Mládí má ve Slováckém divadle zelenou!

Mládí má ve Slováckém divadle zelenou!
Uherské Hradiště Společnost 22 / 05 / 2012

Po osmadvaceti letech končí herečka Anna Slezáková

S koncem divadelní sezóny dochází ve Slováckém divadle k proměnám v dámské části souboru. Zatímco již v průběhu sezóny se z mateřské dovolené vrátily Anna Pospíchalová a Tereza Novotná, na mateřskou se pro změnu chystá Pavlína Hejcmanová. Z angažmá ve Slováckém divadle odchází z organizačních důvodů a po vzájemné dohodě Anna Slezáková-Miková, která v Uherském Hradišti strávila osmadvacet let naplněných tvůrčí prací. Z posledních jejích úloh vzpomeňme například na její slečnu Mossieovou v Penzionu pro svobodné pány či paní Chasenovou v inscenaci Harold & Maude, kterou jsme mohli nedávno vidět i na televizní obrazovce.

Anna Slezáková-Miková po vystudování dramatického oboru na Státní konzervatoři v Ostravě nastoupila nejprve do angažmá v Divadle Petra Bezruče. Zde se setkala například s režisérem Janem Kačerem, v jehož inscenaci původně zakázané hry Heleny Albertové Parádní pokoj hrála jednu z hlavních rolí.  V letech 1977 - 1981 vystudovala činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, absolvovala rolemi Ninočky v Okudžavově hře Buď zdráv, studente (režie Zoja Mikotová) a Veroniky v Mášově hře Ani slovo o lásce (režie Pavel Pecháček). Po absolutoriu nastoupila do svého druhého angažmá v Divadle pracujících v Mostě (1981 - 1984), které v této době - pod vedením mladé talentované režisérky Jany Kališové - patřilo k nejdynamičtěji se rozvíjejícím souborům u nás. K významným rolím Anny Slezákové -Mikové z tohoto období patří Bezka v Daňkově historické tragikomedii Dva na koni, jeden na oslu (prem. 1981, rež. Kamil Lhota), Marka v Leonovově Zlatém kočáru (prem. 1982, rež. Jana Kališová), či Ruměna v Klicperově komedii Hadrián z Římsů (prem. 1982, rež. Jana Kališová).
Ovšem nejhlubší stopu zanechala Anna Slezáková-Miková při svém angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde také nalezla domov a rodinné zázemí. Pohlédneme-li nazpět celou dlouhou „linií“ téměř tři desítky let trvající tvůrčí práce Anny Slezákové-Mikové v tomto divadle, vidíme přirozený životní oblouk spojený s osudem herečky, která na počátku své umělecké kariéry citlivě vplula do rolí dívek, princezen a víl v pohádkách, aby přes úlohy milenek a mladých dam, aktivních žen, emancipujících se osobnostně, generačně i profesně, přešla až k rolím vyzrálých a usedlých, životem „otřískaných“ žen a - ač je tomu sama dosud vzdálená - také k úlohám babiček a stařenek. Z téměř stovky hereckých rolí, jichž se na prknech Slováckého divadla zhostila, připomeňme alespoň několik z posledních desetiletí: Margot v původní české hře Villon F. (Na krk oprátku ti věší) J. Macečka a V. Fekara (prem. 2007, rež. J. Maceček), Dorotu „mámu všech Cikánů“ v muzikálu Carmen autorů O. Brouska, P. Cmírala, K. Špičkové a J. Deáka (prem. 2009, rež. Hana Mikolášková), Ženu v komedii Z. Egressyho Portugálie (prem. 2001, rež. Igor Stránský), Královnu Nyolu v pohádce J. Zeyera Radúz a Mahulena (prem. 2001, rež. Igor Stránský), Libuši ve Vodseďálkově a Kopeckého zpracování lidové hry Nová komedie o Libuši a dívčí vojně v Čechách (prem. 1999, rež. Igor Stránský), Kotlibovku v tragédii G. Preissové Gazdina roba (prem. 2000, režie J. A. Pitínský), Sovu v Pitínského dramatizaci Lišky Bystroušky (prem. 2004), Tetu Kateřinu v adaptaci románu Z. Jirotky Saturnin (prem. 2001, adaptace a rež. L. Pešek), Mačičku v Šulajově „lustrační“ tragikomedii O Pejskovi a Mačičke (prem. 2005, rež. Ivana Bendová), Strouhalku v Maryši bří Mrštíků (prem. 2005, rež. Igor Stránský), Buškovou ve Stroupežnického frašce Naši furianti (prem. 2009, rež. Igor Stránský), anebo v neposlední řadě titulní roli ve Feldekově Pápěrnici (prem. 1998, rež. Karol Spišák), jejíž schopnost neoplývat jen „božskou moudrostí a rozvahou, ale i vlastnostmi ryze lidskými“ vyzvedl ve své recenzi divadelní kritik David Kroča.    
Celoživotním tvůrčím koníčkem Anny Slezákové-Mikové se stala poezie a mluvené slovo, i na tomto poli po sobě zanechává nesmazatelnou  stopu, například v podobě Večerů poezie Jana Skácela v Divadle Na hradbách (Národní divadlo v Brně), společně s Ladislavem Lakomým, anebo pořadu Alenka v říši divů s kytarovým triem Nété.
Již od sedmdesátých let také příležitostně spolupracovala s Československou (posléze Českou) televizí a filmovými studii, za všechny televizní pořady, filmy, seriály aj. připomeňme role Bytné a Selky Lapačové v populárním seriálu Četnické humoresky (ČT 1997-2000, rež. A. Moskalyk), roli Boženky ve filmu Mladý muž a krajina režiséra P. Goebla, nebo roli učitelky v povídkovém filmu Kuličky režisérky O. Dabrowské.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace