Kopaničár na Hrozenku slavil šedesátiny

Kopaničár na Hrozenku slavil šedesátiny
Foto: pas  /  Kmotři - starosta Starého Hrozenkova Milan Vaculík a šéf kanceláře hejtmana Zlínského kraje Stanislav Minařík.
Starý Hrozenkov Společnost 10 / 09 / 2008

Žmolkovica pokřtila cédéčko Moja milá veselosc

V sobotu večer se kulturák na Hrozenku zaplnil takřka po střechu. Soubor Kopaničár slavil 60. narozeniny, tak se sešlo hodně gratulantů. U dveří byl každý přivítán žmolkovicí a pak už se rozjel program sestavený vedoucími souboru Janem a Marií Rapantovými.
Diváci nahlédli pod pokličku souborových vzpomínek, prohlížely se fotky, kroniky, ocenění, tancovalo se, zpívalo a veselilo.
Pořadem provázeli v kopaničárštině tanečníci Jurka Zapletal a Pavel Gabrhel. Nezapomněli ani na veselé zážitky ze života souboru. Kdo co kdy vyvedl, jak se kdo zapomněl nebo požil více žmolkovice, než unesl.
Do programu se zapojili i bývalí členové a přátelé. Kromě Kopaničáru zazpívaly i Čečery, mužský sbor z Vápenic a CM Strýci - všichni se znají, mnoho členů prošlo Kopaničárem, tak jsou vlastně všichni jedna velká kopaničárská rodina. „S manželem máme obrovskou radost, že se naši bývalí členové sešli a zapojili. Jsme nadšeni, že měla naše práce smysl, a bývalé zpěváky a tanečníky teď zveme jako hosty pokračujících souborů,“ říká Marie Rapantová, která doufá, že omlazenému Kopaničáru nadšení zůstane a soubor se bude předávat dál, z generace na generaci.
Žmolkovicí se pokřtilo i cédéčko Moja milá veselosc v úpravě primáše Jana Rapanta. Za kmotry mu šli šéf kanceláře hejtmana Zlínského kraje Stanislav Minařík a starosta Starého Hrozenkova Milan Vaculík.
„S cédéčkem jsme měli jen samé patálie,“ vypráví primáš. „Booklet nám nestihli udělat, tak jsme to s vnukem nakonec dodělávali sami. Pro cédéčka jsme museli zajet osobně do Zlína, protože nám je nedodali a nebylo by co křtít,“ vyjmenovává komplikace primáš. „Doufám ale, že když už jsme všechno překonali, bude se aspoň líbit.“
Manželé Rapantovi do nebe vychválili i Elišku Křížkovou, bez které by Kopaničár neměl v pořádku kroje. Stará se o ně, šije, vyšívá a vaří i báječnou žmolkovici. „Ke krojům jsem se dostala přes babičky. Ta z manželovy strany vyšívala, moja babička zas kroje prala, žehlila a skládala,“ vysvětluje rodinnou tradici vrchní krojařka Eliška Křížková. „O kroje jsem se začala hodně zajímat, až když začaly děti chodit do souboru - přišla jsem k tomu přirozenou cestou a už mi to zůstalo,“ dodává s kyticí díků v ruce.
Než se kdo nadál, byl tady závěr programu a fašjanky. Konec však všechny ohromil. Ve veselém fašjankovém hadu přibírali tanečníci všechny své bývalé členy z obecenstva. Kopaničáré pak zaplnili pódium, zazpívali a zatančili na závěr... atmosféra, až běhal mráz po zádech, no prostě krása! Přesně, jak se to o kopanickém folkloru povídá - živelné, zemité a přitom tak srdečné.
A pak už se jen gratulovalo, děkovalo, blahopřálo do dalších let, jedlo, pilo a s CM Strýci a CM Kopaničár tancovalo až do ranního svítání.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace