Mařacká chasa vždy vytvoří skvělou atmosféru
Foto: Viki Habartová / Mařatičtí stárci Jakub Kořínek s Nikol Bazikovou.
Císařské hody v Mařaticích mají vždy zvláštní atmosféru i díky komunitě lidí, která se během let kolem chasy vytvořila. Patří k nejobdivovanějším kulturním událostem, každoročně propojí místní obyvatele a čas se alespoň na chvíli vrátí do starých „lidových“ kolejí.
Starší právo vztyčil nad hlavu Jakub Kořínek, jemuž po boku stála Nikol Baziková. Potkali se před pěti lety v chase a setkání bylo svým způsobem osudové, protože když měl Kuba vybrat stárku, myšlenky mu padly právě na Nikču, která ho před pěti lety do chasy přivedla.
„V dětství to byl můj sen, v dospělosti jsem na něj lehce zapomněla, ale jakmile se mě Kuba zeptal, odpověď byla jasná,“ říká Nikol, která zdědila vztah k folkloru a tradicím po rodičích. Její rodiče se v rodných Sazovicích zasadili o obnovení místního kroje, podíleli se na knižní publikaci. Maminka v mládí chodila v chase a později tančila v souboru, který vedl její manžel.
„V chase jsem byla pouze v Mařaticích a byl to nezapomenutelný zážitek, který teď povyšuji na úplně jiný level,“ pochvaluje si stárka, která od dětství hrála na housle v CM Moravěnka a tancovala v dětských souborech, než zakotvila v Bartošově souboru ze Zlína. Poté se přestěhovala do Mařatic, kde objevila hodové kouzlo.
Jakub prohlašoval, že ho do kroje nikdo nedostane
Jakub až do 17 let prohlašoval, že ho do kroje nikdo nedostane. První hody ho však uchvátily natolik, že si kroj zamiloval a dokonce se stal členem souboru Cifra Lenky Kraváčkové. „Od onoho roku zlomu se pro mě kroj stal skoro až posvátným oblečením. Nosím ho vždy rád a hrdě. O to víc, když jsem vstoupil do Folklorního souboru Cifra,“ prohlašuje Jakub, student Vysokého učení technického v Brně na Fakultě informačních technologií. Nyní dokončuje první cyklus, píše bakalářku a připravuje se na státnice. V oboru si přivydělává jako webový vývojář, což jej baví i slušně uživí.
V dětství hrával fotbal za 1.FC Slovácko na pozici brankáře a kromě toho zbožňoval historii. napoleonské války, křížové výpravy, historii zemí Koruny české i Moravy… „Snad proto jsem celá studia prováděl na hradě Buchlově. Věřím, že ho znám nazpaměť tak dokonale, že bych i o půlnoci po hradě kohokoliv provedl i u mě v pokoji. I když se na Buchlov moc rád vracím, z tohoto koníčku mi zbyly pouze krásné vzpomínky,“ říká Jakub. „Chasa mi sice otevřela dveře do světa folkloru, ale já chtěl jít dál a naučit se i kvalitně tančit. V tom byl soubor Cifra ta nejlepší volba, jakou jsem mohl udělat. Když ale přijdou hody, i soubor musí stranou. Pro chasu vždy ukrojím libovolné množství volného času. Našel jsem tam hromadu skvělých přátel, výborné využití volného času a jakýsi oddych od dnešního světa. Má jediná lítost v životě je, že jsem si tohle všechno neuvědomil dřív,“ posteskl si stárek.
Nikol se věnuje požárnímu sportu
Nikča je kromě folkloru ponořená i do požárního sportu, v rámci kterého loni s týmem běhala Emas extraligu ČR v požárním útoku. Je také aktivní skautkou.
A povolání stárky? Je projektantkou pozemních staveb. „Jako malá jsem si hrála s dřevěnými destičkami, co nám do školky věnovali ze stolárny. Stavěli jsme z toho různé stavby - budovy, sochy. Později mě bavilo dívat se na dispozice rodinných domků v různých katalozích a kreslit si své domy, tak jsem se rozhodla studovat stavařinu a zůstala jsem v oboru i v praxi,“ přibližuje svou cestu ke stavařině stárka.