10  let v lidském životě mnoho neznamená, mladý člověk se začíná učit, co bude (nebude) potřebovat ve svém dospěláckém  životě, pomalu se rozhoduje, na co bude mít ve svém životě vlohy, co jej  bude živit a co pro něj zůstane koníčkem.
V našem sboru to bylo podobně. Začínali jsme jako nesourodý kolektiv lidí, kteří mají různé zájmy, různé „vyznání“ i různý věk, avšak jedno společné, a to lásku ke slovácké písničce. A toto nás (tedy 90 % našeho kolektivu) drželo a drží pohromadě. Vyčlenili se jedinci, kteří tomu ze začátku chtěli pomoci, avšak věděli, že to bude však jen krátce, jednak z důvodu jejich zaneprázdněnosti  nebo z důvodu vysokého věku. Ostatní, ač všichni z Kunovic nebo blízkého okolí, se museli odborně, tj. muzikantsky i folklorně, stmelovat během těch 10 let, což probíhá dodnes. Jen zlomek z této „grupy“ chlapů měl povědomí o tom, jak tento kraj kolem Kunovic je bohatý na písňový materiál. Dodnes máme ve sboru chlapy, kteří jsou zapřísáhlí zastánci Podluží nebo dechovky. Stmelit tento různorodě orientovaný kolektiv dávalo a dává hodně práce, ale jak se říká, láska, v tomto případě ke slovácké pěsničce, překlenula všechny nástrahy, jak v orientaci způsobu zpívání 2. a 3. hlasu, tak ve výběru písňového materiálu. Výběr písňového materiálu v počátcích našeho sboru, kdy jej umělecky vedl Zdeněk Ondrášek, byl specifický, protože jsme byli dosti orientováni na Zdeňkovu vlastní tvorbu. Poté, co si založil v Uherském Hradišti svůj vlastní mužský sbor, se náš sbor osamostatnil pod vedením Pavla Bartošíka, aby více pracoval s písňovým materiálem, který naši posluchači znají a který si mohou s námi zazpívat. Od té doby se také podstatně zvýšil počet vystoupení, a to až na letošních 25 za rok. Abychom se dopracovali až na toto číslo, museli jsme vytvořit i naše vlastní akce, na které zveme sbory z blízkého i vzdáleného okolí. Samozřejmě jsou to akce u nás v Kunovicích, které spolupořádáme, jako je Jízda králů, hody a fašaněk, ale také programy, které jsme sami vytvořili, jako vyhlašování Čestného Straňana města Kunovic v době fašaňkové zábavy na Pálenici nebo Májový dřevorubec při kácení mája.
V Uherském Hradišti jsme letos pořádali již 8. zpívání mužských sborů s cimbálem při Slavnostech vína nebo Zpívání mužských a ženských sborů při pouti ke sv. Rochu na Rochusu. Tyto akce si logisticky musíme sami „pošéfovat“, o tuto koordinaci se stará především náš jednatel Radek Škrášek. Abych se vrátil ještě k tomu hlavnímu, co náš sbor dělá sborem, a to písničkám, které zpíváme. Vytvořili jsme si za těch 10 let svůj zpěvník, ve kterém máme přes 200 písniček, které při vystoupeních zpíváme. Co se týká kvality těchto písniček, jsou především z našeho Dolňácka, ale i Horňácka, Podluží a Kyjovska. V poslední době se každý rok naučíme blok písní, aby se týkaly některého typického tance jako Kunovská sedlcká nebo Bílovské. Protože v našem sboru jsou pouze čtyři bývalí „souboráci“, tak tato písňová osvěta je pro zbytek sboru dosti důležitá. Díky Josefu Machálkovi a Dušanu Gajdošovi má každá písnička své 2. a 3. hlasy, které dodávají našim vystoupením barvitost a jedinečnost. Máme také své  dvorní“ dodavatele písniček, kteří reagují na různé životní situace, jako píseň od Jury Juráska „Nenech nás tu, nasucho stát, došli jsme ti povinšovat…“ nebo od Jendy Ertla „Co bych dělal od neděle do neděle, kdybych dostal mladú ženu do postele…“. Tímto způsobem žije a věřím, že bude dále žít Mužský pěvecký sbor z Kunovic.