Na rozloučení s prázdninami jsme pro vás, milí čtenáři, schovali rozhovor s Richardem Krajčem, frontmanem skupiny Kryštof, jejíž koncert v rámci letošního Buchlovského hudebního léta považujeme na nejlepší!  

I když jste pilně pracovali - natočili a vydali nové album, jak jste si užili rok a půl bez koncertování? Předpokládám, že jste si užili hlavně dětí a rodiny.
Rodin jsme si užili tak ze sedmdesáti procent, ve zbytku jsme připravovali novou desku. Neustále jsme se sjížděli, dělali si soustředění, vybírali písničky, posílali demáče deseti americkým producentům a čekali, co se nám vrátí, vymýšleli a fotili obal atd.
Souběžně jsme připravovali turné, na kterém jsme pracovali celý rok. Díky pauze to však bylo v daleko větším klidu, když jsme nemuseli odjíždět třikrát týdně na koncert.   

Byla to docela odvaha, dát si takovou pauzu, ne?
To tedy byla. Já si to však velmi pochvaluji a myslím, že si to za čas zopakujeme.

Svým dětem před spaním zpíváte, nebo raději čtete pohádky?
Obojí. Třeba z té poslední desky mají v sobě zakořeněné oblíbené songy, které jim pak na přání hraju na kytaru, aby si se mnou mohly zazpívat. Večer však nastupují klasické pohádky. Nejraději mají příběhy, jež jsme během dne prožili. Třeba tím, že máme v sousedství bagr, kterému jsme dali jméno Tonda, při procházkách pak řešíme, co Tonda dělá, kde momentálně pracuje, kam odjel...

Nevyčítají vám Ostraváci přestěhování do Prahy?
To bylo ze začátku. Ale v současné době se děje pravý opak. Ostraváci jsou rádi, že mají svého zástupce v Praze, protože jsem na ně nikdy nezapomněl. Vyjadřuji se ke kauzám, které se v Ostravě dějí, a když jsou nějaké významné události, pokud můžu, nikdy na nich nechybím. Je o mně známo, že ať už budu bydlet kdekoli, mé srdce zůstává v Ostravě.  

V Krkonoších opravujete statek - chcete se tam usadit natrvalo?
Plánuju to už dlouho, takže doufám, že k tomu jednou opravdu dojde. Myslím ale, že jsem k tomu stále blíž a blíž.

Vaše koncerty jsou tematické a hlavně neobvyklé - vždycky fanoušky něčím překvapíte. Čím se inspirujete při vymýšlení koncertní dramaturgie?
Hodně přemýšlíme, kam s kapelou budeme směřovat, co uděláme s naší značkou Kryštof. Fungujeme podobně jako firma - pokud bude vyrábět stále stejný výrobek, brzy se přestane prodávat, i když patří k oblíbeným. Stejně tak je to i s kapelou. Neustále by měla přicházet s něčím zajímavým a obohacovat své fanoušky.    
My jsme se po šesti letech klasického koncertování dostali do bodu, kdy bylo potřeba udělat něco jiného. Tak vznikla akustická éra - kluby, haly, auly vysokých škol, opera s kostelním sborem a pak kina, promítání atd. Pro velké halové turné jsme se snažili připravit show, kterou tady ještě žádná kapela nepředvedla. Vymysleli jsme molo, konfetovače, balonky, aby měli fanoušci zážitek. Stejně jsme přistoupili i k letním festivalům - nakoupili jsme světla, velké balony, aby ani návštěvníci pod širým nebem nebyli o nic ochuzeni. Snad se nám to povedlo...  

Jste snílek, nebo pragmatik? Musí vás manželka Martina držet nohama na zemi?
Snažím se kočírovat sám. Na turné jsem si vymyslel spoustu jiných věcí, které nejdou v českých podmínkách zrealizovat, tak jsem je také musel vypustit. Jsem tedy snílek i realista. Sním však, že půjdeme ještě o level výš...

Jak došlo na spojení a snad i přátelství s Jarkem Nohavicou?
Jsme přátelé už velmi dlouho. Před dvanácti lety nám křtil první desku a od té doby jsme si říkali, že bychom spolu mohli něco natočit. Při natáčení Křídel z mýdla ve studiu sám navrhl, že s námi turné objede, jako host. Tím nás velmi mile překvapil...   

Kryštofu se velmi daří - myslíte, že máte štěstí na dobrou partu a nápady, nebo je to odvahou a tvrdou dřinou?
Je to obojí. Jednak musíme hodně dřít a pak mít štěstí na partu. My máme to štěstí, že jsme se dostali do nejlepší konstelace, jaká kdy v kapele existovala. Už neexistuje ego jednoho člena - je nás sedm rovnocenných parťáků. Vždyť jsme spolu takřka dvacet let - prošli jsme si výstřelem nahoru, obdobím stagnace, mírného sešupu a opětovného výstřelu nahoru. Už nás nic nepřekvapí. Všichni jsme pochopili, v čem je naše síla. A ač jsme si mnohdy nebyli jistí, jestli jdeme správným směrem, parta tomu, co děláme, hromadně věřila. Vždycky se nám to naštěstí vyplatilo.

Dokážete se s klukama z kapely uvolnit a zapařit jako za mlada? Nebo už usedáte a zvolňujete?
Zvolňujeme, ale dokážeme. (smích) Prožíváme úžasné období. Ještě nikdy jsme k sobě neměli tak blízko, necítili takové souznění, jako je tomu od vydání poslední desky. Asi jsme dospěli, nebo co. (smích) Jestli to z nás udělaly děti, rodiny, nevím.

Držíte se hesla: Vše je tak, jak má být, protože i špatné věci ti mnohé přinesou? Věříte na určenou cestu, osud a věci mezi nebem a zemí? Chodíte na rady k mamince - kartářce?
Na rady chodím rád. Mně to pomáhá, už pětadvacet let si ověřuji, že její výklad funguje na 99 %!

Líbí se mi váš osobní přístup - běháte do poslední chvíle kolem každého koncertu, dokud všechno neklape tak, jak má, vymýšlíte stále něco nového. Nemedializujete své děti a soukromí, jste upřímný, pomáháte začínajícím kapelám, ... Nejste z toho někdy hodně unavený? Čím se dobíjíte?
Mě to prostě moc baví. To víte, že jsem mnohdy úplně grogy, ale pak to přejde a jede se dál. Třeba teď mě čeká opravdový mazec. Během osmi dnů mě čeká šest koncertů, čtyři představení v divadle a dva natáčecí dny seriálu. Takže si říkám, že když přežiju těchto osm dnů, budu rád. Dobíjím se rodinou a dětmi.  

V Buchlovicích jste kdysi jako začínající kapela dostali prostor - Víťa Chromek vám dal důvěru. Vy to teď vracíte jiným začínajícím kapelám, jako je třeba Nebe, Zrní. Jak byste srovnal vaše a jejich začátky?
Myslím, že to mladé kapely snad mají i horší, než jsme to měli my. Díky sociálním sítím mohou daleko lépe komunikovat se svými příznivci, více je oslovit. Ale je to dvousečné. Na FB můžete mít tisíce přátel, cítíte se úžasně, ale na koncert je ochotno přijít jen sto padesát návštěvníků, což je pak průser...
Kdysi se říkalo, že internet nabídne kapelám nový prostor. Opak je však pravdou - kapely se v něm ztrácí a marně hledají svou tvář. V Nebe i Zrní však věřím. 

Tím, že jste si na protest přelepil pusu na Slavíkovi, jste ukázal, že nemáte strach - neměl jste někdy chuť vstoupit do politiky a udělat tam pořádek? Jak vnímáte, co se teď děje kolem nás?
Mě ta politika teď tak brutálně s...e, že nemám vůbec chuť vstupovat do prostředí, kde nemůžu nikomu věřit. Mám pocit, že si z nás politici dělají p...l!

Prozradíte, o čem budou Křídla Vánoc?
Film o lásce, o přáních, o tom, že si máme dávat pozor, na to, co si přejeme, protože by se nám to také mohlo splnit. Název mě zpočátku trochu odradil, ale příběh byl hrozně krásný a musím říct, že jsem ho na jeden zátah přečetl a na konci brečel - což se mi při scénáři dlouho nestalo. Příběh je Vánocích a přátelství čtyř lidí, jejich různých vztazích. Myslím, že to bude nádherný biják.