Křenová: Rozhodně to není z povinnosti, protože to vždycky obečím

Hodování veselé, krojovaných kupa, slivovice hřála, Nedakoňanka vyhrávala do kroku i tance, písnička zazněla, a ne jedna, do průvodu se zapojily i děti se svým právem, prostě slovácké hody s právem byly ve Zlámanci takové, jak jsou místní zvyklí.
O dodržování tohoto zvyku v obci, která má jen tři sta obyvatel, se do nedávné doby staral Josef Říha, který pomyslné žezlo předal mladším. S chutí a zapálením se již pátým rokem o taneční vystoupení a organizaci stará Alena Křenová. „Vedl jsem to vždycky všechno, ale viděl jsem, že Alenka o to projevuje čím dál větší zájem. Má k tomu velké vlohy a jsem rád, že to po mně vzala, protože není přeci možné, aby dědina zůstala bez hodů. Na starosti jsem si nechal jen děti, prozradil Říha.
Taneční páry zde tvoří domácí a ti, co přijíždějí k příbuzným nebo rodinám. „Cvičit začínáme koncem srpna každý pátek a pokud se nám nedaří, tak přichází i sobota. Netancuji nikde, takže inspirace nebo motivy tanečků jsou okoukané od starších z dřívějška, z okolních dědin nebo si něco vymyšlím sama, prozradila Křenová po vyzvednutí stárka. A dodala: „Moc mě to s děckama baví a vím, že to dokážou také ohodnotit. Dají mi to najevo tím, že mi nechají zahrát sólo, a rozhodně to není z povinnosti, protože to vždycky obečím. Takže to musí být od srdce.
Tak jako na většině dědin nechybělo symbolické povolení hodů starostou obce, společné focení, tanečky a nakonec také taneční zábava.