Ludmila Kočišová: Jsem takový obojživelník - malérečka i výrobkyně „šusťáků“

Ludmila Kočišová: Jsem takový obojživelník - malérečka i výrobkyně „šusťáků“
Foto: pas  /  Ludmila Kočišová s figurkami ze svého betlému.
Uherské Hradiště Společnost 21 / 01 / 2009

Oceněná takřka osmdesátiletá Ludmila všechny okouzlila dlouhým šedivým copem. „To, že vyhrál můj betlém, bylo i pro mě ohromným překvapením,“ dojatě přiznává autorka. „Je tady moc krásných betlémů, proto si prvního místa moc a moc vážím,“ dodává jedna z nejvýznamnějších lidových tvůrkyň našeho regionu, která byla oceněna cenou Nositelka tradice lidových řemesel. „Dopředu jsem to ale nevěděla. Tak jako všichni jsem dostala pozvánku, a až tady mi bylo naznačeno, že bude moje práce oceněna,“ přiznává překvapená vítězka. Na betlému pracovala dlouho. Jednotlivé postavičky k sobě skládala několik let. „Rozdělila jsme ho na dvě půlky, - jeden je klasický zimní a v druhém, jarnějším, jsou zobrazené postavičky řemeslníků, zemědělců a dětí. Všechno jsou to Vnorovjané zakletí do šustí,“ směje se autorka, která postavičkám, jež jí vznikají pod rukama, říká šusťáci.
„Nejtěžší je vdechnout figurkám život,“ říká autorka, která si oblíbila postavičky z chytání raků a řemeslníka s bečkou. Pyšná je také na koňský povoz s žebřiňákem. „Ještě nevím, jestli budu betlém rozšiřovat. Možná tam nějaké postavičky přidám, pokud se mi je podaří vymyslet opravdu zajímavé.“ Ludmila Kočišová měla vždycky šikovné ruce. Vyučila se šičkou. Když se jí narodili tři malí kluci, zůstala s nimi doma a hledala práci, která by se při dětech dala dělat. Tak se dostala ke kraslicím. „Dlouho jsem malovala a jezdila s ostatními malérečkami do zahraničí na předváděčky,“ vzpomíná. Pak, před jednačtyřiceti lety, absolvovala předváděčku panenek z kukuřičného šustí a to se jí stalo osudem. „Tehdy jsem pod dozorem zkušené „šusťařky“ udělala svou první panenku,“ vypráví Kočišová, která se formou pokusů a omylů vypracovala na jednu z nejzručnějších lidových tvůrkyň výrobků z kukuřičného šustí.
„Byla jsem obojživelník - malovala kraslice a dělala šustí. Teď už se sice daleko víc věnuji šusťákům, ale kraslice sem tam maluju také,“ dodává zručná dáma, která pracovala čtyřicet let pro podnik s uměleckými lidovými výrobky (ÚLUV). „Pro ÚLUV se nemohlo vyrábět všechno, co člověka napadlo. Nejdřív musela jít nová věc ke schválení na komisi do Prahy a pak jsme teprve mohli vyrábět,“ připomíná autorka zapeklitosti té doby. U paní Kočišové se vyučily a ve výrobě se snaží pokračovat její dvě snachy. Pokračují i vnuci, takže tradice výrobků z kukuřičného šustí v rodině Kočišů nezanikne.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist