Kuba je v chase třináct let. Kvůli hodům se vrátil i z Mnichova
Foto: Eliška Dohnalová (@zachytila) / Trapličtí stárci Jakub Mikuláštík a Gabriela Škrabalová.
Když bylo Jakubu Mikuláštíkovi patnáct, přišli za ním babička s dědou s otázkou, jestli by nechtěl jít v kroji s chasou na hody. Mladý kluk tehdy vlastně ani pořádně nevěděl, do čeho jde. Souhlasil. A dnes je z něj nejstarší člen traplické chasy, který letos vyjde na hody už podvanácté.
„Moc mě to tehdy nezajímalo, ale řekl jsem, že tedy půjdu. Jak je ale vidět z mé hodové kariéry, chytlo mě to a jsem nesmírně rád, že jsem na to tehdy kývl,“ přiznává Jakub, který začal chodit v chase před třinácti lety. Jednu covidovou pauzu přitom nepočítá.
Z Prahy přes Pardubice až do Mnichova
Hody mu postupně otevřely cestu k folkloru a tradicím. Nestačilo mu už jen jednou za rok nacvičovat na domácí hody, a tak se během bakalářského studia v Praze přidal ke Slováckému krúžku. Později, při studiu v Pardubicích, nastoupil do folklorního souboru Kalina z Babic, kde působí už šestým rokem.
Ani když je daleko od domova, na traplické hody nezapomíná. Loni byl dva měsíce na stáži v Mnichově a kvůli hodům si udělal několikadenní výlet domů. „Naše hody jsou pro mě pořád srdcovka,“ říká.
Jakub vystudoval chemii v Praze a nyní je ve čtvrtém ročníku doktorského studia v Pardubicích, kde se věnuje chemii v oblasti výbušnin. K folkloru a vědě přidal ještě horolezectví. S přáteli vyráží zdolávat skály a vrcholy, mimo jiné ve Vysokých Tatrách.
Stárka je příbuzná. Maminka ji kdysi poslala na zkoušku
Jeho stárka Gabriela Škrabalová přitom není žádná náhodná taneční partnerka. Oba jsou totiž příbuzní – jejich babičky jsou sestry. „Ten by to se mnou teda vyhrál,“ směje se Gabriela při otázce, zda tvoří se stárkem pár. „Vztah ale máme – rodinný.“
Hodové tradice má Gabriela v rodině stejně jako Jakub. Její rodiče šli společně za starší stárky před šestatřiceti lety, stárkovali i další příbuzní a letos si hodovou premiéru odbyl její bratranec Filda v Jankovicích.
S chasou se Gabriela potkává od dětství. V kroji chodí odmalička a kdysi tančila také v souboru Lipečka v sousedních Jankovicích. Na její cestě k chase ale sehrála zásadní roli maminka.
„Mamka mi prostě jednou řekla, že mít kroj, to je jenom půlka úspěchu. Musím se naučit taky zpívat a tančit. Takže mě jednou vytlačila ze dveří a řekla, že jdu na zkoušku chasy a přes to nejede vlak,“ vzpomíná Gabriela.
Dnes studuje v Olomouci žurnalistiku a oboru se věnuje i prakticky. Šestým rokem pracuje jako externí redaktorka webu zlin.cz, zkušenosti sbírá také v televizi TVS. A když zrovna nepíše nebo netančí, má pohotovost u hasičů. V místním sboru je od dětství a později ji přijali také do výjezdové jednotky.
Největší právo v okolí dá pořádně zabrat
Letošní hody jsou v Traplicích výjimečné také tím, že mají pouze jeden stárkovský pár. Jakub ale po třinácti letech v chase a letech zkušeností podle Gabriely zvládl stárkování téměř sám. A společně je čekala pořádná váha – traplické hodové právo považují za největší v okolí.
„Letos nám trvalo dvě hodiny, než jsme ho pořádně napentlili. Ale výsledek stojí za to,“ říká Gabriela.
Hodové pásmo letos připravili Jakub a Venda Hrňová. Chasa zatančila bílovské a hlucké tance, do pásma se zapojilo jedenáct párů. Traplické hody přitom mají dlouhou tradici – na obecním úřadě ji připomíná velká pamětní tabule se seznamem stárků od roku 1943.
A tak letos v Traplicích šel za stárka muž, který se k hodům dostal náhodou jako patnáctiletý kluk a dnes kvůli nim cestuje přes půl Evropy. Po jeho boku stála sestřenice z druhého kolena, kterou kdysi maminka jednoduše poslala na první zkoušku chasy. A nad nimi se tyčilo hodové právo, jehož váhu prý letos oba pocítili doslova.