V humně u Ondrů se čtyři dny od rána do večera hrálo a zpívalo. Z celého regionu se sem sjelo 25 finalistů dětské pěvecké soutěže Zazpívej, slavíčku. Čtveřice muzikantů a mentorů Jan Maděrič, Vlastimil Ondra, Zdeněk Stašek a Jan Káčer pro ně už počtvrté pod hlavičkou Folklorní akademie připravila Letní umělecké setkání zpěváčků.

Pokračovali tak v podpoře zpěvnosti na Slovácku a snaze o rozvoj dětského lidového zpěvu na Hradišťsku, Brodsku, Kopanicích a Zálesí.

Dva dny se věnovali malučkým dětem a další dva dny mládežníkům. Po celou dobu zpěváčky doprovázela skvělá muzička složená z účastníků. „Každý na něco hraje, tak jsme zformovali skvělou příležitostnou muziku, které to slušně šlape,“ spokojeně pokyvují mentoři.

„Já jsem k muzice vedený úplně odmala a jsem fakt do folkloru hodně zapálený,“ říká čtrnáctiletý Jan Miškar z Nivnice, který si kromě hromady zážitků odnáší i cenné muzikantské rady.

 „Vstupenkou na Letní umělecké setkání zpěváčků je účast v okresním finále Zazpívej, slavíčku. S některými účastníky máme možnost setkat se opětovně a přiznáváme, že nás hřeje u srdce, když vidíme, jaké dělají pokroky. To je obrovská motivace a odpověď, že má naše snažení smysl,“ shodují se iniciátoři.

Humno bylo zpočátku z nouze ctnost

„Naše humno byla spíš z nouze ctnost. Kvůli epidemiologickým ukazatelům jsme se rozhodli setkání uspořádat na poslední chvíli a tušili jsme, že by bylo nemožné zajistit pro tolik lidí ubytování,“ vysvětluje Vlastimil Ondra, jehož v rozhodnutí podpořila žena Zdeňka a se švagrovou Andreou udělaly zpěváčkům tolik potřebné zázemí.

 „Máme podporu rodičů, vidíme zanícení dětí i mládežníků a prý i inspirujeme lidi v jiných slováckých regionech. Ovšem nespokojujeme se s tím a pořád vymýšlíme, jak dále a ještě více inspirovat a přitahovat děti z celého regionu k naší lidové kultuře. Především k jejímu opravdickému prožívání. Věříme totiž, že v budoucnu své zážitky předají další generaci.“

Nora Ondrová poslední den oslavila 14. narozeniny dortem, blahopřáním a písničkou. „Přála bych si, abychom mohli folklor předávat dál, třeba i lidem, kteří v něm nevyrůstali. Vzít kamarády třeba na besedu pro teenagery, aby je to chytlo jako nás.“

Děcka nejraději rozebírají písničky...

Malí i velcí zpěváčci dostanou možnost několik dní se od rána do večera věnovat zpěvu, pod vedením zkušených mentorů a objevovat tajemství vetkaná do melodií a textů lidových písniček. „Mohou pak ještě lépe v sobě probudit talent, který dostali do vínku darem od Pána Boha,“ upozorňuje Vlastimil Ondra.

Dramaturgie setkání spočívá v tom, že si mentoři zpěváčky rozdělí do skupinek a pracují s nimi i hudebně radí..., zkrátka předávají zkušenosti. Poté se vystřídají, skupinky se proplétají nebo pracují všichni společně...

„Zjistili jsme už na prvním setkání v roce 2016, že kromě muzicírování a zpívání děcka nejvíc baví rozebírat texty písniček. Čteme a hledáme ta klíčová slova, která nám umožní proniknout k jádru jejich sdělení. Vždyť proč by si lidé určitou písničku zpívali, kdyby jim v jejich životech nic neříkala, ne?“ popisuje Vlastimil Ondra.

„Dětem se folklorně na Brodsku, Hradišťsku, Kopanicích i Zálesí věnuje hodně vynikajících a zanícených lidí. Naším cílem je být dalším střípkem do této mozaiky. Snažíme se přinést náš trochu jiný a svojský přístup, který nám tu poněkud chybí. Ale cíl máme s ostatními pedagogy společný, aby talentované děti u zpívání zůstaly co nejdéle - nejlépe celý život - a zkrášlovaly naše životy i v budoucnosti jako mnohé osobnosti regionu.

Radost nám dělají čerstvě dospělé dívky, které se seznámily právě na našich uměleckých setkáních. A přestože jsou z Napajedel, Buchlovic, Nedakonic, Horního Němčí či Hradčovic, tak si postavily SemTam sbor, setkávají se a stále zpívají. 

 

Večer pro Vlastu Grycovou

„Využili jsme, že vedu Boršičany a Nivničku, takže v úterý přijeli Boršičané a ve čtvrtek zase dámy z Ženského sborečku Nivnička. Oba večery prožili zpěváčci s dospělými zpěváky,“ popisují mentoři. Čtvrteční večer byl speciální. Vycházely hvězdy a tichou nivnickou noc začaly laskat tóny písně Kdybych byla, tak jak nejsu, bohatá... Hlasy žen hladily po duši a po tvářích jim tekly slzy. Slzy se objevily i v očích přítomných čtrnáctiletých dívek. Pochopily, že se vzpomíná na naši nezapomenutelnou Vlastu Grycovou. Jedna "její" píseň střídala druhou. Snad vidí to naše předávání mladým tam někde z hůry a je ráda. Vždyť kolikrát jen zaštítila svojí laskavostí a něžným hlasem kdejaké dětské zpívání na celém Slovácku! Jejím odchodem se odlomil další velký kus duše Slovácka. Snažme se, aby vyrůstali naši další legendární bardové..."