znělo: Kdo si nedá Jelínka, odře si kolínka. Ale jak tomu bývá - vše je nakonec jinak, než se na první pohled zdá být patrné. Na vrchol 587 m n.m. z kroměřížské strany s vlajkou v ruce přišly tři ženy. Já jak si to přečtu v novinách, dostanu chuť na baňku a jdu, komentuje Miloslava pro mě v první chvíli překvapivě svou účast. Ovšem je to žert a pravý důvod, proč se vypravily do hor, zmiňuje velmi rychle po vlně smíchu. To tu již bylo, takové ty organizované akce. Už nechci, aby mi v práci říkali: 28. října půjdeš na Brdo a uděláme ti čárku, jako to bývalo za bolševika. Dnes přišla spousta lidí dobrovolně a rozhodně to není jen kvůli tomu, že zde dostanou štamprlu, zdůrazňuje Miloslava a její slova podporují další věty o historii její vlastní vlajky. Vlajku šila moje babička v roce 1945. V 68. jsem s ní lítala já, to mi bylo šestnáct let, 1989 byla na Letné a teď chodí na takovéto akce.
Je to také připomínka i pro mladší generaci? Ptám se Kristýny, nejmladší z trojice. Pro nás je to o tom, že se ptáme, co se dělo, jak to bylo, takže i pro mě to má hlubší smysl. Je dobré, když tu mladé lidi vidím, bavíme se o tom, a myslím si, že to svůj význam, a to nejen symbolický, má. Současně se spojují dva regiony předělené Chřiby, přidává se třetí Iva.
Tato akce se stala také 21. setkáním skautů ze střediska Modrá, kteří tradici výstupu na Brdo založili, spolu se skauty z Tupes, Salaše, Jalubí, Starého Města, Uh. Hradiště a letos dokonce i z Polešovic. Skauti si tady svým způsobem připomínají založení ČR, protože ve skautském slibu slibují věrnost své vlasti, říká Oldřich Vávra, starosta z Tupes. Zatím jsme nikdy nevynechali, ať bylo jakékoliv počasí. Vždy se nás sejde kolem stovky, především dětí, které již dnes doprovází i jejich rodiče, doplňuje Vávra a před nástupem ještě dodává, že skauting není jen pro děti. Je to životní cesta i pro dospělé.
Tak jako každý rok byla připravena společná hra, letos v režii jalubského oddílu, a o upomínkové předměty, tzv. Brdníky, se postarali Tupešané. Scházíme se tady také proto, abychom si připomenuli ty, kteří za naši republiku položili život jak během druhé světové války, tak v době komunismu, přidává závěrem Miroslav Kovářík, starosta Modré.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace