Květa Fialová: K narozeninám jsem dostala lachtana i okurky

Květa Fialová: K narozeninám jsem dostala lachtana i okurky
Květa Fialová je jedna z nejslavnějších českých hereček. Narodila se 1. září 1929, vystudovala brněnskou JAMU a prošla mnoha divadly včetně nejprestižnější scény, Divadlem ABC, kam ji angažoval Jan Werich. V poslední době je spojena především se Slováckým divadlem, kde získala cenu Thálie za roli Maude. V předvečer jejích narozenin 31. srpna uvede uherskohradišťská scéna černou komedii Popel a pálenka, kde hraje hlavní roli. Vstupenky jsou k dispozici online na webu Slováckého divadla nebo na telefonu 572 554 455.
Uherské Hradiště Společnost 21 / 06 / 2013

„Čas na rozhovor? Počkejte, podívám se do diáře,“ říká Květa Fialová do telefonu ve chvíli, kdy ji požádám o povídání pro čtenáře DOBRÉHO DNE. „Miláčku, viděla bych to tak za tři týdny, dřív opravdu nemůžu,“ omlouvá se. Každý den má divadelní představení, natáčení, povinnosti. „Pořád někde skáču,“ dodává. Mnohé tak možná překvapí, že téměř v poklusu oslaví jedna z našich nejslavnějších hereček už 84. narozeniny. Nakonec jsme se po téměř měsíci sešly v jedné z uherskohradišťských kaváren.

Paní Fialová, jak prožíváte léto?
Podívejte se do deníčku (listuje a ukazuje hustě popsané stránky). Skoro každý den něco mám. Tady natáčím seriál Gympl, pozítří jedeme s Naděnkou Konvalinkovou do Olomouce, tady jsem slíbila podpořit jednu akci pro africké děti.

Odpočíváte vůbec?
Samozřejmě. Někdy si jen tak sednu do křesla a dívám se na zvířátka v televizi. Ta jsou daleko zajímavější než lidi. Vypnu si zvuk a jen tak si představuju, že jsem mezi nimi. To já ale dělám, i když si povídám s nějakým blbcem. Dívám se na něj, usmívám se a myslím si, že jsem včela a proletím se. (úsměv)

Na dovolenou jste se nevypravila?
Ale ano, na tu jsme se s mým milovaným Pepíčkem těšili celý rok. Vyrazili jsme do Afriky, na Kapverdské ostrovy. Byl to velký zážitek. Hlavně si tam uvědomíte, když vidíte tu obrovskou chudobu, jak dobře se tady všichni máme. Protože tam nemají nic, dokonce ani pitnou vodu. To byl smutný pohled.

Promiňte, vy jste si troufla na tak dalekou cestu?
Jako že jsem stará? (úsměv) Let trval šest a půl hodiny, to nic není. Létala jsem s filmy po festivalech větší dálku. A Afriku mám ráda. Loni jsme byli v Egyptě, ale tam bylo příšerné horko. Kapverdy jsou sice skoro u rovníku, ale Sal je ostrov, kde je sluníčko pod mrakem a pořád tam pofukuje větřík, takže to bylo příjemné.

Vy se pořád jen usmíváte a vypadáte spokojeně. Je to tak opravdu, nebo je to jen hra?
Miláčku, to všechno záleží na vás! Chcete být šťastná? Tak buďte. Víte, kolikrát jsem už za života dostala do držky? Ale každá rána mě posunula a pochopila jsem, že se z toho nemůžu hroutit. Tak teď se raduju ze života, protože vím, že každá minuta je dar. Zlatím si své stáří.

Ano, četla jsem několikrát, jak vás kolegové obdivují, že jezdíte do Slováckého divadla, což je přes půl republiky.
Protože jsem v Hradišti šťastná. Mám tady největší lásku mého života. Pepíček je pro mě vším. Pak vám cesta do Hradiště uteče, když víte, že na vás bude čekat na nádraží a já ho zase uvidím.

To je taky důvod, proč jste ve Slováckém divadle nastudovala už třetí hru?
Ty důvody jsou dva. Jedním z nich je Pepíček Kubáník a mojí podmínkou bylo, abychom v každé inscenaci hráli spolu, a druhý důvod je divadlo samotné. Je tady vynikající soubor. Když chci mít na konci života to nejlepší a vím, že v Praze bych takové divadlo nenašla, musím jezdit do Hradiště.

Ve Slováckém divadle také oslavíte vaše blížící se narozeniny?
Byli tak milí, že v předvečer mých 84. narozenin, tedy 31. srpna, budeme hrát černou komedii Popel a pálenka. Je to o jedné vdově, kterou všichni její příbuzní považují za bláznivou, ale ona se jim nakonec vysměje a všechno dopadne jinak, než by si přáli.

Narozeniny jste už na prknech Slováckého divadla slavila několikrát.
Pokaždé u toho byla krásná atmosféra. V Hradišti jsou totiž nejenom skvělí herci, ale také nejlepší diváci. Víte, když na konci představení tleskají ve stoje, to je taková nádhera! A v Praze mi to nevěří.

Zavzpomínáte, jaké jste už dostala dárky?
Když mi bylo osmdesát, dal mi Pepíček osmdesát lahví šampaňského a osmdesát vlastnoručně vyrobených slunečnic. To jsem plakala a plakala. Dostala jsem ale také tuleně v zoologické zahradě, loni se domluvil s panem Grygarem a dali mi planetku, která nese moje jméno, a dostala jsem i třiaosmdesát lahví zavařených okurek od Pepíčkovy maminky, protože ona umí nejlepší okurky na světě. Ještě se divíte, že ho miluju?

Kdybyste si mohla vybrat, co byste chtěla vy sama?
Aby byly všechny bytosti šťastné. To bych si přála.

Kéž by se vám to splnilo! Paní Fialová, budeme se tedy těšit, že se 31. srpna ve Slováckém divadle potkáme, a protože těch gratulantů bude určitě spousta, tak už teď vám přeji za čtenáře DOBRÉHO DNE všechno nejlepší.
Děkuji a ať se za mnou čtenáři, kteří to dočetli až do konce, určitě staví, ráda se s nimi potkám.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace