Do verbuňku vkládáme kus sebe, své povahy, temperamentu a charizmatu

Na pátečním programu Než nám léto odletí se představili i dospělí a dětští verbíři z kurzu, který se po celý týden konal v Kunovicích. Lektoři dětských verbířů David Janík a Petr Sabák a dospělých tanečníků David Pavlíček a Erik Feldvabel byli s výsledkem spokojeni. Každý den chodilo verbovat dohromady přes čtyřicet kluků z okolních dědin a místních. Dětí bylo okolo patnácti, dospělých takřka třicet. „Byli to většinou úplní začátečníci, nesouboráci a hodová chasa, což bylo výborné. S klukem, který už má něco za sebou, ale s ciframi si zafixoval i nějaké zlozvyky, je práce daleko těžší,“ shodují se lektoři. „Měli jsme dva obzvláště šikovné nováčky, kteří se chytali takřka napoprvé.“
„S Davidem jsme se v lektorství doplňovali. Já jsem se staral o taneční věci a David si vzal pod patronát techniku,“ vysvětluje David Pavlíček. „Kluci od středy tančili před cimbálem po dvou a my jsme se individuálně věnovali každému tanečníkovi zvlášť. Poukazovali na chyby, předváděli, jak by to mělo vypadat,“ dodávají lektoři a pokračují: „Na verbuňku je přece pěkné, že si žáci mohou vybrat, který styl tance je jim bližší, a pak do něj vložit vlastní já.“
Prvky jsou ale přece jasně dané? „Ano, ale i když se postavíme vedle sebe já, David a třeba Antal Stašek, každý tu nohu propneme jinak. Stejnou cifru uděláme každý jinak. Verbíř má svůj osobitý styl, do kterého vkládá kus ze sebe, a to je na verbuňku to krásné,“ říká Erik Feldvabel. „Vždycky se jedná o charisma daného tanečníka, temperament a osobnost, jak se tváří, kam se dívá, jak drží tělo, ...“ doplňuje David Pavlíček.
Letos oproti předcházejícím letem narostl zájem o dětský verbuňk. „Letos jich bylo dvanáct až patnáct a to nám ukazuje, že je o verbuňk zájem a dál se bude předávat z generace na generaci,“ uzavírá verbuňkovou rozmluvu Antal Stašek.